MB
-
Videa odhalují tajemství. Mladí lidé vyprávějí o svých bolestných zkušenostech
Mladí lidé na YouTube vyprávějí příběhy. Odhalují své temné stránky a otvírají třinácté komnaty. Zpovídají se o beznaději a touze najít porozumění, cestu a spřízněnou duši. Prošli si těžkými zkouškami, sáhli si až na samé dno a vrátili se zpátky do života. Nyní chtějí pomoci jiným mladým lidem, které může trápit podobný problém. Jejich výpověď má tak několik vrstev: vypravěč obnaží svou duši, může se mu ulevit a konečně pevně uzavřít svou minulost. Následně pak může pomoci někomu dalšímu. Odhalené třinácté komnaty mají tedy svůj smysl a cíl; aspoň tak to cítí tito mladí lidé, kteří na YouTube získávají velkou podporu.
-
Klaudie na rozcestí, poslední kniha z volné trilogie Beáty Matyášové
amy sobě si mnohdy nevědomky diktují, že musí vše zvládnout bez cizí pomoci. Nakonec se hroutí, volají o pomoc, ale jejich křik není pokaždé tak dobře slyšet. Nejednou je to jen vnitřní bolest, se kterou se rvou opět samy, byť touží být automaticky pochopeny svými protějšky. Na první pohled jejich osudy nenosí takový punc dramatu, ve společnosti působí dojmem vše zvládajících dam, ale jsou stejně jako řada ostatních žen zapředeny do mnohdy únavného běžného životního koloběhu. A právě ta „všednost“ je nám tolik blízká a srozumitelná. I my se místy propadáme do stereotypů, z nichž chceme utéct, chceme zaujmout v rodině a ve společnosti nepřehlíženou pozici, chceme být lepšími, až…
-
Internetové knihkupectví pro čtenáře, kteří nemají peněz nazbyt. Víte, co jsou Zlaté knihy?
V polovině dubna bude spuštěno nové internetové knihkupectví Zlatéknihy.cz, které může změnit knižní trh od základu. Čtenářům přinese garantované nižší ceny o 25% a nakladatele osvobodí od rabatu. Moc mě zajímalo, v čem je "ten zakopaný pes", že lze nabídnout knihy levněji, než jsme doposud zvyklí. A tak jsem se zeptala majitele webu, pana Ing. Antonína Vitovského, na některé detaily. Podívejte se a posuďte sami, zdali sehnat nové knížky levněji, včetně titulů, které v obchodech třeba ani nezahlédnete, není pro nás, pro čtenáře, velmi zajímavý a lákavý nápad. MB: Jaký byl důvod vzniku projektu, co Vás motivovalo? Existuje něco podobného v zahraničí, nebo je to čistě Váš nápad a iniciativa?…
-
Marcel odhaluje vzpomínky na vlámskou kolaboraci
Dům se podobal všem ostatní v ulici: trochu shrbený po dvou stoletích bydlení, vichřic a válek. Nad živým plotem se mezi dvěma komíny vinula křivá páteř z tašek. Okna byla více méně přiopile zasazena do fasády a u zárubně visel pár dřeváků osázený petúniemi. Ve většině pokojů sídlilo temné předpeklí, chladivé v létě, studivé v zimě. Jinde cihly nasákly pachem obědů celých generací, jako třeba kuchyni, kde mastnota kapala ze stropu. Sklep uchovával, půda zapomínala. Koncem srpna z podlahy lezla zima. Večer už byl venku cítit mráz. Než přišly deště, táhlys mraky někdy tak nízko nad taškami, až se zdálo, že je hřeben střechy rozčísne. Světlo prořídlo. Tráva v sadu…
-
Umění je hra, tvořivá zábava pro děti
Pro všechny tvořivé děti vydalo nakladatelství Albatros Umění je hra, ve kterém se nachází na 48 tvůrčích postupů. Každý projekt má stanovený stupeň obtížnosti (podle obtisknutých dlaní), od jedné – rychle hotovo, až po čtyři, „mistrovské dílo“. A co na děti čeká? Procvičí si techniku stínování, vytvoří si barevné frotážové motýlky, či exotickou džungli jen za pomoci tužky a fixy, naleznou kouzlo spirál, rozesmějí a rozesmutní tváře na papíře, vyrobí třpytivé květinové blahopřání, s pomocí fantazie vykreslí mikroskopický svět, seznámí se s technikou á la Picasso, objeví v čmáranici skrytý obraz (některé čáry vedou cik cak, ve skutečnosti mohou skrývat velké tajemství, jen ho objevit a zdůraznit),
-
Omylem géniem. Jak svět přišel k teflonu, plastu, vteřinovému lepidlu…? Náhodou?
