MB – 3. stránka – Vítejte na Superrodina.cz

Jsme svědky vzestupu zdravotních poruch a alergií u dětí. Ve Spojených státech v posledních desetiletých výrazně stouplo procento dětí s vývojovými vadami. Počet dětí trpící autismem vzrostl o 78%, 11% dětí ve školním věku má ADHD. Mnoho takto malých človíčků v USA musí dlouhodobě používat antipsychotika, hormony, inzulin, kortikoidy. Jsou to děti s diagnostikovaným diabetes, epilepsií, alergiemi …

Zdravotní stav dětí v České republice není tak kritický, přichází ale jisté varování. Jaká je naše budoucnost? Jdeme stále kupředu s vědeckým pokrokem, vynalezli jsme léky proti mnoha nemocem a přesto jsme, respektive naše děti stále nemocnější. Když jsem chodila v 80. letech na základní školu, měli jsme ve třídě pouze jednu alergičku. Dnes bychom se spíše mohli ptát, které z dětí není alergické? Možná by to byl snazší výčet. Pokračujte ve čtení zde

Když jsem byla mladší, řekněme dítě školou povinné, v denním snění jsem se dostávala do situací, kdy jsem si umocňovala příběhy z reálného života, co by se stalo, kdyby se svět, ta konkrétní reálná událost vyvíjela jinak. Byly to vnitřní buřičské touhy zvrátit osudy, v nichž jsem vnímala ztrpčující nespravedlnost. Takovou, jejímž negativním důsledkům by bylo možné předcházet. Skepticky jsem však byla ochotna připustit, že leccos není v lidských silách, nebo že neznám způsoby, jak by bylo možné vše zvrátit.

Snad se nemýlím, když řeknu, že většina vnímaných nespravedlností pramení právě z lidských skutků a úsudků.

Promarněné životy Jana Buly a Václava Drboly od Babic jsou jedním z těchto příkladů. Případ Babice je obecně známý: zavraždění tří komunistických funkcionářů si vyžádalo přes sto odsouzených, jedenáct popravených a smrt čtyř uvězněných během výkonu trestu, zničení mnoha životů a naopak způsobení řady trápení, slz, deportace z regionu, zabavování a rozkrádání majetků… Pokračujte ve čtení zde

Máte doma nadaného školáčka?

Definovat nadání je trochu zapeklitá věc. Každý máme – jak se říká – na něco buňky. Některé děti ve škole vynikají více, některé méně, a pokud je vaše dítko bystré na matematiku, může své „buňky“ procvičit ještě díky úlohám z publikace nakladatelství Edika.

Nadané děti se rychle učí, často mají i svůj vlastní způsob učení, bývají napřed oproti ostatním spolužákům, jsou zvídavé, nadšené s vnitřní motivací k učení, mají bohatou slovní zásobu a fantazii, vynikající paměť, jsou pozorné, kreativní, a proto je otravuje rutinní činnost. A je dobré takové dítě dále motivovat, nenechat ho spadnout k průměrnosti, nabízet mu úkoly, odpovídající jeho výkonům a snažící se dále rozvíjet a učit nové věci. Pokračujte ve čtení zde

Všimli jste si, kolik někdy (zbytečně) v lékárně utracíme za potravinové doplňky, a přitom všude kolem nás jsou ty pravé „poklady“, podporující naše zdraví a vitalitu? Pokud konzumujete tablety ze škály potravinových doplňků proti raním nevolnostem, jako prevenci proti osteoporóze, proti depresím a na podporu nálady, pro podporu mozkových činností a podobně, tak je klidně shoďte ze stolu. Stačí si dát obyčejný banán.

Tato podstatně levnější alternativa než všechny krabičky z lékárny je nejenom velmi chutná a snadno dostupná, ale díky svému bohatství na vitamíny a minerály patří k jedněm nejzdravějších potravin na světě. Konzumujte jeden banán denně a vaše tělo vám bude vděčné.

Banán obsahuje účinné látky, které pomáhají při ranních nevolnostech, cukrovce, osteoporóze, depresím a při dalších problémech. Zvyšuje aktivitu mozkových funkcí a zabraňuje tvorbě ledvinových kamenů. Pokračujte ve čtení zde

Máte doma prvňáčka nebo čerstvého druháčka? Na první pohled pro prvňáčka je na začátku školního roku ještě brzy na první čtení, proč mu ale neukázat, že brzy to již zvládne úplně sám, třeba právě s touto publikací.

