Paní Hemingwayová Naomi Woodové

Nakladatelství Metafora mne osobně už nějaký čas skutečně okouzluje beletrizovanými životopisy osobností kulturního světa. Co kniha, to jiný přístup autora ke zpracování historických dat.

Proto jakmile jsem spatřila upoutávku na knihu s jednoduchým názvem: Paní Hemnigwayová, bylo zřejmé, že mi naskočilo: tu musím mít. Díky laskavosti nakladatelství jsem se k tomuto velmi zdařilému románu Naomi Woodové dostala s předstihem, takže mohu podat „svědectví“ ještě před vydáním románu.

Autorka se na základě pečlivé znalosti životopisných dat čtyř manželek slavného autora rozhodla vytvořit jejich fiktivní obraz v okamžicích „výměny“, ukázat, jak jedna nahradila oficiálně druhou po boku Ernesta Hemingwaye, jak však všechny byly i nadále součástí jeho osudu. Vlastně ho ani jedna nikdy doopravdy neopustila. On to tak chtěl, chtěl je mít nablízku, a tak nějak měl proto všechny, se všemi se po rozvodu stýkal, všechny stále jako kdyby nesly jeho příjmení.

Ony jakési „výměny manželek“ se udály v období třicátých a čtyřicátých let. Až Mary získala privilegium být po autorově boku beze změny. Všechny zmiňované výměny probíhaly zdánlivě podle stejného scénáře: Hemingway se zamiloval, oženil, pak se seznamoval dál, jedna z žen se mu vetřela víc pod kůži, dokud si nebyl jist, že po rozchodu nebude sám, rozchod s předchozí ženou neřešil. Vlastně ho neřešil ani pak, k rozvodům docházelo na základě podnětu paní Hemingwayové (té které v ten který čas). Okamžitě po rozvodu se spisovatel znovu oženil. Byl tedy permanentně ženatý, nehledě na identitu ženy po jeho boku.

Každá z jeho žen byla jiná, každou potřeboval – asi by byl nejšťastnější, kdyby byly všechny čtyři neustále blízko něho, kdyby mohl mít takový spisovatelský harém. Jedna by vedla domácnost, druhá redigovala texty a připravovala je do tisku, třetí dodávala podněty a náměty a čtvrtá ho rozmazlovala a podporovala v chuti ke psaní. Ostatně, to skutečně všechny dělaly téměř do jeho tragické smrti. Ovšem takové možnosti neměl, nemohl se obklopit čtyřmi ženami – možná by to šlo, jenže kdoví, jak by reagovalo okolí.

Pro čtenářku-ženu je autorčina fikce, která představuje hlubokou sondu do života a především uvažování žen dvacátých až čtyřicátých let minulého století víc než poučná. Nad každou řádkou vás napadne: je to opravdu fikce, skutečně se jedná o fantazii autorčinu? Naomi Woodová je ve svém vyprávění víc než přesvědčivá. Zdá se, jako by u Hemingwayových žila a byla očitým svědkem všech událostí. Její fabulace přesně zapadají do životopisných dat, která o autorovi a jeho manželkách známe z hodin literatury a biografií. Jako kdyby se jí jednotlivé dámy, jak přicházely do spisovatelova života jedna po druhé, svěřovaly se svými trápeními i chvílemi štěstí. Velmi zdařilá psychologická sonda. Velmi uvěřitelně pojatý námět.

Autorka román rozčlenila do čtyř částí. V každé poznáme aktuální spisovatelovu manželku, kterak se loučí se svým výsostným postavením a dává prostor své nástupkyni. Poznáváme je ve chvíli, kdy už je opouštěné jasné, že je třeba vyprovokovat manžela k volbě: ona nebo já. K těžké volbě, poslední a vlastně se zřejmým koncem, tedy pro aktuální Hemingwayovu ženu.

Hadley, Ernestova opora v dobách pařížských ve dvacátých letech minulého století, je odhodlána pro záchranu manželství učinit cokoli, dokonce stráví s přítelkyní Pauline, které nikdo neřekne jinak než Fife, a současně milenkou vlastního muže léto v Antibes. Právě tam pochopí, že tento způsob soužití možný není. Fife vyhrává – je vzdělanější, bohatší a hlavně rozhodnutá jít za svým cílem s razancí, co nemá obdoby.  O dvanáct let později na Floridě prožívá Pauline něco podobného. Tentokrát je to ona, kdo bude opouštěným. Díky své povaze a závislosti na Ernestovi, ji odloučení od milovaného muže bude stát víc sil než chápající Hadley. Bojuje odhodlaně, bojuje o každou píď vztahu. Přitom je jí jasné, že prohrála už dávno, že tak, jako Hadley před dvanácti lety i ona musí uvolnit místo své nástupkyni.

Přichází válečná korespondentka Martha. Hemingway teď nechce klid, pohodlný rodinný život, chce napětí, chce psát o rozdrásané Evropě, musí do Španělska, musí psát o přicházející válce, která následuje tu hroznou, předchozí po pár letech. Po boku mu stojí odvážné děvče, odhodlaná publicistka, ta, která ho dokáže milovat právě jen za zvuků polnice. Díky tomu je jejich svazek výbušný a chřestící zbraněmi. Martha je naprosto odlišná od předchozích manželek. Miluje svého reportéra, nemiluje poklidný rodinný život. Proto se zdá, že nová žena po boku jejího muže jí tolik nevadí. Jenže to, že jsme něco ztratili, nám dochází právě až v okamžiku oné ztráty. Takže rozchod ačkoli vypadá vlastně důstojně a umírněně, zanechává na patře pachuť smutku.

Konec druhé světové války přináší konec třetího manželství. Hemingway má po boku tu, kterou už jiná nenahradí. Mary. I ona však brzy zjistí, že není a nikdy nebude jedinou v jeho životě. Nedílnou součástí rodiny totiž jsou i předchozí manželky, se kterými se telefonuje, které se navštěvují a s kterými je nezbytné vycházet. Mary má pochopení, je dobrý taktik a ví si rady, díky tomu prožije po boku stárnoucího a depresemi stíhaného spisovatele řadu let. Jen kdyby ten jeho odchod nebyl tak děsuplný: ne, tohle si nezasloužila. Proto po spisovatelově smrti odmítá tvrzení, že šlo o sebevraždu. Ne, to by přece své Mary Ernest neudělal, musela to být nešťastná náhoda…

Citlivý román Naomi Woodové má nápaditou strukturu, skvěle propracovanou psychologii jednotlivých postav, výtečně zvládnuté popisy prostředí a myšlenkové pochody jednotlivých aktérů, a přestože se dotýká tří manželských krizí, je ve svém jádru plný naděje a víry v druhého člověka. Současně rozkrývá přes prožitky jednotlivých manželek soužití s depresemi zmítaným mužem, náladovým pijanem a geniálním spisovatelem v jedné osobě. Pro tak složitou osobnost bylo třeba více žen – jedna by totiž jeho nálady skutečně unést nemohla. K této myšlence mne dovedl nový román, prý fabulovaný, s prostým názvem Paní Hemingwayová.

Woodová, Naomi. Paní Hemingwayová. 1. vyd. Praha: Metafora, 2014, 278 s.

Zdroj foto:  www.metafora.cz

Jana Semelková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]