Nejednou než na světlo světa přišel nějaký vynález, dopomohla mu náhoda nebo štěstěna. Nelze jim ale dávat absolutně za vděk. Nebývá totiž zvykem, že pod tíhou marného přemítání vynálezce najednou „zakopne“ o světobornou záležitost, která mu přinese slávu a úspěch a lidem ulehčí životy, aniž by se musel nějak sám více přičinit. K docílení kýženého výsledku i za pomoci náhody a štěstěny je potřeba kombinace několika faktorů: vzdělání, praxe, připravenosti, příležitosti, touhy… Ryze hypoteticky, kdyby náhodou někdo neznalý věci přišel na jakýsi zlepšováček, nemusel by to vlastně ani zaznamenat, protože by na základě malých zkušeností netušil, co má před sebou.
-
Jak si nedělat starosti
Proč si děláme starosti? Důvody mohou být různé: někoho prostě baví dělat si starosti (myslíte, že ne? Ale ano, když si přečtete jeho řádky, zjistíte, že takové typy lidí ze svého života určitě znáte), může to být náročností změny nebo nejistotou, nedostatkem znalostí a zkušeností (to je moje parketa: často si stanovuji příliš vysoké cíle, k jejiž úspěšnému zdolání je potřeba ještě nabýt určitých znalostí a zkušeností, ale čas tlačí). Dalším důvodem může být nedostatek vlivu či kontroly, hodnoty, které sdílíte, jak jste byli vychováni, či důsledkem vašich předchozích zkušeností. Můžete být také vystaveni špatným zprávám. A co říkáte zažitému úzu, že si ženy dělají více starosti než muži? Je…
-
Cesta na popraviště: spravedlnost ve znamení mučení a poprav.
Donucovací způsoby, aby obviněný přiznal vinu, byly – jak je nám obecně známo – velmi kruté. Člověku až trne, čeho všeho je schopen, aby si vynutil mnohdy lživé doznání. Z laického hlediska mi připadá, že i kdyby všichni zločinci spáchali skutky, za něž byli obviňováni, vyšetřovací metody a „spravedlnost“, tak jak byla tehdy chápána, byla sama o sobě mnohonásobně krutější než onen zločin. „Po příjezdu na náměstí de Grève katovi pacholci přenesli hraběte na popravčí lešení, přivázali na tzv. kříž svatého Ondřeje, dva trámy ve tvaru písmene X. Přítomný kněz se snažil pronést slova útěchy, mistr popravčí těžkou železnou tyčí začal lámat odsouzenému lýtka, stehna, paže i předloktí, poslední údery…
-
Historická letadla a letiště v edici Zmizelá Praha.
Další publikace z edice Zmizelá Praha přináší dobové fotografie, tentokráte k tématu letectví, doplněné stručnou historií pražských letišť a zajímavými komentáři u obrazové části. Balon nad Prahou vzlétl už v roce 1790, letadla pochopitelně podstatně později. Pražští měli tu čest v roce 1909 ve Velké Chuchli. Do roku 1914 byla v Čechách vybudována pouze dvě letiště, která si toto označení zasloužila i po technické stránce – pardubické a plzeňské na Borech. Provizorní letiště v Praze vzniklo, jak již bylo řečeno, ve Velké Chuchli na dostihovém závodišti. Do roku 1918 bylo u nás postaveno jediné vojenské letiště, a to v Chebu. A nešlo jen o vojenské letectví, ale také civilní. Např.…
-
Malebná lyrika Konstantina Biebla, Na hrobě bubnují padající pomeranče
„Básník, cestovatel, voják na východní frontě 1. světové války, plachý elegán, student medicíny a salonní komunista“, tak je uváděn básník Konstantin Biebl (1898 – 1951) v nové knížky nakladatelství Dokořán, čítající jeho řadu nejkrásnějších básní. Na jednu stranu to nebyla právě „šťastná doba“ – dvě světové války, hospodářská krize, převrat. Přesto Konstantin Biebl „žít“ uměl a mnohdy věděl, jak využít situace – byl synem uznávaného lékaře, oženil se s výhodnou partií, zhýčkaný a nouzí peněz netrpící vstoupil do komunistické strany, prožil si eskapády mileneckých avantýr a v novém režimu získal dobře placenou práci. Svůj život však ukončil stejně jako jeho otec - sebevraždou.