Donedávna mu četli rodiče, prarodiče či starší sourozenec. Za pár měsíců už dokáže sám číst celé delší texty a bude se moct pochlubit svou první přečtenou knížkou.

Nebude to tak dlouho trvat a přijdou Vánoce. Pokud přemýšlíte, čím své dítko školou povinné obdarovat, možná by vás mohl právě titul z nakladatelství Grada, VERONIKA ZLOBIDLO Lenky Rožnovské, s ilustracemi Báry Buchalové oslovit. Pokračujte ve čtení zde

Ačkoliv je to již pěkná řádka let, přesto se některé pocity související se školou díky vlastním dětem vracejí, jako by to bylo včera. Mívala jsem dojem, že druhé pololetí školního roku je podstatně delší než první a prázdniny jsou vždy zoufale v nedohlednu. A když se to již zlomilo a konečně přišly, to byla nádhera! Ta éterická úleva, jako kdyby měly mít věčné trvání: školní budova se nejspíš díky jakési časoprostorové chybě nebo škodolibosti černých děr vypařila někam do neznáma a nikdy se už nevrátí zpět. Euforie trvala zhruba do druhé poloviny srpna. Pak se dostavily zvláštní nepochopitelné abstinenční příznaky. Začalo se mi stýskat. Nemá to logiku, ale bylo to pravidlem.

Začátkem školního roku jsme se všichni nacházeli jaksi stále někde v oblacích. I učitelé se tvářili jako přátelé a nikomu se z těch nadmořských výšin nechtělo padat dolů. Řekla bych, že první probrání do reálného vědomí souviselo s mechanickým linkováním okrajů desítek stránek sešitů. Skončila legrace.

Až teprve u své dcery jsem zjistila, že úprava může být rovněž zábava. Za mého dětství měly sešity jednotvárný vzhled a učitelé nebyli přístupní pro jejich obměnu. Dnes je již v obchodech širší nabídka, ale co víc. Proč si neudělat vlastní originální desky, které nikdo jiný nemá a které třeba i ideálně mohou souviset s tématem předmětu? Pokračujte ve čtení zde

Mladý „šoumen“ s blonďatými vlasy v černých brýlích se nezvykle vlní u mikrofonu. A lidí šílí. Holky blázní a rocker Miki si může vybírat. Jako by neměl žádné zábrany: děvčat na jednu noc je nespočet. Nebo spíš „kurev“. Neváží si jich. Jsou tak snadno dostupné. Ale on není o moc lepší. A ví to; častuje se podobnými nechvalnými tituly. Jakoby život byl jen teď. Je na vrcholu, je král, je český Elvis.

Se svým zaoceánským protějškem toho měl hodně společného: láska ke stejnému hudebnímu žánru, závislost či upjatost k matce, sklony k tloustnutí až k jakési podivné opuchlosti, tragická nevyjasněná smrt, drogy.

Rovněž to byl Elvis, který Mikiho přivedl k Rock and Rollu. Bylo mu třináct roků, když si přečetl článek (sic pranýřovaný) v tehdejším socialistickém Dikobrazu o úpadkové západní hudbě. Efekt byl opačný. Pubescent Miki začal Elvise obdivovat. Pokračujte ve čtení zde

foto: L. Kovář

Odborníky na výživu neustále láká hledat alternativy pro lepší zdravý životní styl a zároveň možnosti, jak nakrmit svět s co nejmenší zátěží pro Zemi. Kladou si totiž důležitou otázku: zvládne naše mateřská planeta nakrmit lidi budoucnosti? Na jedné straně stále rostoucí počet obyvatel, změny klimatu, úbytek pitné vody, na druhé zřejmý nezdravý životní styl, vedoucí k nárůstu počtu lidí s obezitou, s čímž souvisí různé zdravotní problémy a civilizační choroby. Nejsilnějším strašákem moderní doby se stává rakovina – hledáme všechny možnosti prevence, abychom mohli chránit sebe a naše děti.

Řešením může být žakie, nebo taktéž džekfrut, pro nás nejsrozumitelněji chlebovník. Existuje kolem padesáti druhů stromů. Pocházejí z Asie a dorůstají do délky 25 až 30 metrů. V Bangladéši je žakie dokonce národním stromem. A jeho plody by mohly zachránit hladovějící lidstvo budoucnosti.

