Helena Herynková,  Kultura

Propadnout se do světa ticha

Share

Studio DAMÚZA připravilo pod režijním vedením Karla Kratochvíla autorskou inscenaci MUTE, jež přináší divákům nevšední divadelní zážitek. Inscenace totiž smazává rozdíly mezi slyšícími a neslyšícími. Odvěká touha proniknout do jiných světů hnala objevitele na dlouhé výpravy, na měsíce a roky je odváděla z domovů. Nový svět lze však objevit třeba hned za prvním rohem. I když, znamená porozumět neslyšícímu a poznat svět z tak trochu jiné, tišší perspektivy vůbec objevení nového světa? Nemáme náhodou jen jeden, společný svět?

mute1

Inscenace MUTE vypráví na první pohled banální příběh o lásce a hledání toho pravého. Ale nahlédnete-li pod pokličku, zjistíte, že i v prostých věcech je skryto poselství o bariérách, předsudcích a jejich boření. Každý slyšící divák se díky sluchátkům docela ponoří do světa znaků, do příběhu, v němž jsou slova dokonale zbytečná, domluvit se dá jen rukama a srdcem.

Ve sluchátkách sice slyší kompletní, i když velmi netradiční, zvukovou stopu, ale často jsou mu zvuky vlastně k ničemu. Slyšící a neslyšící herci (Anna Schmidtmajerová, Markéta Spilková, Sergej Josef Bovkun, Petr Besta a Karel Kratochvíl) totiž během MUTE čerpají především z pantomimy a pohybového divadla vůbec, a tím pádem kompletně potřou potřebu verbálního vyjádření.  Zároveň ale také představují znakový jazyk jako svébytný jazykový prostředek k projevu neslyšících v České republice.

Inscenace vychází ze životních zkušeností a různých nedorozumění, která se mohou přihodit každému z nás. Smyslem je pak dokázat slyšící většině, že ztráta sluchu nemusí nutně znamenat mentální handicap a sociální vyloučení. Neslyšící diváci se budou na představení nejspíš cítit jako ryby ve vodě, ale slyšící diváci by se měli připravit na to, že si budou připadat velmi cize. Slyšící (či prostě ti bez znalosti českého znakového jazyka) mají totiž jedinečnou možnost si vyzkoušet, jaké je být menšinou. Náhle se ocitnou ve světě ticha, kde šustí jen znakující ruce a k dorozumění člověk potřebuje sledovat ostatní, věnovat jim plnou pozornost a city hledat i v jejich srdcích.

mute2

Nejlépe pocit vyjádří přímý názor přítomného diváka (tedy autorky článku osobně): MUTE se pro mne, jako slyšící, stalo opravdu nevšedním divadelním zážitkem. Jakmile jsem vešla do sálu, měla jsem najednou pocit dokonalé zmatenosti. Představte si, že všichni kolem mluví neznámým, exotickým jazykem, z něhož umíte ukázat jedno jediné slovo. Ano, umím v českém znakovém jazyce ukázat „děkuji“, ale to je všechno. Takže už před začátkem jsem měla šanci poznat, že i mezi spoustou lidí se jeden může cítit zcela osaměle, ztraceně.“

Neslyšící se s podobnými bariérami musejí potýkat dnes a denně. Jestlipak někdy někdo slyšící přemýšlel nad tím, jak složité je doptat se na ulici na cestu? Vědí slyšící, že při komunikaci s neslyšícím se musejí uklidnit, dovolit druhému, aby jim koukal na ústa a rozhodně se třeba netočit zády? Maličkosti, které jsou jednomu samozřejmostí, se pro druhého občas stávají těžko překonatelným problémem.

V příjemném prostředí divadelního sálu pražského Jazz Clubu Reduta mají všichni díky inscenaci MUTE šanci si připomenout, jaké to je komunikovat s druhými v poklidu a s plnou pozorností, jaké je nerozumět okolí a na hodinu se v bezpečí propadnout do neznámého světa nedobrovolného ticha. Možná, že objeví i ten prve avizovaný nový svět…

Zde můžete zhlédnout drobnou videoukázku z představení.

MUTE, Studio Damúza
Hrají: Anna Schmidtmajerová, Markéta Spilková, Sergej Josef Bovkun, Petr Besta a Karel Kratochvíl
Režie: Karel Kratochvíl
www.damuza.cz

Hraje se v Jazz Clubu Reduta.

 

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]

Share
error: Obsah je chráněný autorskými právy