MB
-
Cesta na popraviště: spravedlnost ve znamení mučení a poprav.
Donucovací způsoby, aby obviněný přiznal vinu, byly – jak je nám obecně známo – velmi kruté. Člověku až trne, čeho všeho je schopen, aby si vynutil mnohdy lživé doznání. Z laického hlediska mi připadá, že i kdyby všichni zločinci spáchali skutky, za něž byli obviňováni, vyšetřovací metody a „spravedlnost“, tak jak byla tehdy chápána, byla sama o sobě mnohonásobně krutější než onen zločin. „Po příjezdu na náměstí de Grève katovi pacholci přenesli hraběte na popravčí lešení, přivázali na tzv. kříž svatého Ondřeje, dva trámy ve tvaru písmene X. Přítomný kněz se snažil pronést slova útěchy, mistr popravčí těžkou železnou tyčí začal lámat odsouzenému lýtka, stehna, paže i předloktí, poslední údery…
-
Historická letadla a letiště v edici Zmizelá Praha.
Další publikace z edice Zmizelá Praha přináší dobové fotografie, tentokráte k tématu letectví, doplněné stručnou historií pražských letišť a zajímavými komentáři u obrazové části. Balon nad Prahou vzlétl už v roce 1790, letadla pochopitelně podstatně později. Pražští měli tu čest v roce 1909 ve Velké Chuchli. Do roku 1914 byla v Čechách vybudována pouze dvě letiště, která si toto označení zasloužila i po technické stránce – pardubické a plzeňské na Borech. Provizorní letiště v Praze vzniklo, jak již bylo řečeno, ve Velké Chuchli na dostihovém závodišti. Do roku 1918 bylo u nás postaveno jediné vojenské letiště, a to v Chebu. A nešlo jen o vojenské letectví, ale také civilní. Např.…
-
Malebná lyrika Konstantina Biebla, Na hrobě bubnují padající pomeranče
„Básník, cestovatel, voják na východní frontě 1. světové války, plachý elegán, student medicíny a salonní komunista“, tak je uváděn básník Konstantin Biebl (1898 – 1951) v nové knížky nakladatelství Dokořán, čítající jeho řadu nejkrásnějších básní. Na jednu stranu to nebyla právě „šťastná doba“ – dvě světové války, hospodářská krize, převrat. Přesto Konstantin Biebl „žít“ uměl a mnohdy věděl, jak využít situace – byl synem uznávaného lékaře, oženil se s výhodnou partií, zhýčkaný a nouzí peněz netrpící vstoupil do komunistické strany, prožil si eskapády mileneckých avantýr a v novém režimu získal dobře placenou práci. Svůj život však ukončil stejně jako jeho otec - sebevraždou.
-
Co bylo veverče a kdo byl houžvař? Co ještě nevíte o životě našich předků?
Prasátka v 16. století na statcích byla ještě pořádně chlupatá se zahnutými zuby nahoru, ale už začínaly první pokusy o jejich šlechtění. Zápach jak v prasečím chlívku se však linul i městy, která zrovna nepřekypovala hygienou. „…takže nebylo divu, že bohaté dámy se nechávaly nosit v nosítkách, „obyčejní“ lidé si tvořili z prken provizorní chodníčky a domů si kupovali květiny, které měly alespoň částečně „maskovat“ nepříjemný zápach linoucí se z ulic. Bývalo také zvykem budovat v horní části domů vížky, kde mohli majitelé v létě sedat a dýchat přece jen čistší vzduch.“
-
Krysáci Hubert a Hodan jsou zase spolu s novými příběhy a mapou smetiště
„Na malém, ale krásném valašském smetišti vypuklo ráno. Bylo po dešti. Slunce se prohryzalo mlhou stoupající z polí, luk a lesů. CRRRRRR! Zazvonil budík a ze šuplíků vylezli krysáci Hubert a Hodan s potkanem Edou a pusitli se do ranní hygieny. Vyčistili si zuby, osprchovali se, vyhřebelcovali si kožíšky a dopřáli si mydlinkovou lázeň. „Pohodička, pánové, co?“ liboval si Eda. „Ani nevíte, jak jsem rád, že nejsem člověk, ale potkan. Lidi už dávno kmitají v práci a my si tady hovíme v mydlinkové lázni. Sladký život! Dobře jsme si je ochočili, starají se o nás, živí nás, a dokonce o nás natáčejí večerníčky! Ale aby nezvlčili!“ (62)
-
Malý pražský chodec, básně pro malé čtenáře o stověžaté matce měst
Pro malé čtenáře již od sedmi let napsal Ondřej Hník sbírku básní o Praze, kterou velmi pěkně ilustroval Jiří Votruba. Právě jeho obrázky plné sytých barev, jasných tvarů a dětem snadno srozumitelných obrázků doutvářejí spolu s básněmi úžasný celek, který děti bude bavit, a navíc zprostředkovává knihu i mladším čtenářům, kteří ještě neumí číst, a rodiče jim básně mohou předčítat. Jiří Votruba je známým českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Jeho obrázky nesou charakteristický rukopis, snadno je identifikujete od ostatních autorů. Ilustruje nejen knížky pro děti, ale jeho díla se objevují i na různých výstavách. Vystavoval na téměř padesáti samostatných výstavách po celém světě. Další dětské knihy, v nichž naleznete jeho…
Mohlo by se vám také líbit
Šťastná kočka v bytě.