Nebudeme zabíhat do detailů ohledně klimatických problémů, v tomto duchu bych vřele doporučila knihu Zeemě z nakladatelství Paseka. Pokračujte ve čtení zde

Třicetinásobný český fotbalový reprezentant Marek Heinz se v knize ohlíží za svou různorodou kariérou a poutavě vypráví příběh, ve kterém nechybí velké úspěchy ani strmé pády. Jeho fotbalová cesta byla bezesporu obdivuhodná. Vždyť kdo se může pochlubit bronzovou medailí z mistrovství Evropy nebo tím, že se mu podařilo zvednout nad hlavu pohár pro mistra ligy doma i v zahraničí? Který hráč během sedmnáctileté kariéry prošel šesti zeměmi a navíc měl to štěstí, že mu smlouvu k podpisu nabídlo hned čtrnáct klubů, mezi něž patřily i dva slavné bundesligové týmy nebo mýty opředený Galatasaray Istanbul? Rodák z Olomouce upřímně vypráví o tom, jak bojuje sám se sebou, a nebojí se ani vhledů do fotbalového zákulisí.

Publikace je vedena rozhovory s Markem a dalšími osobnostmi, které sehrály v jeho životě klíčovou roli. Podívejte se na některé otázky a odpovědi, které by vás mohly zajímat.

Myslím, že jsem do balonu kopal od chvíle, kdy jsem začal chodit. Nevím přesně, ale hrát jsem začal zhruba mezi čtvrtým a pátým rokem. Nejprve jsem byl asi týden v Holici, ale potom jsem řekl mamce, že bych chtěl jít do Sigmy. Jenže ona to spletla a dala mě do Sigmy Holodany. Tak jsem začal chodit do Holodan, kde jsem hrál asi čtyři roky. Bohužel tam ale byla jsem škvára. Jednoho dne jsem se šel podívat na zápas v Holici, kde hráli kluci, kteří se mnou chodili do školy. Tam byl naopak moc krásný a útulný stadion s travnatým hřištěm, což se mi líbilo. Kvůli kámošům a trávě jsem tedy odešel do Holice. Tam jsem ale vydržel jen půl sezony, protože po prvním půlroce mě začala chtít Sigma Olomouc. Začali mě uhánět. Pořád se jezdili dívat na naše zápasy, dokonce i k nám domů. Já jsem se ale rozhodl, že půjdu do Lomotivy Olomouc, protože jsem chtěl hrát. Věděl jsem, že v Sigmě je velká konkurence, a já byl ve věku, kdy jsem potřeboval především hrát. Když jsem potom chodil na sportovku, bylo normální, že každého půl roku dva tři kluci přišli a dva tři zase odešli. Dodnes si myslím, že v tomto věku je pro hráče nejlepším tréninkem zápas. Je potřeba pořád hrát. Lokotka působila ve stejné moravskoslezské lize jako Sigma. Sice jsem tedy opět hrál jen na škváře, ale stejnou soutěž, jakou hrála Sigma. Trénoval nás Pepa Voháňka, který mi hodně dal. Byl to takový náš táta. Pokračujte ve čtení zde

Pes, kocour a sirotek ilustrace Renáta Fučíková

Pes, kocour a sirotek z nakladatelství Meander/Vyšehrad je naprosto originální, výlučná kniha na knižním trhu vůbec. Máte pocit, že držíte v rukách spíš než běžnou publikaci z pultu doslova umělecké dílo. Vždyť co obvykle očekáváme od knihy? Příběh. Pokud je kniha dobrá, děj nás může zcela pohltit.

Ale co víc by kniha mohla nabídnout? Divili byste se. Silný zážitek lze ještě více umocnit – v tomto případě naprosto úchvatným vizuálním zpracováním. Nejprve vás přitáhne plastický povrch: přejíždím dlaní a cítím jak samet hladké desky s vytlačeným lesklým písmem. A silná prostorová ilustrace: modrá temná hloubka, zpod těžkých mraků letí dva dravci, v dálce tmavý hrad a na cestě jezdec na světlém oři. Je to snad Isabela, krásná klisna, co se pásla daleko od svého pána a přivedla hlavního hrdinu do pěkné šlamastiky? Pokračujte ve čtení zde

Kdo se vám vybaví při těchto nápovědách: velšská fotbalová hvězda, hráč za Real Madrid, odstáté uši, dres číslo jedenáct?