-
Co bylo veverče a kdo byl houžvař? Co ještě nevíte o životě našich předků?
Prasátka v 16. století na statcích byla ještě pořádně chlupatá se zahnutými zuby nahoru, ale už začínaly první pokusy o jejich šlechtění. Zápach jak v prasečím chlívku se však linul i městy, která zrovna nepřekypovala hygienou. „…takže nebylo divu, že bohaté dámy se nechávaly nosit v nosítkách, „obyčejní“ lidé si tvořili z prken provizorní chodníčky a domů si kupovali květiny, které měly alespoň částečně „maskovat“ nepříjemný zápach linoucí se z ulic. Bývalo také zvykem budovat v horní části domů vížky, kde mohli majitelé v létě sedat a dýchat přece jen čistší vzduch.“
-
Krysáci Hubert a Hodan jsou zase spolu s novými příběhy a mapou smetiště
„Na malém, ale krásném valašském smetišti vypuklo ráno. Bylo po dešti. Slunce se prohryzalo mlhou stoupající z polí, luk a lesů. CRRRRRR! Zazvonil budík a ze šuplíků vylezli krysáci Hubert a Hodan s potkanem Edou a pusitli se do ranní hygieny. Vyčistili si zuby, osprchovali se, vyhřebelcovali si kožíšky a dopřáli si mydlinkovou lázeň. „Pohodička, pánové, co?“ liboval si Eda. „Ani nevíte, jak jsem rád, že nejsem člověk, ale potkan. Lidi už dávno kmitají v práci a my si tady hovíme v mydlinkové lázni. Sladký život! Dobře jsme si je ochočili, starají se o nás, živí nás, a dokonce o nás natáčejí večerníčky! Ale aby nezvlčili!“ (62)
-
Malý pražský chodec, básně pro malé čtenáře o stověžaté matce měst
Pro malé čtenáře již od sedmi let napsal Ondřej Hník sbírku básní o Praze, kterou velmi pěkně ilustroval Jiří Votruba. Právě jeho obrázky plné sytých barev, jasných tvarů a dětem snadno srozumitelných obrázků doutvářejí spolu s básněmi úžasný celek, který děti bude bavit, a navíc zprostředkovává knihu i mladším čtenářům, kteří ještě neumí číst, a rodiče jim básně mohou předčítat. Jiří Votruba je známým českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Jeho obrázky nesou charakteristický rukopis, snadno je identifikujete od ostatních autorů. Ilustruje nejen knížky pro děti, ale jeho díla se objevují i na různých výstavách. Vystavoval na téměř padesáti samostatných výstavách po celém světě. Další dětské knihy, v nichž naleznete jeho…
-
Česká demokracie po roce 1989, politologická analýza prvního dvacetiletí v Česku
Publikace kolektivu autorů, J. Bureš, J. Charvát, P. Just a M. Štefek, se zabývá politickým vývojem v Česku a závěrem předestírá nedostatky, kterými trpí současná česká demokracie. Někdy mi připadá, že to není zase až tak dávno, kdy jsme na ulicích cinkali klíči, měli pocit absolutního masového stmelení a až podezřele blízké shody názorů, mající vizi lepší konjunkturní a svobodné společnosti. Od té doby uběhlo již 24 let. Za ten čas se udála v naší společnosti řada změn. Navzdory současnému nárůstu síly komunistů a jakéhosi pokřiveného splínu na doby dávno minulé, řada změn byla skutečně nevyhnutelná v případě, že jsme se chtěli pohnout kupředu a ne jen stagnovat nebo se…
-
Od kolika let by měly děti dostávat kapesné? A za co?
Děti a kapesné? Mnoho rodin stále nemá jasno, zdali svému dítěti peníze dávat či nikoliv. Důvodů může být hned několik – je moje dítě již zralé na to, aby zacházelo s penězi a chápalo jejich hodnotu? Nepřekračuji příliš rychle hranici jeho dětství a neposouvám ho tak předčasně mezi dospělé? Nezačne přehodnocovat svůj vztah ke společnosti a potažmo k rodičům po materiální stránce: tj. bude chtít za svou ochotu vždy zaplatit? Odpovědi nejsou vždy jednoznačné. Psychologové doporučují začít dávat dětem kapesné mezi šestým až osmým rokem, kdy dítě už umí základní počty. Naučí se, že za mnoho věcí se ve společnosti platí. Ani hračky a jídlo nejsou zadarmo.
