Spread the love

 

Srdečně vás zveme na křest knihy „Běhej, dokud můžeš“,

který proběhne 22. listopadu 2016 od 18 hodin v Kavárně Řehoře Samsy ve Vodičkově 30, Praha 1

 

S lehkostí, věcně a přitom velmi intimně popisuje René Kujan nehodu, která ho měla do velké míry připravit o hybnost. Do té doby rekreační běžec dokázal změnit svůj osud i verdikt lékařů.

 behej-dokud-muzes_obalka

Osobní zpověď René Kujana nevyžaduje čtenáře, kteří jsou zapálenými sportovci.

„Běhej, dokud můžeš“ je příběh o odhodlání.

Byl jedním z rekreačních běžců. Pak přišla autonehoda, titanové šrouby v zádech a rehabilitace. Kujan byl vděčný za každý krok, který zvládl. Zároveň ale odmítl přijmout verdikt lékařů, že běhat už nikdy nebude.

V jeho literárním deníku se před námi míhají postřehy ze situace, kterou nechceme zažít. Voyersky sledujeme prožívání a růst člověka, který se nepoddává. 

Ale hned od začátku mě přepadaly chmury a takový divný pocit, že jsem až skoro simulant. Dlouhé podzemní chodby nepůsobí zrovna nejútulněji, i když se osazenstvo rehabiliťáku snaží prostředí všelijak zvelebit. Veselé malůvky na stěnách, večerní program pro všechny, výčep piva přímo v domě, venku před budovami je dokonce minigolf. Myslím, že jsme si ho šli taky jednou zahrát. Ale přece. Už když odbočujete z brněnské dálnice a začínáte se blížit k rehabilitačnímu ústavu v Kladrubech, začíná se do duše vkrádat takový stísněný pocit. Projedete vstupní branou se závorami, a ještě než se dostanete před hlavní budovu, míjíte vlevo hned za branou podlouhlou přízemní budovu, kde jsou ty nejhorší případy, nepohybliví, ti, co neměli štěstí skoro žádné a páteř mají nadranc. Ta je nejsmutnější. Malé náměstíčko poněkud oživuje krámek s potravinami. A hned vedle malý sekáč! Jednou tam jen tak ze zvědavosti nakouknu a objevím joggingovou soupravu adidas ve světle modré za velmi rozumnou cenu. Tepláky jsou po stranách celorozepínací, a po tom já už dlouho prahnu. Skutečnost, že mají v tomhle zařízení na prodej i takovéhle sportovní oblečení, beru jako dobré znamení.“

Uzdravením a návratem do sportovního života ale kniha nekončí. Kujan inspirovaný Járou Cimrmanem se rozhodl běžecky pokořit Island a svou sportovní vášeň přetavil v charitativní akci. Do veřejné sbírky navázané na jeho běžecké projekty poslali lidé několik set tisíc korun.

„O Islanďanech se dá říci, že co kus, to svéráz a originál. O chlápcích, co se v nedělní ráno dostavili na pomyslnou startovní čáru, to platí dvojnásob. Jako první přišel Gummi, asi třicetiletý jinoch s živým výrazem a jiskrou v oku. Dáváme se do řeči a zjišťuju, že Gummi je jedna čtvrtina štafety, která ostrov oběhla o rok dříve.

Dva muži, dvě ženy, jeden běží, tři odpočívají v karavanu řízeném doprovodem, střídání po zhruba 16 kilometrech. Stejně jako já si neběhají jen tak pro srandu dlouhouchým savcům, ale sbírají prostředky pro islandské děti na boj s leukémií. Podařilo se jim vybrat sto tisíc. Ovšem eur. V národě, který čítá 320 000 obyvatel. Úctyhodný výkon. Gummi mi vypráví o svých zkušenostech a zážitcích. První tři dny jsou prý nejkritičtější. Já později dělám poněkud jinou zkušenost. Nejkritičtější bude v mé příhodě den s pořadovým číslem sedm. Když přijdou další Islanďané a baví se spolu v rodném jazyce, cítím, že těch posledních pár vět bylo zásadního charakteru. Ptám se Gummiho na překlad. Jak tak společně běžíme v té islandské sibérii, jeden z běžců prohodí k mému příteli: „Dneska je to fakt špatný, vůbec tomu Čechovi nezávidím.“

Gummi mu prý na to odpověděl: „Hm, já trochu jo.“ Spřízněná duše, která umí projít kdejakým peklem jenom proto, aby si o to více mohla užít tu závěrečnou euforii z porušení hranic komfortu. No, já si to ani tak moc nezávidím. Starostlivý Ívar mi ještě na cestu dává svůj šátek na krk. Je zelenočerný a je na něm zachycená polární záře nad Islandem. Ani nevím, co mě v tu chvíli hřeje víc. Samotná látka šátku nebo skutečnost, že mám přítele, který je ochoten se se mnou dělit o svou oblíbenou běžeckou výstroj?“

rene_foto_01René Kujan (1974) český maratonec a ultramaratonec. Vystudoval překladatelství z němčiny a posléze se vyučil uměleckým truhlářem. Pracuje jako novinář. Na svém kontě má tři světová prvenství v sólovém běhu na Islandu, který oběhl kolem dokola a přeběhl napříč i podélně. K tomu ho inspiroval Jára Cimrman.

V současnosti je redaktorem portálu Běhání.Sport.cz. Domnívá se, že správně aplikovaný běh by měl být nedílnou součástí našich životů.

Tisková zpráva

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]