Fanoušci kvalitního fotbalu znají odpověď okamžitě: Gareth Bale. Pro všechny kluky a začínající fotbalisty vydalo nakladatelství X. Y. Z. publikaci Gareth Bale, kluk, co roztančil bílý balet. Kniha je doplněna řadou fotografií z dob, kdy byl Gareth ještě malý kluk s výrazně odstátými uši, ale s již precizním fotbalovým výkonem, až do současnosti, kdy je Bale považován za jednoho z nejlepších a nejdražších fotbalistů v historii. Pokračujte ve čtení zde

Zastavme se na chvíli v této uspěchané době. Posaďme se na židli v srdci domova. Které je to místo? Možná dnes už to nevnímáme tak intenzivně, ale dříve a jako bych právě teď slyšela slova své maminky, to byla bezpochyby kuchyň. I v jejich jinak velmi prostorném světlém bytě zaujímala kuchyň dominantní pozici. Dnes a zejména ti, co musí žít vměstnáni v malých panelákových bytech, kuchyň jakoby ztratila své kouzlo. Stala se pouhou místností, zaplněnou spotřebiči a nádobím, kde připravíme jídlo a honem z ní pryč.

Ale i tyto malé prostory můžeme zpestřit něčím osobitým, zútulnit je a dát jim punc jedinečnosti. Začít kuchyní je dobrým krokem pro vykouzlení domácí pohody.

Stejně jako úvod i celá knížka je zpracována právě pro ty, kteří chtějí rozehřát teplo domova. Nechrlí na čtenáře stovky těžko realizovatelných postupů, aby ho uvedla do stresu, co mu v kuchyni ještě chybí. Ne, tohle je přesně ta knížka, kdy si večer v klidu sedneme do svého oblíbeného křesla a zapalíme svíčku. A k tomu by vůbec neuškodilo podbarvit večer milou hudbou a sklenkou červeného vína. Listujeme a pak můžeme přivřít víčka, abychom vpustily nápady z knížky do mysli – co krásného bych mohla ještě udělat pro svou kuchyň! Pokračujte ve čtení zde

Kde ženy vládnou? Jak kniha ležela v kanceláři na stole, bylo vskutku velmi zajímavé sledovat reakce mých kolegů. Kombinace rozpaků a chuti si knihu prolistovat. Stala se ze mě krutá feministka, která našla návod, jak si zajistit dominantní postavení nad mužským osazenstvem?

Chyba lávky! Tahle kniha je jedním z nejlepších cestopisů, který potěší obě pohlaví. Také se na vytváření knížky spolupodíleli jak žena Kateřina Karásková, tak muž Simon Bird. Lákají vás netradiční místa, chcete poznat běžný život a prostředí dané lokality? Nebo jste jako já, snílek se základy kulturní antropologie na filozofické fakultě, a prostě víc než to pozlátko z katalogů cestovních kanceláří vás přitahují ty nejobyčejnější příběhy z různých koutů světa? Pokračujte ve čtení zde

Dost provokativní úvod. Zejména když kniha poprvé vyšla ve Velké Británii v roce 2014. Samozřejmě ani tehdy nebyl Brexit žádnou novinkou. Vždyť Cameron v roce 2013 přislíbil, že v jeho zemi do konce roku 2017 referendum proběhne. Časově to dává smysl: Andrew Marr dlouho uvažoval o tom, že by chtěl sepsat politickou satiru. Cameronův slib ohledně referenda byla jako hozená rukavice. Díky svému agentovi se seznámil s významným členem politického rodu Peterem Chadlingtonem a společně vymysleli hlavní zápletku. Pokračujte ve čtení zde

Jakou strastiplnou cestu vedou potraviny v lidském těle! Při čtení Vollmerovy knihy Zdravá střeva, Zdravý život (Grada 2016) jsem místy měla až tíživý pocit v oblasti břicha. Lépe řečeno mě pohltil určitý pocit viny: kolik toho musí organismus vykonat, jak se „nadře“, zatímco já si mlsám, užívám si ty chuťové orgie.

Přitom už na samém začátku jde o hodně. Mluvím o žvýkání. Měla bych k němu přistupovat zodpovědněji. Velmi tím napomohu trávicímu traktu a zároveň si užiju při konzumaci potraviny i její „vedlejší“ chuťové efekty.

