Králova řeč a Čekárna na budoucnost… nyní nově ve Východočeském divadle v Pardubicích

Po nedávné premiéře Mrzáka inishmaanského na Malé scéně ve dvoře uvedlo Východočeské divadlo Pardubice další premiéru. Tentokrát se diváci přenesli do Británie, kde se odehrává hra KRÁLOVA ŘEČ z pera dramatika a filmového a televizního scenáristy Davida Seidlera. Režie osobního dramatu o smyslu lidského poslání na půdorysu královského údělu se chopil Petr Novotný. Hlavní role ztvárnil Martin Mejzlík a Jiří Kalužný, dále hrají Petra Janečková, Dagmar Novotná, Pavel Novotný, Alexandr Postler, František Švihlíkči Petr Dohnal.

Děj hry detailněji přibližuje dramaturgyně Jana Uherová: „Po smrti otce – anglického krále Jiřího V. – a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. je princ Bertie, který se potýká s vadou řeči, nečekaně korunován králem Jiřím VI. Země stojí na prahu druhé světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Králova žena Alžběta (budoucí královna matka) domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem Lionelem Loguem, který má krále zbavit nepříjemného hendikepu. Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády i Winstona Churchilla král překoná koktání a pronese zásadní řeč, která inspiruje a spojí anglický lid a posílí jeho národní sebevědomí.“

Podle hry, která nepostrádá typický britský humor na téma vysoké politiky, vznikl nejúspěšnější film roku 2010 ověnčený mnoha cenami, včetně čtyř Oscarů. „Autor zpracoval scénář teprve po smrti královny matky,“ dodává Jana Uherová.

Martin Mejzlík při zkoušení postavy budoucího krále Jiřího VI. vycházel sám ze sebe. „Myslím si, že mám k Bertiemu dost blízko – k jeho podceňování se a nedůvěře sám v sebe,“ svěřil se před premiérou a k samotné hře ještě podotkl: „Je to krásný text, moc se mi líbí, jak je napsaný. A navíc je to téměř opis skutečnosti. Toho vymyšleného tam není zas až tolik, což mi přijde úžasně zajímavé. Král Jiří, ačkoliv byl takový, jaký byl, a to není divu vzhledem k tomu, jaké prožil dětství a jaké dětství asi prožívají lidé, kteří jsou předurčeni k tomu vládnout, v sobě přesto najde zodpovědnost, sílu a vnitřní kázeň, aby to zvládnul a překonal, i když se vše staví proti němu.“

Premiéra se uskutečnila o víkendu 26. a 27. dubna v Městském divadle. 

Česká premiéra německé hry Čekárna budoucnost na pardubické Malé scéně ve dvoře

V pondělí 28. dubna se na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla uskutečnila česká premiéra hry Čekárna budoucnost vycházející hvězdy současné německé dramatiky Olivera Klucka. Divadlo ji uvádí v rámci úspěšného cyklu INprojekty (Malé inscenační projekty světových novinek), které jsou realizované formou scénických čtení, jež se však v mnohém blíží plnohodnotným inscenacím, pouze s tím rozdílem, že herci hrají situace v prostoru s textem v ruce.

Režie se ujala v Pardubicích debutující Zuzana Burianová, která ke spolupráci přizvala Petra Borovce, Zdeňka Rumpíka, Martinu Sikorovou, Ladislava Špinera a Lídu Vláškovou.

„Hra Čekárna budoucnost se zabývá současnými tématy a problémy. Je komplikovaná, neboť nemá přímo určené dramatické postavy, a proto v rámci scénického čtení vznikla nová úprava textu, která pokračovala ještě společně s herci během našeho krátkého zkoušení. Zjednodušeně řečeno: hlavní postava této hry je obětí své doby, Daniel je apatický a negativní, jakoby vyčkával, co ho z tohoto jeho stavu vytrhne. Diváka pak může překvapit, kam až tato jeho apatie sahá a co všechno – přes svou nespokojenost – dokáže snášet. Čekárna budoucnost je místo, které je sice prostorem nepříjemným a ubíjejícím, ale zároveň v sobě skrývá humor a poezii každodenního života,“ říká režisérka Zuzana Burianová.