Příběh náhradní partnerky. Ženy, která léčí svým tělem.
Praha, město duchů a strašidel
-
Česká demokracie po roce 1989, politologická analýza prvního dvacetiletí v Česku
Publikace kolektivu autorů, J. Bureš, J. Charvát, P. Just a M. Štefek, se zabývá politickým vývojem v Česku a závěrem předestírá nedostatky, kterými trpí současná česká demokracie. Někdy mi připadá, že to není zase až tak dávno, kdy jsme na ulicích cinkali klíči, měli pocit absolutního masového stmelení a až podezřele blízké shody názorů, mající vizi lepší konjunkturní a svobodné společnosti. Od té doby uběhlo již 24 let. Za ten čas se udála v naší společnosti řada změn. Navzdory současnému nárůstu síly komunistů a jakéhosi pokřiveného splínu na doby dávno minulé, řada změn byla skutečně nevyhnutelná v případě, že jsme se chtěli pohnout kupředu a ne jen stagnovat nebo se…
-
Od kolika let by měly děti dostávat kapesné? A za co?
Děti a kapesné? Mnoho rodin stále nemá jasno, zdali svému dítěti peníze dávat či nikoliv. Důvodů může být hned několik – je moje dítě již zralé na to, aby zacházelo s penězi a chápalo jejich hodnotu? Nepřekračuji příliš rychle hranici jeho dětství a neposouvám ho tak předčasně mezi dospělé? Nezačne přehodnocovat svůj vztah ke společnosti a potažmo k rodičům po materiální stránce: tj. bude chtít za svou ochotu vždy zaplatit? Odpovědi nejsou vždy jednoznačné. Psychologové doporučují začít dávat dětem kapesné mezi šestým až osmým rokem, kdy dítě už umí základní počty. Naučí se, že za mnoho věcí se ve společnosti platí. Ani hračky a jídlo nejsou zadarmo.
-
Rituální procesy, zkouška z „bratrství“ nebo šikana?
Jaký je rozdíl mezi šikanou a rituální zkouškou, abyste se mohli stát součástí nějaké skupiny? Někdy hodně subjektivní; někde je hranice zřejmá, jinde těžko hmatatelná. Nejednou lidé dobrovolně podstupují určité stupně ponížení: nechají se ztlouct, společensky znemožnit nebo přesvědčit k vykonání násilnosti či trestného činu. Na povel vypijí vodu ze záchodu nebo vysoké množství alkoholu, dokud se nepozvrací, nazí na veřejnosti zazpívají písničku, snědí cokoliv nepoživatelného, od červů až po exkrementy a tak dále. Vynecháme-li zálibu v různých adrenalinových televizních show, v nichž se lidé dobrovolně ztrapňují pod záminkou, že vyhrají spoustu peněz, a k tomu si mohou jako bonus zocelit ducha, pak do této sbírky společenského sebeponižování náleží zasvěcovací…
-
Háčkování figurek – návod na myšku.
Pro začátečníky a středně pokročilé v háčkování vydává nakladatelství Grada publikaci, ve které naleznete vedle řadu drobných barevných figurek o velikosti v průměru do 15 až 20 cm. V nabídce je žabák, želvička, zajíček, opička, hrošík, pavouk, duch, myšky, prasátko a další, ale i potraviny jako jitrnice, jelita, pivo a cukroví, co opravdu vypadá k nakousnutí. V úvodu publikace je krátká školička pro ty, kteří ještě nejsou v háčkování příliš znalí a zkušení. Na háčkování figurek však nebudete potřebovat znát příliš mnoho komplikovaných technik, prakticky se jedná o to vědět to nejzákladnější a mít chuť si něco vyrobit.