Stránku po stránce se seznamuju se svými vnitřními orgány, které zpracovávají potravu, a získávám tak obdiv ke svému tělu. Je to vskutku geniálně vymakaný stroj! Uvědomuju si, že nejde jen o to se nasytit, ale hlavně jak a čím a co za tím vším je. Pokračujte ve čtení zde

Slunce líně zapadalo. Stejně tak jako byl celý líný den: v tom parnu se nepohnul ani list, jen před zraky se prostor chvěl jak impresionistický obraz. Tenhle styl musel vzniknout ve vyprahlém létě, nebo když malíř hledal inspiraci skrz plameny ohně. Horký vzduch se chvěje a mate mysl, jakoby pozorovaný prostor nebyl hmatatelný. Když natáhnu paži, rozkmitají miliardy atomů plynu mé molekuly a ruka pak zmizí? Teleportována do jiného časoprostoru? Do minulosti?

Když jsem ho večer uviděla na lavičce, vzduch už trochu ochladl a já si vzpomněla na minulost. Řekla bych, že ho znám, že jsem ho snad poprvé potkávala tak před pětadvaceti lety.

Vybavila se mi historka, jak se svými kumpány obsadil louku pod nádražím. Bylo jich snad osm, deset, rozjařených opilých bezdomovců svobodných devadesátých let. Tehdy bylo vše dovolené. Bezdomovci: nový trend demokracie. Ale to nebyli ti strádající lidé, hladoví slepci o holích s nataženou dlaní u vchodových dveří restaurací, za jejímiž skly vymydlení krásně oblečení lidé hodovali a nechávali vysoké spropitné. Pokračujte ve čtení zde

Jsou knížky, které si s nadšením přečteme jednou, dvakrát…, vracíme se k nim nejen jako ke knihám, ale jejich úryvky, věty, myšlenky či příběhy se nám promítají v hlavě jako film. Můžeme je zastavit, posunout, pozměnit, asociovat s vlastními zážitky, zkušenostmi, nechat je žít v další nové dimenzi: ve své hlavě, ve svém životě. Podle mého názoru je to pro knihu jako takovou to nejlepší. Jako by už překročila sebe sama a svým způsobem ožila.

Mám samozřejmě také několik takových nejoblíbenějších, ke kterým se ráda vracím a o které bych nerada přišla. Jednou z nich je Volba Jakuba Trpiše. Před pár lety jsem ji četla poprvé a nyní znovu – a má větší cenu! Dostala jsem ji od autora s věnováním.

A další pozitivní zprávou pro mě bylo, že když jsem se pustila do čtení, tak ano – patří sem: jen dobrá kniha a dobrý film může obnovit starý zážitek, jako by byl úplně nový. Čtu se stejným zájmem, detaily příběhu se mi za tu dlouhou dobu vypařily, ale ten pocit zůstal stejný. A těším se na každou novou větu a myšlenku. Pokračujte ve čtení zde

Kombinace nápadité pohádky a barevného komiksu je pro děti vždy lákavá. Dobrosrdečný Manny s jistou dávkou zdravé ironie, vlezlý komický Sid, drsný Diego s citlivým srdcem a jak se jmenují ty dvě pruhované potvůrky? Ano, mám na mysli potrhlé a hyperaktivní vačice Crash a Eddie. A samozřejmě bych mohla jmenovat další postavy, které hned připomenou dnes již klasickou animovanou pohádku Doba ledová. Neřekla bych to, čas strašně letí, ale skutečně už je to čtrnáct let od prvního dílu. A letos do kin přichází již páté pokračování s podtitulem Mamutí drcnutí, kritiky nepřijato zrovna vlídně. Možná, nechci jim křivdit, ale třeba už příliš zestárli na kreslené pohádky. Nebo se jedná skutečně jen o komerční trhák, přiživující se na prvotním úspěšném nápadu? Nicméně děti baví, takže svůj účel plní. A přiznávám se – taky se směju.

Příběh začíná opět veverkou, která v ledu nalezne zamrzlé UFO, jež lze – jak jinak – ovládat žaludem. Jelikož jsem již od prvních dílů poučena, že ve světě jde vždy jen o žalud a veverky hýbou dějinami, není proto divu, že i tentokráte to byla veverka, které můžeme poděkovat za vznik sluneční soustavy a pádu meteoritu na zem.