Režisérčina slova doplňuje dramaturg divadla Zdeněk Janál: „Oliver Kluck se vyznačuje nesmlouvavostí své výpovědi, radikálními pohledy na dnešní společnost i originální dramatickou formou, když své hry píše jako víceméně volnou hru hlasů. Jednotlivé repliky či dialogy nemají přímo určené své mluvčí, postavy. Autor tedy rezignuje na přesnou stavbu a ponechává inscenátorům velkou svobodu pro vlastní tvořivost. Přitom hlavní postava ale určená je. Tou je Daniel, prototyp klasického Jedermanna. Oliver Kluck na jeho příkladu – na příkladu jednoho průměrného třicátníka – ve své hře zobrazuje zejména flegmatismus dnešní doby či generaci bez perspektivy, když se hlavní postava spokojí s přijetím své spíše pasivní role bezmocné součásti velkého systému. Hra tedy obsahuje výrazné téma: jedinec versus společnost.“

OLIVER KLUCK se narodil v roce 1980 v Bergenu na Rujaně, nyní žije v Berlíně. Je vycházející hvězdou současné německé dramatiky. Dalo by se říct, že ve svých více než třiceti letech zažil už dost na to, aby věděl, co a proti čemu píše. Nelítostně si ve svých hrách bere na paškál vybrané společenské kasty a dává jim co proto. Studoval dramaturgii, uměleckou prózu a esejistiku. Svou první divadelní hru MutmachtMut napsal v roce 2007. Následovala sbírka povídek EinHimmelvollerBratschen. O rok později pak scénář k filmu UkrainischeVerhältnisse. Divadelní hra Das Prinzip Meese (Princip chaosu) vznikla na základě eseje o generaci německého malíře Jonathana Meeseho. Kluck za ni v květnu 2009 získal cenu pro novou dramatiku v rámci berlínského festivalu Theatertreffen, premiéra se konala v únoru 2010 v berlínském Maxim Gorki Theater. V roce 2009 byla v chemnitzkém divadle poprvé uvedena další jeho hra Zum Parteitag Bananen, označená v lednu 2010 časopisem Theaterheute za hru měsíce. Za hru Warteraum Zukunft(Čekárna budoucnost), kterou uvádíme, získal Kluck v roce 2010 cenu Kleist-Förderpreis pro mladé dramatiky. Její výmarská inscenace pak byla vybrána do soutěžního programu v rámci festivalu MülheimerTheatertage 2011. Do češtiny byly krom Principu chaosu a Čekárny budoucnost přeloženy také jeho hry Šitkárna (2011) a Mé jméno je můj program (2012). Přestože ale existují v češtině hned čtyři jeho hry, prozatím jako by se české divadlo tohoto radikálního dramatika bálo. Pouze v roce 2010 připravilo pražské Divadlo Letí scénické čtení Principu chaosu, a to za autorovy účasti.

 ZUZANA BURIANOVÁ aktuálně studuje v absolventském ročníku oboru režie činoherního divadla na pražské DAMU, kde má již za sebou i absolventské inscenace – hru Lukase Bärfusse Dvacet tisíc stránek a část projektu Experiance Grand-Guignol. V současné době spolupracuje také s plzeňským Divadlem J. K. Tyla, kde má za sebou premiéru inscenace Bůh masakru Yasminy Rezy a připravuje zde inscenaci Schimmelpfennigovy hry PUSH UP 1-3 k příležitosti otevření divadelního studia v nové divadelní budově. Mimo režii se věnuje také dramaturgii – je členem divadelního spolku Bodyvoiceband, kde spolupracuje se svými spolužáky a pedagogy z pražské DAMU. Podílela se v něm na inscenaci hudebně-dramatické skladby E. F. Buriana Vojna a dále připravuje projekt Negativ vycházející z díla Bohuslava Martinů. Aktuálně se věnuje rovněž studiu života a díla českého grafika Vladimíra Boudníka a pod hlavičkou spolku Tygr v tísni připravuje divadelně-výtvarnou koláž na Boudníkovo téma. Ráda zkouší autorské inscenace – naposledy tímto způsobem spolupracovala se studenty Pražské konzervatoři na jejich absolventské inscenaci TIK-TAK.

TZ

 

 

 

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]