-
Rituální procesy, zkouška z „bratrství“ nebo šikana?
Jaký je rozdíl mezi šikanou a rituální zkouškou, abyste se mohli stát součástí nějaké skupiny? Někdy hodně subjektivní; někde je hranice zřejmá, jinde těžko hmatatelná. Nejednou lidé dobrovolně podstupují určité stupně ponížení: nechají se ztlouct, společensky znemožnit nebo přesvědčit k vykonání násilnosti či trestného činu. Na povel vypijí vodu ze záchodu nebo vysoké množství alkoholu, dokud se nepozvrací, nazí na veřejnosti zazpívají písničku, snědí cokoliv nepoživatelného, od červů až po exkrementy a tak dále. Vynecháme-li zálibu v různých adrenalinových televizních show, v nichž se lidé dobrovolně ztrapňují pod záminkou, že vyhrají spoustu peněz, a k tomu si mohou jako bonus zocelit ducha, pak do této sbírky společenského sebeponižování náleží zasvěcovací…
-
Háčkování figurek – návod na myšku.
Pro začátečníky a středně pokročilé v háčkování vydává nakladatelství Grada publikaci, ve které naleznete vedle řadu drobných barevných figurek o velikosti v průměru do 15 až 20 cm. V nabídce je žabák, želvička, zajíček, opička, hrošík, pavouk, duch, myšky, prasátko a další, ale i potraviny jako jitrnice, jelita, pivo a cukroví, co opravdu vypadá k nakousnutí. V úvodu publikace je krátká školička pro ty, kteří ještě nejsou v háčkování příliš znalí a zkušení. Na háčkování figurek však nebudete potřebovat znát příliš mnoho komplikovaných technik, prakticky se jedná o to vědět to nejzákladnější a mít chuť si něco vyrobit.
-
Recenze: Žirafí krk. Jedna z nejkrásnějších německých knih roku 2011. Bezpochyby.
Bosé nohy, bílé jako tvaroh, jako by ani nebylo po létě. Když se dlaněmi dotkla stehen, připadal jí chladná. Teplo se jí v návalech hrnulo vzhůru. Do hlavy. Udělaly se jí mžitky před očima a náhle ji polil pot. Přímo učebnicový nával horka. Jenomže tohle v žádné učebnici nebylo. O tom se totiž neučilo. Druhou tělesnou změnu jim zamlčovali. Plíživou destrukci. Involuci rodidel. Vynechávání menstruace. Suchou pochvu. Povadlé svalstvo. Vždycky jde jenom o kvetení. Podzim. Panebože. Ano, nastává podzim. Opadávání listů. Kde by teď ještě mohlo nastat jaro? To je k smíchu. Sklidit úrodu. Vytáhnout sítě. Nálada jako na den Díkuvzdání. Těší se na penzi. (52)
-
Už nežijeme na Zemi, ale na Zeemi, říká Bill McKibben, zakladatel 350.org
„V novém světě, který jsme stvořili, panují vyšší teploty, větší sucha, je v něm méně ropy a všechno velké je v něm také zranitelné Pokud se chceme vyhnout tomu, aby si nás podmanily síly, které jsme pustili ze řetězu, budeme ho muset trochu rozdělit. Na rozměrech záleží, a v tuhle chvíli jsou naše rozměry v nesouladu s našimi potřebami. Savci se s postupným oteplováním zmenšují, a vlády by měly učinit totéž. Klíčovými projekty jsou dnes ty lokální, a právě na ně se musíme zaměřit.“ (156) Bill McKibben přejmenovává naši domovinu na Zeemě. Už není tou hostinou planetou, která tu byla před mnoha desítkami let a staletími. Klimatické změny, jež jsme…
-
Karibu Keňa: co se skutečně stalo? Rozhovor s Hanou Hindrákovou nejen o Africe.
Láska nebo nenávist. Prý pro ni neexistuje nic mezi tím. Mě si získávala postupně. Ohromovala mě. Udivovala mě. Překvapovala mě. Nabízela se mi. Ukazovala mi svá tajemství. Obohatila mě. Chovala se ke mně krutě, ale zároveň velkoryse. Nakonec jsem si ji zamilovala celou svou duší. Afrika. Můj život tam získal nový rozměr. Naučila jsem se radovat z maličkostí a prožívat naplno každičký den, jako by měl být můj poslední.