„Padají hvězdy! Něco si přej…“ Pokračujte ve čtení zde

Zítra bude pro mou sestru Velký den, 18. července se stane opravdovou ženou. Pamatuji si na ten svůj, jako by to bylo včera, přitom už uběhlo víc jak šest let. A jsem moc vděčná, že žiju ve své době, kdy je zakázáno provádět obřízku jinde než v nemocnici při úplné anestezii.

Jako chápu, že dříve to mělo možná větší váhu, když si dívka mohla prožít celou iniciaci od začátku do konce, a vnímala okamžiky, kdy je ještě dítětem a krok za krokem se stává ženou, ale nejsem dost silná na to, abych snesla takovou bolest. Myslím si, že dnes je to lepší a že celý související obřad a oslava a to, že přijede celé příbuzenstvo a všichni to můžeme důstojně oslavit, je zřejmou známkou civilizace a uznání důležité chvíle v životě každé ženy. Vždyť taky nejsme žádní barbaři, jsme vyspělá civilizovaná země. Pokračujte ve čtení zde

Příroda může být krásná i krutá. Jde o úhel pohledu a hlavně o přežití. My takzvaní civilizovaní lidé, kteří kolem sebe zlikvidovali přirozenost přírody pro své bezpečí, abychom se za ní jezdili dívat do ZOO nebo na nákladné exotické výlety, se obdivujeme její síle a rozmanitosti, ale v tom obdivu je strach – ano, příroda je úžasná, ale ty naše klícky jsou přeci jenom jistota.

Jde přece o přežití. Malý a slabý bude sežrán jako první. Ale co když se střetnou dva na první pohled těžko srovnatelní protivníci? Krokodýl versus slon?

Největší krokodýl dosahuje délky až sedm metrů a váhy jedné tuny; většina je ale menší. To oproti slonu, který váží tunu už po narození, nemusí nic znamenat. V dospělosti může mít 4 tuny a více, záleží na druhu a pohlaví. Slon je ve výhodě svou velikostí a váhou. A na souši je rozhodně obratnější nežli tento obrovský plaz. Nicméně, sloni milují vodu. A ve vodě je rozhodně mrštnější krokodýl. Navíc na rozdíl od býložravého slona je agresivním predátorem. On je ten, který zaútočí, maximalizuje sílu, aby zdolal svou kořist. Slon udržuje stabilitu na svých čtyřech statných nohách, ale jeho dlouhý chobot se stává snadným bodem k útoku. Pokračujte ve čtení zde

Dětem před krátkou dobou začaly dvouměsíční prázdniny, to většina dospělých musí s dovolenou šetřit. Právě jsem vyčerpala první týden, ale stálo to za to: z Vysokých Tater jsem si vedle úžasných zážitků z malebných horských krás (ta panorámata!) a spáleného obličeje vykreslující tvar slunečních brýlí (pár hodin po dešti bez opalovacího krému!) přivezla ještě jeden neobvyklý zážitek! Uchvácena, že jsem na vlastní oči u jedné retro železniční stanici spatřila pravého kolibříka, jsem v tomto bludu žila až do včerejška. Pak mě internet vyvedl z omylu.

Nikdo mi nevymluví, že právě v létě jsou hory nejmagičtější! Především ta mohutnost a surovost ve srovnání s naší skořápkou (a to i s těmi nadbytečnými kily navíc). A oproti zimě mají hory další výhody: jsou barevné, bzučivé a já se mohu pohybovat v rozhodně daleko pohodlnějším oblečení. Každý to má jinak, mně ale v zimě hory nic neříkají. Připomínají mi černobílý film a k tomu potřebuji jen křeslo, deku a horký kafe. Pokračujte ve čtení zde

Zatímco rodiče odjeli na dovolenou, Karlík tráví prázdniny u babičky Vodněnky v Přelouči. Původně poklidné prázdninové lenošení se ale rázem změní ve velké dobrodružství, když babičku jednou ráno odveze sanitka do nemocnice a městský kluk Karlík se o sebe najednou musí postarat sám. Pustí se do pátrání po svém dědečkovi, o němž ví, že byl námořníkem. Ale nesahají snad jeho kořeny až k pirátům, nebo dokonce vodníkům?

Dobrodružný příběh pro mladší čtenáře, v němž jednu z hlavních rolí hraje příroda a krajina v okolí Přelouče, Semína a Slavíkových ostrovů.

