Share

Eva Obůrková, Kam za příšernými strašidly a jejich ohavnými rejdišti, nakladatelství CPress ve společnosti Albatrosmedia, a. s. 2012.

Jak se pozná, že člověk vyrůstá z dětských střevíčků? Nejen tak, že z nich čouhá palec, ale že je zralý pronést skeptickou větu: strašidla neexistují, patří jen do pohádek. A ejhle! Všechno je jinak. Právě přede mnou leží mapa se zapíchnutými vlaječkami skutečných míst v Česku, kde bychom se mohli za určitých okolností s příšernými a mnohdy strašně nebezpečnými strašidly setkat.

Eva Obůrková nabízí jen ty nejlepší kousky a vynechává „opelichané vodníky, ucourané otylé rusalky, špatně svítící bludičky, olysalé draky a další nudnou havěť“. Žádná roztomilá přátelská a družná lesní strašidýlka tu nenajdete. Obrňte se odvahou a vyrazte do terénu. Předtím si však přečtěte varování – mnohé strašidlo je totiž vysazené na některé osoby, a těm je vřele doporučeno ho svou přítomností raději nedráždit.

Mně osobně pro svou barvu očí není doporučeno pohybovat se kolem potoka Barborka u Velkého Ježova, neboť zde číhá nebezpečný Douša aneb postrach modrookých dívek.

Douša je strašidlo tiché a zřejmě toho příliš nenamluvilo ani za svého života, takže o něm kolují pouze kusé informace. Jistý modrooký mladý muž z kraje mezi Pacovem a Mladou Vožicí zkrátka kdysi odešel do války. (…) po čase se do rodného kraje vrátil jako vojenský zběh. Schovával se po zdejších lesích, než ho dostihli a zastřelili. (…) za šera či v noci potkáte v údolí potoka Barborky muže v obnošené uniformě…

Tento duch zemřelého vojáka si s sebou nosí svou ohavnou kořist – oči, které vydloubává všem modrookým děvčatům. Prý modroočku vyčenichá i na dálku. Není proto rozumné si v noci cestu domů zkracovat právě kolem Barborky.

Po českých krajích se schovávají či pobíhají různí nezbedové, zralí pro Akta X. Můžete se setkat s baziliškem, Fextem, Hagenem, krvavou hraběnkou či krvavou pradlenou, švédským bubeníkem, vampýry z Velkomoravské říše, děsit vás mohou přízraky mrtvých na starých bojištích, mrtví horníci či duše mrtvých dětí! A pokračujeme: Příšerná strašidla rejdí v aleji mrtvých, u brány zkamenělého zámku, v domě U Kozlíčků v Havlíčkově Brodě, u studánky Rouběnka v údolí Plakánek a tak dále. A víte, kde je umrlčí prkno, pekelná zřícenina či brána do pekla? Je toho opravdu bezpočet. Česko nezdá se býti tak bezpečné a racionální!

Jsou to však novodobé úlety, nebo jsou tito duchové podloženi nějakými historickými fakty, dokumenty či svědectvím? Ano, jsou. Nicméně se k tomu sem tam navíc objeví i leckterá perlička, zpochybňující autentičnost.

Prý už například Karel Hynek Mácha psal v dopise svému příteli Eduardu Hindlovi, jak při návštěvu hradu Houska, ježto je považován za bránu do pekel, nahlédl i do budoucnosti.

Došel jsem na Housku v druhé hodiny po půlnoci. Císařský háv nebes, lesy šuměly nočním vánkem, jasno všude, lampy nepotřebí – v duši horší temnota. Jeť prý na hradě jáma, sluje jakási vede do pekla. Jedni praví, že ji sám ďábel vykopal, jiní, že alchymisti prorazili.

V dopise je dále uvedeno, že ten otvor sám Karel Hynek našel, vstoupil do podzemí a tu ho pojaly děsivé pocity strachu a úzkosti. A připadal si jako v pekle.

Jenže má to jednu vadu na kráse. Dopis je falzum, napsala ho Františka Vrbenská v roce 1996 v třetím díle Čas hradů v Čechách. Znamená to tedy, že zde žádné peklo není? Nebo jen chtěla Františka Vrbenská dát tomuto místu i „štempl“ autority se slabostí pro romantické duchařiny?

Už prý Keltové varovali před procházením skalními okny a branami. Jeskyně či skalní průrvy, dutiny stromů, studny, vodopády… to všechno mohou být vrátka do pekla či do pekel, jak je chápe křesťanství a jiná náboženství, do podsvětí nebo do jiných světů. (99) 

Opatrnost je tedy na místě?

Tajemných míst, průrev a jeskyní s prapodivnými legendami však najdete v Česku hned několik. Na Čertovy hlavy můžete například narazit v okolí Liběchova a Želiz. Tyto pozoruhodné skalní útvary však vytesal do kamene v polovině 19. století Václav Levý, nejsou tedysamotným dílem satanského umělce.

Nehledejte strašidla a další přízraky bez přípravy. Některé nejsou vůbec nebezpečné, mohl je stvořit „pouze“ člověk, avšak přesto se vám může hrdlo sevřít strachem. Ale protože jsou mezi nimi i silně životu nebezpečné obludy, vřele doporučuji před startem k strastiplnému, děsivému a hrůzostrašnému výletu, který vám z obav před ztrátou vašeho života či dokonce duše budou jistě mnozí rozmlouvat, pečlivě prostudovat odbornou literaturu Evy Obůrkové – Kam za příšernými strašidly a jejich ohavnými rejdišti.


dddd