Share

Historický román jak se patří – je toto tvrzení klišé? Neřekla bych. Je to skutečně tak. Cesta sněžných ptáků je historický román z jedenáctého století, ve kterém nechybí absolutně nic. Velké dobrodružství, složité vztahy, nemilosrdná doba, čest a podlost, zrada, intriky, poznávání tehdejšího světa s jeho předsudky i záludnostmi. Robert Lyndon nás provede tehdejšími zeměmi od Itálie, přes Anglii, Skotsko, Grónsko, Island do Ruska a pak až k Černému moři. Urazíme pěkný kus cesty po souši i vodě. Poznáme vlastně celou tehdejší Evropu a kousek Asie.

Obsáhlý román začíná v italských horách, kde se psanec a žoldnéř Vallon setká se studentem medicíny – sicilským Řekem Herem. Mladík doprovází svého učitele na sever, do Anglie, kde mají hraběti Olbekovi předat zprávu, že jeho syn Walter padl při křížové výpravě v Anatolii do zajetí. Jako výkupné požaduje Emír sněžné sokoly, vzácné dravce, kteří se dají lapit pouze na Islandu. Je sice záhadou, proč takovou zprávu má doručit starý myslitel a jeho žák. Proč Emír nevyslal některého ze svých vojáků, ale na kloub této záhadě přijdeme až za delší dobu. Přesto se nám už na počátku zdá, že cílem jejich cesty je i něco jiného, než pouhé předání emírových požadavků.  Jenže starý myslitel zemře v horách, a tak Hero žádá Vallona, kterého zde učenci potkali za silné bouře, aby ho na misi doprovodil. Tomu se zprvu nechce, ale nakonec pojme cestu jako pokání za hřích, který spáchal, k medikovi se přidá a na sever ho doprovodí. Nastává krušná cesta, která trvá dva roky, poznají během ní spoustu nových tváří, prchají, bojují o život, živoří, ale nikdy nepřipustí, že by svůj úkol – osvobodit sira Waltra – nesplnili. Přes velké potíže společně s dalšími dobrodruhy – sokolníkem Waylandem, německým žoldnéřem Raulem, bratrem sira Waltra Richardem a dívkou Syth – dorazí do Anatolie. A teprve tady se ukáže, kdo s jakým záměrem dlouhou a nebezpečnou cestu podnikl.

Wayland odešel a Vallon uvažoval, jak hluboko klesl. Před pouhými dvěma lety velel armádám. Mávnutím paže posílal eskadry do boje. Vjížděl do měst v čele svých vojsk a zavřené okenice mu řekly, jaký strach zažívají jejich obyvatelé, kteří věděli, že má moc nad životem a smrtí. Zběhy a zbabělce odsuzoval na šibenici a vůbec o tom nepřemýšlel. Teď to dopracoval k tomu, že se dohadoval s nějakým venkovanem kvůli jeho děvčeti.

Syth se pohybovala tak tiše, že ji neslyšel přicházet a všiml si jí, až když na něho padl její stín. Byla vyšší, než očekával, štíhlá jako rákos, měla kočičí oči a vyzařovalo z ní cosi nezemského. Málem natáhl ruku a dotkl se jí, aby viděl, jestli je skutečná.

„Tak ty jsi ta holubice, která přivábila mého nezkroceného sokola.“

Vrhla pohled na Waylanda.

„Jak se jmenuje?“ zeptal se Vallon.

„Syth.“

Vallon se podíval na moře: Normani vědí, že jsme tyto břehy neopustili nadobro. Budou nás pronásledovat po celém pobřeží. Několik dní se neodvážíme přistát – dost dlouho, abys přišel k rozumu. Mezitím si dívka musí ostříhat vlasy a nosit mužské oblečení. Bude spát sama a ty se od ní budeš po celou dobu držet dál. Zatímco bude s námi, mohla by si docela dobře zasloužit svoji obživu. Umí vařit a šít? Má nějaké další dovednosti?“

Wayland jí přeložil Vallonovy podmínky. Dívka si váhavě zvedla ruce k vlasům.

„Nebudou s ní potíže,“ řekl Wayland.(strana 167)

Na přebalu knihy je vytištěna věta: Román, na který nelze zapomenout. Samozřejmě – reklamní trik, upoutávka… Ale není až tak daleko od pravdy. Robertu Lyndonovi se podařilo propojit cestopis středověké Evropy s velmi působivým a výrazným dobrodružstvím. Jeho hrdinové jsou plni života, pečlivě barvitě vykreslení. Každý má svou jasnou charakteristiku, představuje určitý a přesně vykreslený typ člověka. Vztahy mezi hrdiny jsou popsány působivě a drsně – autor jedinečně vykreslil soužití několika cizích lidí, kteří se spojili zdánlivě kvůli jedné jediné věci: splnit úkol. Avšak každý z nich má vlastní důvody, proč opustil Anglii a dal se do služeb žoldáka a psance Vallona, proč se na takovou výpravu vydal.

Silnou stránkou románu jsou velmi dobré a neunavující popisy tehdejšího světa. Barvitě líčená příroda, města, obce – to všechno dodává románu na autentičnosti. Zdá se, jako kdyby Lyndon výpravu zažil sám na vlastní kůži. Velmi dobře se pohybuje v oblasti stavby lodí a mořeplavby. Je také zdárným sokolníkem, což dokazují kapitoly o chytání těchto vzácných dravců a jejich ochočování. I když právě kapitoly týkající se sokolnictví bych trošku prokrátila – v některých pasážích jsou popisovány tak podrobně, že působí až únavně.

Ve výsledném celku však máme v rukách velmi dobré čtivo, výtečně gradující román, který přes jeho rozsáhlost (592 stran) nelze jen tak snadno odložit. Drsná doba, drsní lidé a jejich vznikající a narůstající přátelství to nedovolí.

Anglický spisovatel Robert Lyndon tvrdí, že většinu života zřejmě čekal, až napíše tento román. Pracoval na něm přes pět let a jeho zájmy – je nejen zaujatým historikem, ale i nadšeným sokolníkem, horolezcem a cestovatelem – dodaly tomuto dílu nenapodobitelnou atmosféru. Už v době, kdy studoval historii, ho zaujalo, že vzácní bílí sokoli byli používáni jako výkupné i jako dary pro významné panovníky. To prý byl vlastně zárodek jeho prvního historického románu. Robert Lyndon je známý především jako autor knih o dějinách a cestování, je členem Královské geografické společnosti. S manželkou žije v Dorsetu.

Název: Cesta sněžných ptáků
Autor: Robert Lyndon
Překladatel: Marie Válková
Žánr: historický román
Vydáno: 2012
Vydalo nakladatelství: Knižní klub

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]