V Praze jsem bydlela několik let: posledním stanovištěm byl malý byt v Sudoměřské ulici. Zejména v noci v něm strašilo. Ozývaly se zvláštní zvuky a zřídka i cosi neviditelného vymrštilo odloženou věc z kuchyňské linky. Jinak místní duch byl neškodný. Nevěnovala jsem mu velkou pozornost – život byl tak uspěchaný; domů jsem se vracela pozdě, padla únavou a ráno už zase rychle utíkala do zaměstnání. Ten můj duch v garsonce byl vyhlášený pro všechny mé známé a rodinné příslušníky, kteří přijeli na návštěvu. Sestře však nahnal strach a po první zkušenosti zde odmítala setrvávat i několik hodin sama.

Velikonoce se blíží. Zejména letos mám pocit, že vše uteklo mnohem rychleji než obvykle. Na přípravy poctivé velikonoční pohody máme naštěstí ještě dostatek času. Pokud ale chceme mít opravdu hodně kraslic, měly bychom si již nyní dávat stranou vyfouknutá vajíčka.

Existuje řada variant na výzdobu skořápek, osobně mě již delší dobu lákají madeirové kraslice. Pokud jste na tom stejně – „děrované“ zdobené skořápky vás fascinují, ale netušíte, jak na to, toto pomocné video níže vás jistě potěší. A inspiruje.

Říkáte si, nemám talent, můj zpěv snesou leda tak stěny koupelny, když se sprchuju. Tak vězte, že tohle vám pozvedne sebevědomí. Horší to už skutečně ani být nemůže. Nicméně, buďme stále soudní. Není zapotřebí děsit miliony uživatelů internetu něčím dalším podobným. Navzdory této absolutní hudební katastrofě nejspíš rapper IceJJFish docílil toho, co chtěl. O jeho „skladbě“ (uf) mluví celý svět. Věnují se mu různá média, lidé na video odkazují na Facebooku a nechápou. Měla to být upřímná Valentýnka, nebo tvrdý kanadský žertík?

Vítejte na Superrodina.cz

Chráníme zdraví našich dětí dostatečně nebo příliš?

Případ Babice trochu jinak: Život a mučednická smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic

Matematika pro bystré a nadané žáky

Máte doma nadaného školáčka?

Banány jako všelék, zelené banány jako prevence proti rakovině tlustého střeva. A jeden recept z indické kuchyně jako bonus

Veronika zlobidlo, veselé první čtení

Máte doma prvňáčka nebo čerstvého druháčka? Na první pohled pro prvňáčka je na začátku školního roku ještě brzy na první čtení, proč mu ale neukázat, že brzy to již zvládne úplně sám, třeba právě s touto publikací.

Začátek školního roku. Nuda? Tak ji vyžeňme!

Život krále českého rock and rollu – divoký vrchol a temný pád

Potravina, která má zachránit lidstvo budoucnosti?

Marek Heinz, útočník s uměleckou duší

Pes, kocour a sirotek – napínavé dobrodružství ze středověku, které dá čtenářům víc, než čekali

Kluk, co roztančil bílý balet

Kdo se vám vybaví při těchto nápovědách: velšská fotbalová hvězda, hráč za Real Madrid, odstáté uši, dres číslo jedenáct?

Aby v kuchyni vládla dobrá sezóna

Kde ženy vládnou? Kde mají navrch a muži je musí poslouchat?

Kde ženy vládnou? Jak kniha ležela v kanceláři na stole, bylo vskutku velmi zajímavé sledovat reakce mých kolegů. Kombinace rozpaků a chuti si knihu prolistovat. Stala se ze mě krutá feministka, která našla návod, jak si zajistit dominantní postavení nad mužským osazenstvem?

Satirický román Andrewa Marra o Brexitu 2017. Leccos se může zvrtnout.

Naše zdraví je v našich střevech. A co má serotonin společného se zažíváním?

Stáří a samota na ulici

Volba Jakuba Trpiše: Představte si budoucnost. Ale co když žádná budoucnost neexistuje?

Užijte si i v létě komiksovou Dobu ledovou

2086. Pozdrav z budoucnosti, která (snad) nikdy taková nepřijde

Krokodýl versus slon

Jak jsem nepotkala kolibříka

Ilustrátorka Eva Chupíková říká: Chtěla bych vydat nekompromisní knihu!

Praha, město duchů a strašidel

Návod: Jak na madeirové kraslice

Varování: nejhorší hudební video na světě. Nebudete věřit vlastním očím a uším!