-
Recenze: Žirafí krk. Jedna z nejkrásnějších německých knih roku 2011. Bezpochyby.
Bosé nohy, bílé jako tvaroh, jako by ani nebylo po létě. Když se dlaněmi dotkla stehen, připadal jí chladná. Teplo se jí v návalech hrnulo vzhůru. Do hlavy. Udělaly se jí mžitky před očima a náhle ji polil pot. Přímo učebnicový nával horka. Jenomže tohle v žádné učebnici nebylo. O tom se totiž neučilo. Druhou tělesnou změnu jim zamlčovali. Plíživou destrukci. Involuci rodidel. Vynechávání menstruace. Suchou pochvu. Povadlé svalstvo. Vždycky jde jenom o kvetení. Podzim. Panebože. Ano, nastává podzim. Opadávání listů. Kde by teď ještě mohlo nastat jaro? To je k smíchu. Sklidit úrodu. Vytáhnout sítě. Nálada jako na den Díkuvzdání. Těší se na penzi. (52)
-
Už nežijeme na Zemi, ale na Zeemi, říká Bill McKibben, zakladatel 350.org
„V novém světě, který jsme stvořili, panují vyšší teploty, větší sucha, je v něm méně ropy a všechno velké je v něm také zranitelné Pokud se chceme vyhnout tomu, aby si nás podmanily síly, které jsme pustili ze řetězu, budeme ho muset trochu rozdělit. Na rozměrech záleží, a v tuhle chvíli jsou naše rozměry v nesouladu s našimi potřebami. Savci se s postupným oteplováním zmenšují, a vlády by měly učinit totéž. Klíčovými projekty jsou dnes ty lokální, a právě na ně se musíme zaměřit.“ (156) Bill McKibben přejmenovává naši domovinu na Zeemě. Už není tou hostinou planetou, která tu byla před mnoha desítkami let a staletími. Klimatické změny, jež jsme…
-
Karibu Keňa: co se skutečně stalo? Rozhovor s Hanou Hindrákovou nejen o Africe.
Láska nebo nenávist. Prý pro ni neexistuje nic mezi tím. Mě si získávala postupně. Ohromovala mě. Udivovala mě. Překvapovala mě. Nabízela se mi. Ukazovala mi svá tajemství. Obohatila mě. Chovala se ke mně krutě, ale zároveň velkoryse. Nakonec jsem si ji zamilovala celou svou duší. Afrika. Můj život tam získal nový rozměr. Naučila jsem se radovat z maličkostí a prožívat naplno každičký den, jako by měl být můj poslední.
-
Včelce Máje je úctyhodných 101 let a stále baví malé čtenáře a diváky.
Ve dvacátých letech minulého století patřil německý spisovatel Waldemar Bonsels k nejčtenějším německým autorům. Jeho Včelka Mája bavila čtenáře na mnoho let, podobně jako Sekorův Ferda Mravenec. Rovněž také později inspirovala tvůrce k natočení mnoha dílného televizního seriálu. Mája se stala - a pro malé děti ještě stále je trendem, oblíbenou postavičkou, která zažívá různá dobrodružství ponejvíce ve světě hmyzu. Nejspíš nenajdete dítě, které by ji neznalo. Pochybuji však, že přinejmenším čeští fanoušci televizního seriálu budou tušit, že Májiny příběhy jsou ve skutečnosti „tak staré“. První kniha o včelce rebelce, která nechtěla zůstat v úlu s ostatními, vyšla totiž už před více jak sto lety, v roce 1912.
-
Recept: citrony a bylinky v soli z knihy Nakládání a uzení
Nepodrcené koření a skořicovou kůru dejte do pánve na smažení a jednu minutu je hřejte, aby se uvolnila vůně. Pak je vložte do mísy se solí a rozmačkanými bobkovými listy a vše promíchejte. Citrony na 4-5 místech vertikálně nařízněte asi do půlky dužiny. Do zářezů vetřete okořeněnou sůl a pak je namačkejte do vzduchotěsné sklenice. Posypte je zbývající ochucenou solí. Stlačte je a zalijte vinným octem a dostatečným množstvím studené vody, aby byly potopené. Uzavřete sklenici a uschovejte ji na chladném místě.
