Krysáci Hubert a Hodan jsou zase spolu s novými příběhy a mapou smetiště

„Daleko na Moravě, uprostřed Valašského království, na malém smetišti poblíž Vizovic žili dva krysáci – Hubert a Hodan. Bydleli v útulných zásuvkách starého šicího stroje s výhledem na vysavač. V šicím stroji s nimi bydlel i sádrový trpaslík Ludvík. Ten byl ze všech tří nejmoudřejší – neříkal tak ani tak, ale dobře věděl, že na jeho slova dojde.

Nezapomněli jsme na někoho? Ale ovšem – na potkana Edu! Báječného, obdivuhodného, nezapomenutelného kamaráda Edu, který obyvatelům smetiště proměnil život v nádherné dobrodružství! Ale když mu skončila dovolená, vrátil se do Prahy a od té doby po něm nebylo ani vidu, ani slechu.“

Kdepak, Krysáci Hubert a Hodan, jsou jedny z mála Večerníčků současné doby, které nás stále přilákávají k obrazovkám. Jsou zábavní a hlavně jiní. Kdo by kdy dříve předjímal, že může vzniknout vtipná, jemně ironická pohádka z míst ne příliš vábných jako je smetiště, s hrdiny ne příliš „vybranými“ jako jsou krysy, potažmo potkan. Pamatuji si, když poprvé šla upoutávka na tento televizní seriál, jistý člen naší domácnosti, který nemá zrovna v oblibě hlodavce s dlouhým ocasem, poznamenal, že takhle teda ne! A pak po čase se stal stejným upřímným fanouškem Huberta a Hodana, neboť jim nemůžeme mít prostě nic za zlé. K tomu ten neodmyslitelný přednes Bolka Polívky, rovněž tam odkudsi z Valašského království!

Knižně vyšli Krysáci poprvé v roce 2011. Následující díl Krysáci jsou zase spolu přináší jejich nová dobrodružství. Na motivy televizního večerníčku Cyrila Podolského a Martina Šinkovského vypráví nové zážitky Jiří Žáček s ilustracemi Ivana Mráčka.

A to je radost číst! Jiří Žáček vůbec neubral na půvabu televizního seriálu. Právě tyto příběhy jsou jasným důkazem, že když píšeme pro děti, není vůbec třeba se stylisticky a tematicky nějak snižovat z obav, aby tomu děti rozuměly. Děti nejsou hloupé a okrajovat jim proto věty je zcela zbytečné. S Krysáky se pokocháte krásnou češtinou, novotvary a stylistikou, úžasnými obrázky a báječnými příběhy.

[quote style=“1″]

„Na malém, ale krásném valašském smetišti vypuklo ráno. Bylo po dešti. Slunce se prohryzalo mlhou stoupající z polí, luk a lesů.

CRRRRRR! Zazvonil budík a ze šuplíků vylezli krysáci Hubert a Hodan s potkanem Edou a pusitli se do ranní hygieny. Vyčistili si zuby, osprchovali se, vyhřebelcovali si kožíšky a dopřáli si mydlinkovou lázeň.

„Pohodička, pánové, co?“ liboval si Eda. „Ani nevíte, jak jsem rád, že nejsem člověk, ale potkan. Lidi už dávno kmitají v práci a my si tady hovíme v mydlinkové lázni. Sladký život! Dobře jsme si je ochočili, starají se o nás, živí nás, a dokonce o nás natáčejí večerníčky! Ale aby nezvlčili!“ (62)[/quote]

Co nás čeká v druhém díle? Rak Vincent, ježek Pančoška, zlatohlávek Záhoř, holub Emil, žába Dáša, červotoč Artur a Florián, Brunova past, stonožka Viktórie, ještěrka Karla, slepýš Ivan, šváb ĎoĎo, mimo jiné také Opravník omylů pro malé rozumbrady, který vysvětluje některé jevy, které by mohly v knížce malé chytrolíny zmást. Ono, když se také v příběhu objeví informace, že teleskopcem, jakožto dalekohledem, za který by se nemusela stydět ani hvězdárna ve Vlašimi, lze dohlédnout z Vizovic až do Prahy, cítí autor povinnost v závěru knížky malým zvědavcům vše osvětlit, aby nedošlo k pomýlení. Ani výkonný dalekohled se nejmenuje teleskopec, nýbrž teleskop, nebo děravý sýr není elementál, ale ementál a tak dále. A jako bonus navíc je v každé knížce skládací velká krysácká mapa smetiště, to abyste nezabloudili, protože

[quote style=“1″]

Paříž je vznešená, Řím je starobylý, Madrid je vzrušující, Vídeň je noblesní, Londýn je důstojný, New York je dobrodružný, ale nejkrásnější místo na světě, a možná v celém vesmíru, je malé útulné smetiště poblíž Vizovic. (68)[/quote]

MB

[heading style=“1″]Nejnovější příspěvky na webu:[/heading]

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]