-
Včelce Máje je úctyhodných 101 let a stále baví malé čtenáře a diváky.
Ve dvacátých letech minulého století patřil německý spisovatel Waldemar Bonsels k nejčtenějším německým autorům. Jeho Včelka Mája bavila čtenáře na mnoho let, podobně jako Sekorův Ferda Mravenec. Rovněž také později inspirovala tvůrce k natočení mnoha dílného televizního seriálu. Mája se stala - a pro malé děti ještě stále je trendem, oblíbenou postavičkou, která zažívá různá dobrodružství ponejvíce ve světě hmyzu. Nejspíš nenajdete dítě, které by ji neznalo. Pochybuji však, že přinejmenším čeští fanoušci televizního seriálu budou tušit, že Májiny příběhy jsou ve skutečnosti „tak staré“. První kniha o včelce rebelce, která nechtěla zůstat v úlu s ostatními, vyšla totiž už před více jak sto lety, v roce 1912.
-
Recept: citrony a bylinky v soli z knihy Nakládání a uzení
Nepodrcené koření a skořicovou kůru dejte do pánve na smažení a jednu minutu je hřejte, aby se uvolnila vůně. Pak je vložte do mísy se solí a rozmačkanými bobkovými listy a vše promíchejte. Citrony na 4-5 místech vertikálně nařízněte asi do půlky dužiny. Do zářezů vetřete okořeněnou sůl a pak je namačkejte do vzduchotěsné sklenice. Posypte je zbývající ochucenou solí. Stlačte je a zalijte vinným octem a dostatečným množstvím studené vody, aby byly potopené. Uzavřete sklenici a uschovejte ji na chladném místě.
-
Co by říkali pušíci na znečištěné ovzduší? Jásali by: lepší vzdoušek si ani nedovedou představit.
„Křehoučká plechovka a hadřík smradlavý, stařičká trepka a umělý chrup, olejík na kolo, vajíčko zkažený, všechno, co necháš mi, zbaštím jak sup!“ pobrukuje si děda pušík. Dřepí před puším doupětem na jablkově zeleném plastovém kyblíku a s chutí okusuje starou podrážku. Žvýká ji jako žvýkačku a dívá se na malé pušíky, jak z kaluže loví tmavohnědé bahýnko. Ze skládky zavane puší vzdoušek, obloha je šedá jako beton a husté dešťové kapky bubnují na starou vanu u pušího doupěte. Puší babička se vyšourá ven a zívne si. Z pusy jí vyvane takový smrádek, že jím uzemní i tlustou osu.
-
Žirafí krk, ukázka z lehce ironického, snad až provokativního románu o vzdělání
Inge Lohmarková už se vysávat nedá. Je známá tím, že dovede nasadit uzdu a držet opratě zkrátka, ani v nejmenším nepodléhá záchvatům zuřivosti a nehází svazkem klíčů. A je na to pyšná. Zmírnit se dá vždycky. Sem tam nějakým tím cukříčkem zčista jasna. Důležité je určit žákům směr, nasadit jim klapky na oči, aby se tak zvýšila jejich schopnost soustředit se. A pokud opravdu zavládne neklid, stačí jen zaškrábat nehty po tabuli nebo začít vyprávět o psí tasemnici. Pro žáky je beztak nejlepší, když neustále pociťují, že jsou jí vydáni napospas. Místo aby jim nalhávala, že snad mají také co říct. U ní něco jako právo na spolurozhodování a možnost…
Mohlo by se vám také líbit
Rozvádíte se? A víte, co vás doopravdy čeká?
Naše divoké dědictví
Novinky pro děti z nakladatelství Meander
-
Smradlaví, nemytí Pušíci ze skládky vyrazili k moři. Zábavné čtení pro prvňáčky.
V prvním díle Pušíků se seznámíte s Pušíkovic rodinkou, která se svým drakem vyrazí na dovolenou k moři. Do kufrů si zabalí spoustu věcí, včetně gramofonu, aby babička nemusela poslouchat to otravné šumění moře. 965letý dědeček překvapí svou fyzičkou a naučí se plavat. A na závěr, když se vrátí domů, si upečou smradlavý dort. Jak upéct smradlavý dort – oblíbená pochoutka Pušíků. 15 zkažených vajec se skořápkou 100 gramů připínáčků 1 lahvička tekutého mýdla na praní 3 rybí kostry vcelku 1 litr octa 1 až 2 polévkové lžíce benzinu (bezolovnatého)