-
Co by říkali pušíci na znečištěné ovzduší? Jásali by: lepší vzdoušek si ani nedovedou představit.
„Křehoučká plechovka a hadřík smradlavý, stařičká trepka a umělý chrup, olejík na kolo, vajíčko zkažený, všechno, co necháš mi, zbaštím jak sup!“ pobrukuje si děda pušík. Dřepí před puším doupětem na jablkově zeleném plastovém kyblíku a s chutí okusuje starou podrážku. Žvýká ji jako žvýkačku a dívá se na malé pušíky, jak z kaluže loví tmavohnědé bahýnko. Ze skládky zavane puší vzdoušek, obloha je šedá jako beton a husté dešťové kapky bubnují na starou vanu u pušího doupěte. Puší babička se vyšourá ven a zívne si. Z pusy jí vyvane takový smrádek, že jím uzemní i tlustou osu.
-
Žirafí krk, ukázka z lehce ironického, snad až provokativního románu o vzdělání
Inge Lohmarková už se vysávat nedá. Je známá tím, že dovede nasadit uzdu a držet opratě zkrátka, ani v nejmenším nepodléhá záchvatům zuřivosti a nehází svazkem klíčů. A je na to pyšná. Zmírnit se dá vždycky. Sem tam nějakým tím cukříčkem zčista jasna. Důležité je určit žákům směr, nasadit jim klapky na oči, aby se tak zvýšila jejich schopnost soustředit se. A pokud opravdu zavládne neklid, stačí jen zaškrábat nehty po tabuli nebo začít vyprávět o psí tasemnici. Pro žáky je beztak nejlepší, když neustále pociťují, že jsou jí vydáni napospas. Místo aby jim nalhávala, že snad mají také co říct. U ní něco jako právo na spolurozhodování a možnost…
-
Smradlaví, nemytí Pušíci ze skládky vyrazili k moři. Zábavné čtení pro prvňáčky.
V prvním díle Pušíků se seznámíte s Pušíkovic rodinkou, která se svým drakem vyrazí na dovolenou k moři. Do kufrů si zabalí spoustu věcí, včetně gramofonu, aby babička nemusela poslouchat to otravné šumění moře. 965letý dědeček překvapí svou fyzičkou a naučí se plavat. A na závěr, když se vrátí domů, si upečou smradlavý dort. Jak upéct smradlavý dort – oblíbená pochoutka Pušíků. 15 zkažených vajec se skořápkou 100 gramů připínáčků 1 lahvička tekutého mýdla na praní 3 rybí kostry vcelku 1 litr octa 1 až 2 polévkové lžíce benzinu (bezolovnatého)
-
Únor 1948: šlo o legální akt, nebo násilný převrat?
Krčmárenská aféra se týkala pokusu o atentát na ministry P. Zankla, J. Masaryka a P. Drtinu, kteří obdrželi krabičku s výbušninou. Drtina pronesl 21. ledna v poslanecké sněmovně, že tři krabičky s výbušninou byly vyrobeny na žádost domovníka krajského sekretariátu KSČ v Olomouci, Aloise Zapletala v Krčmani. „Krabičky vyrobil stolař Jan Kopka se svým učněm. Zapletal s Kopkou se chlubili, že ministrům pošlou krabice na mouku, která je nestravitelná.“ (114). Během vyšetřování bylo rovněž nalezeno velké množství zbraní (samopaly, ruční granáty, těžký kulomet, náboje atd.), které původně pocházely z olomouckého sekretariátu KSČ.
-
Praha, jak ji neznáte: Jak se žilo v pražských ulicích v předchozích dvou stoletích?
Právě mnoho rozličných osůbek zůstalo lidem v paměti, že se na ně i díky Životu v pražských ulicích vůbec nezapomnělo. „Nezapomenutelný byl na počátku 20. Století i prodavač zápalek František Weiner, známý jako Ferda-sirky-Evropa. Byl to drobný mužík s výrazným pohledem, malým knírkem pod nosem a odstávajícími ušními boltci, jehož doménou byly hospody a pivovarské šenkovny. Jeho každodenní pouť začínala u Petráčků v Dlouhé ulici, pokračovala na Poříčí k Buckům a Rozvařilům, dále na Václavské náměstí k Primasům a Šenflokům a přes pivovar U Bachorů na rohu Štěpánské a Žitné ulice, končila pak v Křemencově ulici U Fleků.“
-
Kofein – chrání srdce, stimuluje mozek. Ale může za nízkou porodní váhu.
