Ačkoliv tento autor vypadá na první pohled jako šílenec či naprostý moula, který ve svém minulosti sklidil od života jeden smolný kopanec za druhým, je možná právě to na jeho stylu psaní i myšlení to, co ho odlišuje od ostatních monotónních motivačních autorů. Když si ho najdete na youtube, tak zjistíte, že si i tak trošku šlape na jazyk a vůbec, jeho nedbalý vzhled a rozlítané vlasy a vůbec, celá ta jeho roztržitost se rázem stává právě tím, čím si upoutá vaši pozornost.

Tvarytmy je úžasná kniha, kterou přečtete ve zvláštním, až meditačním opojení. Snad za to mohou dva pobyty ve tmě, který s námi Jaroslav Dušek v Tvarech-tmy absolvuje, ale celý text je takový něžný, plynulý, šeptavý a přitom neskutečně naléhavý. Je to jako slepičí polévka pro duši a čas od času se autor dotýká také ryze mateřských témat…. Třeba toto:

„Vrátil jsem se tenkrát do kanceláře z oběda, který jsem strávil v příjemné rozmluvě se svým přítelem, hodinku jsme probírali naše pracovní projekty. V práci se mi dařilo a by ljsem spokojený i se vztahy, které jsem měl k lidem kolem sebe. Zhoupl jsem se na židli, pořádně jsem se protáhl a hlasitě jsem vydechl v uvolněném uspokojení. Cítil jsem se skvěle. Ale už jen pár vteřin na to jsem si začal dělat starosti o svou dceru Amandu. Byla v té době na vytouženém letním výcvikovém programu.Hlavou se mi rozběhl film plný bolestných obrazů: viděl jsem Amandu, jak sedí o samotě na pokoji v ubytovně, Amandu, jak se jí stýská…