Skutečný příběh anorektičky a bulimičky: Diagnóza F50
Gabina Weissová, Diagnóza F50. Nakladatelství Motto, edice: Skutečné příběhy. 2013.
Neobtěžovala jsem se ani vypláchnout si tu smradlavou pachuť z úst. Vrátila jsem se k taškám, vyndala všechno na kuchyňský stůl a pustila se znovu do jídla. Najíst se, zvracet. Najíst se, znovu zvracet. Najíst se k prasknutí a v předklonu kráčet přes kuchyň na záchod. Poslední pokus byl nejhorší. Snědla jsem totiž všechno do posledního drobečku a byla jsem tím jídlem doslova nacpaná jako krmná husa. Až po uši. Čerstvé a měkké rohlíky nad tím vším vytvořily jakousi zátku a mně se nedařilo tu spoustu jídla ze sebe dostat ven. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. Nepočítala jsem s tím, že se někde na půli cesty ve mně jídlo zasekne a já s ním nepohnu. Představa, že by nakonec mělo zůstat ve mně, mi způsobovala muka.
V předklonu jsem si břicho nejdřív mačkala. Potom jsem byla surovější a zatlačila jsem na něj tak, že to zabolelo. Myslela jsem, že mi z toho tlaku praskne žaludek, slyšela jsem, že se to bulimičkám může stát, a napadlo mě, že k tomu určitě nemám daleko. Zkusila jsem si do krku nacpat prsty. Už dlouho jsem je ke zvracení nepotřebovala, ale tohle bylo urgentní. Všechno ve mně pracovalo na plné obrátky, chtělo se mi brečet, potřebovala jsem jít na velkou, zachvátila mě zimnice a pořád nic. Břicho jsem měla obrovské a napnuté, bolavé na dotek i na pohled.
Lekla jsem se, že nastal můj konec. (32)
Diagnóza F50 označuje poruchy příjmu potravy, který mi dnes trpí řada žen a také již i dětí. Ani muži nejsou výjimkou. Stejně tak Gabi si prošla svou anorektickou a bulimickou minulostí a nyní se hodnotí jako abstinující bulimička.
Každý vnímáme okolní tlak jinak. Gabi byla ve všem perfekcionistka, vnitřně se bála své matky, která stála někde vysoko na piedestalu dokonalosti. Její dcera se snažila jí být hodna: být ve všem nejlepší, nezklamat, stihnout co nejvíce, excelovat ve škole, mít bezchybnou postavu.
Přetěžovala se ve sportu, omezovala v jídle. Jídlo z talíře vracela zpátky do hrnce nebo hluboko do koše. Maskovala všechny stopy, které by naznačovaly, že snad nedojedla svou porci. Vypracovaná svalová hmota postupně mizela. Ztrácela se skoro před očima. Brzy přišly vtíravé dotazy z okolí: proč je tak vychrtlá? Není snad vážně nemocná? 
Aby se Gabi vyhnula permanentním výčitkám kvůli své vyhublosti, otočila o sto osmdesát stupňů: dokáže všem, že s jídlem nemá problém. Přešla z anorexie do bulimie. Pustila se do horečné žravosti. Nakupovala bezhlavě a ještě než došla domů, půlku tašky z nákupu si nacpala do krku a žaludku. A hned běžela k záchodu, aby vše vyzvracela. Znovu a pořád a neustále. Neustále byla bez peněz a musela o ně žádat rodiče. Otec ji podezříval z braní drog: Kam by mohl peníze mizet? Za jídlo? Je to vůbec možné?
Nebylo to tak vůbec snadné a už vůbec ne jednorázová aktovka, kdy se ze stacionáře vrátila zdravá žena, která ví, co je zdravá porce; nepřecpává se, aby vzápětí vše vyzvracela. Stále nemohla přestat a nakláněla se nejhlouběji do záchodové mísy, aby nebylo slyšet, jak zvratky dopadají na dno. I když jí to stálo cákance zbytků ve tváři.
Zamilovala se, vdala, chtěla otěhotnět. Zhuntované tělo však odmítalo oplození. Byla nešťastná. Je to trest za to, co celou dobu dělám? Ptala se sama sebe. Nastala další dlouhodobá léčba, aby mohla otěhotnět, a konečné rozhodnutí, že musí přestat. Přestat se cpát projímadly, zvracet a ničit si život, jestliže chce, aby se v ní nějaký nový zabydlil.
Při čtení knihy vás bude mrazit. Jednu chvíli budete mít pocit, že nečtete o ničem jiném než jen o zvracení. Ale všechno je jen výpovědí o sebebičování za vlastní nenávist: nenávist ke svému tělu, ke své neschopnosti přestat. Musela si také srovnat vztah s matkou a najít nový smysl života. A zjistit, jaké to je konečně normálně žít.
Kniha není návodem pro mladé holky, jak zahájit dráhu anorexie či bulimie. Je spíše návodem pro jejich rodiče: jak poznat, že doma něco „neklape“, že jejich dítě trpí poruchami příjmu potravy. A snad i radou pro nemocná děvčata, že z toho pekla se lze dostat ven. Každý kolem může pomoci, ale k samotnému vyléčení, či abstinování, musí dojít jen na základě vlastního rozhodnutí a píle.
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
Mohlo by se vám také líbit
Magický realisus: Pedro Páramo
Život je jako skládačka
