. Skvělý pozorovatel a vypravěč tentokrát pátrá ve vlastních i cizích příbězích. Z jakékoliv situace, z kteréhokoliv místa. Skládá vedle sebe rozhovory a pozorování, aby odhalil pravdu. Ta ale není jedna. Zdá se, že jsou stovky malých pravd. Žádná z nich není lepší nebo větší. Nic nemá přednost. Jako jakýsi rejstřík pravd je koncipována sama kniha. Titul je rozdělený do dvou částí. První se nese v duchu osobního vyprávění, deníku. V druhé části nám Szczygieł nabídne pravdu hlemýždě z Krymu, náhradní pravdu, pravdu bez iluzí nebo třeba pravdu českého spisovatele. Pokračujte ve čtení zde

S lehkostí, věcně a přitom velmi intimně popisuje René Kujan nehodu, která ho měla do velké míry připravit o hybnost. Do té doby rekreační běžec dokázal změnit svůj osud i verdikt lékařů.   Osobní zpověď René Kujana nevyžaduje čtenáře, kteří jsou zapálenými sportovci. „Běhej, dokud můžeš“ je příběh o odhodlání. Byl jedním z rekreačních běžců. Pak přišla autonehoda, titanové šrouby v zádech a rehabilitace. Kujan byl vděčný za každý krok, který zvládl. Zároveň ale odmítl přijmout verdikt lékařů, že běhat už nikdy nebude. Pokračujte ve čtení zde

Letos v říjnu vyvolala skandál zpráva světových a posléze i českých médií o údajném odhalení totožnosti italské spisovatelky Eleny Ferrante. Následně se v literárním i novinářském světě rozhořela polemika, zda měl či neměl italský žurnalista Claudio Gatti právo zveřejnit identitu člověka, který si raději přeje zůstat v anonymitě. Proč tolik povyku? Elena Ferrante je dnes jednou z nejoblíbenějších italských spisovatelek, jejíž čtyřdílná série GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ už vyšla ve 40 zemích světa, včetně Číny a Indie; v Americe se jí prodal jeden milion výtisků. Dlouhá léta neměli autorčini čtenáři (včetně Hillary Clintonové) ponětí, kdo se za pseudonymem Elena Ferrante skrývá. Na iniciativu Gattiho reagoval  svět (překvapive?) znechuceně. Románovou tetralogii o komplikovaném ženském přátelství v průběhu  60 let na…

Jack Vaughan trpí ztrátou paměti. Kniha začíná kdesi, v neznámém bodě, neznámé situaci. Společně s hlavním hrdinou – učitelem, manželem a otcem pátráme po jeho životě. Poznáváme přátelé, nechápeme, proč se chtěl věnovat historii, seznamujeme se s rodinou. Taková zápletka nabízí mnoho momentů, ve kterých John O´Farrell skvěle úročí svůj smysl pro humor. Škodolibý britský spisovatel nechá Vaughna, aby se znovu zamiloval do své manželky. V situaci, kdy se rozvádějí. Přestože toto rozvržení slibuje dobrý humoristický román, pointy příběhu jeho rámec přesahují. Co nás definuje jako konkrétního člověka? Sumář našich vzpomínek? Jak píše britský Independent, tento román přináší velké poučení: vždy si musíte zachovat svůj smysl pro humor a z domu nevycházejte bez svých identifikačních…

SONÁTA PRO MIRIAM začíná ve chvíli, kdy Adam, klasicky vzdělaný hudebník na Novém Zélandě, navštíví expozici z druhé světové války. V části galerie věnované vyhla­zení objeví prosbu starší dámy o poskytnutí jakýchkoliv informací o muži jménem Adam Lipsi. To bývalo i jeho jméno. Vzkaz připojený k fotografii je ve své jednoduchosti výmluvný: „Bratra Adama jsem naposledy spatřila v listopadu roku 1939. Slyšela jsem, že s dobrým přítelem uprchl do Litvy. Naposledy se nám ozval asi o rok později. Adam byl nada­ným houslistou a měl před sebou slibnou mezinárodní kari­éru. Nikdy jsem ho nepře­stala hledat.“ Adam se rozhodne vydat za ženou, která by mohla být jeho tetou, a pochopit okolnosti své pohřbené minulosti. Téhož…

Život se s rodinou spisovatele Edgara Dutky nemazlil. V roce 1947 byla Dutkova matka zatčena a v následujícím roce odsouzena na šest let do komunistického vězení za převaděčství, odkud uprchla a emigrovala do Austrálie. Se synem, který prožil dětství v dětském domově a u pěstounů, se setkala až po dvaceti letech v roce 1968, a s dcerou dokonce až po čtyřiceti. Matčin útěk z vězení a ze země líčí úvodní a nejrozsáhlejší próza nové knihy Edgara Dutky MATKA VZALA ROHA. Nositel Státní ceny za literaturu v ní volně navazuje na dílo U útulku 5, nominovaného na cenu Magnesia Litera. Matčino vězení jsem si jako chlapec představoval jako veliký hotel na pusté skále, ale se zamřížovanými okny,…

Osud Jindřichovi staršímu z Minstenberka často rozdával příliš nízké karty. Přesto třetí ze synů krále Jiřího z Poděbrad dokázal zachránit prestiž rodu a nalézt mu nové postavení i budoucnost.  Osvícené a neprávem opomíjené osobnosti českých dějin věnoval historik Martin Šandera dva roky života. Vytvořil čtivý obraz muže, jenž se svými vlastnostmi, stylem života, uvažová­ním i chováním podobal husitskému králi nejvíce. A ve zkouškách, které mu osud přichystal, obstál se ctí. Podkarpatská Rus je nám blízká nejen díky spisovateli Ivanu Olbrachtovi, který ji zvěčnil ve svých prózách. Uznávaný historik Jan Rychlík společně se svou ženou, etnoložkou Magdalénou Rychlíkovou, ji představují z hlediska politického, sociálního a ekonomického vývoje. Jindřich starší z Minsterberka, třetí syn krále…