Ranní snídaně bez šálku dobré kávy je pro mnohé lidi nejspíš nepředstavitelná. Káva obsahuje stimulující kofein, který má své klady i zápory pro lidský organismus. A pochopitelně tedy i své odpůrce a obhájce, ať již z důvodu zdravotních, kulturních nebo prostě chuťových. Nejde tu přeci jen o kávičku. Nedávno proběhla aféra díky zveřejnění výsledků pitvy třicetileté Natashi Harris z Invercardgillu, která zemřela na infarkt v roce 2010 v důsledku dlouhodobé a výrazné konzumace Coca-Coly. Vypila ji denně 7,5 litru. Navzdory vysokým dávkám zůstávala štíhlá, protože si Coca-Colou a cigaretami nahrazovala běžné plnohodnotné jídlo.
-
Pro pěstouny a adoptivní rodiče vyšel rádce: Dítě v nové rodině.
Většina z nás měla to štěstí – narodila se do milované rodiny a své děti mohla vychovávat v podobném prostředí. Ani si nedovedeme představit, kolik věcí v životě, jež považujeme za přirozené, jsou pro děti z kojeneckých ústavů a dětských domovů zcela odlišné, nesrozumitelné a zvláštní. Jsou to samozřejmě běžné a normálně fungující vztahy v rodině, klasické domácí práce, povinnosti apod. Nemohou je znát, protože v rodině nikdy nežily, nebo přinejmenším ve zdravě fungující rodině. Některé děti se dostaly do ústavů později kvůli nezdravému ovzduší v původních domovech. Mohly být týrány, zneužívány, nebo jinak zanedbávány.
Mohlo by se vám také líbit
Detektivka pro malé čtenáře. Čtení o letních prázdninách.
Najděte ztracené dětství
Šťastný domov pomocí FENG ŠUEJ.
-
Agentura Mám talent slaví první úspěch. Blíží se termín vydání Karibu Keňa.
Literární agentura Mám talent působí na českém webu již delší dobu. Nicméně právě v poslední době se stále více dostává do povědomí v souvislosti s blížícím se termínem vydání první „agenturské“ knihy: Karibu Keňa. Autorkou je talentovaná Hana Hindráková. Agentura vám může dát šanci Patříte také mezi nadšené psavce? Už nechcete psát jen do šuplíku, či ztrácet texty ve změti dalších souborů na HDD na počítači? Podlehli jste kouzlu a tvůrčí vášni, píšete v různých žánrech, ale netušíte, jak byste se na knižním trhu uplatnili? Někteří z vás to možná již zkusili, a tak víte, že to není právě snadné.
-
Čtyřprocentní vesmír. Tak málo toho o vesmíru ještě víme.
Hledíme k nebi od pradávna a toužíme létat ke hvězdám. A pak jsou tu mezi námi ti, které vesmír pohltil natolik, že mu zasvětili život. Studují, pátrají, počítají, dělají pokusy a „vzruší“ se i při drobné „tečce“ zachycené na monitoru. Laikové netuší, ale oni vědí, že objevili něco doposud nevídaného a fascinujícího. Prověřili staré teorie, nebo zbořili nestabilní hypotézy. Pro nás ostatní se Země otáčí pořád stejně. Čtyřprocentní vesmír přináší něco absolutně nového, co na trhu nebylo. Kam zařadit tuto knihu? Je to román, nebo dokument? Richard Panek s fascinujícími detaily, s krátkými vstupy do hlubší historie, vypráví příběh moderní astronomie. Ale nejen to. Jsou to i osobní životy, dialogy,…
-
Než film promluvil: Vzrušující výlet do počátků českého kinematografie
Němý film z počátků kinematografie v nás vyvolává lehce sentimentální pocit a letmý úsměv. Ve srovnání s nejnovějšími technologiemi nás přesto tato archaická doba „pohyblivých obrázků“ stále láká a fascinuje. Čím hlouběji, tím více můžeme užasnout, s jakou z dnešního pohledu primitivní technikou bylo možné vytvořit mnohdy natolik fascinující a originální filmy. Ze zahraniční produkce obdivuji slavný perfektně propracovaný snímek z roku 1927, Metropolis. Ale jak to bylo v Česku? Můžeme se pochlubit bohatou kinematografickou historií? Rozhodně ano.
