Rozdělená srdce – co se stane, když vám ukradnou všechny sny?
Bettina Belitz, Rozdělená srdce. Nakladatelství Fragment 2012.
Není nic víc uklidňujícího a regeneračního než pohodlně usnout. Člověk se uvolní a nabere síly. Ale může být něčím narušen bezpečný spánek? Třeba tím, když jsou nablízku Zmoři, nestvůry, jenž se živí lidskými sny.
Sedmnáctiletá Elisabeth se odstěhovala se svými rodiči do zapadákova. Je naštvaná, protože přišla o své přátele, a v nové škole se hned neujala. Nic se jí v Kaulenfeldu nelíbí, chtěla by se vrátit. Copak lze vůbec žít v místě, kde není ani signál na mobilu? Rodiče jsou nadšení a sezvou sousedy na seznamovací večírek. V Ellis to vře, nasadí si sluchátka a prchá do lesa. Lepkavé bláto se jí lepí na boty a k tomu se spustí velká průtrž. Elisabeth je na pokraji svých sil – ona přece patří do města a ne do takovéhle díry!
Ze tmy se však vynoří jakýsi mladík na neosedlaném koni. Nebyl to však princ, na kterého by zasněně čekala, aby ji vytáhl pryč z konce světa a vrátil na místo, „kam patří“, ale Colin, neznámý kluk, později nový kamarád, jenž jí pomohl z marastu a od teď jí bude na blízku.
Jenže Colin není zase tak obyčejný kluk. Slovo zvláštní je příliš slabé a nic nevyjadřující. Kolem něho je toho na vysvětlování více než dost. Má neobvyklou minulost a mnohé okolnosti ho zcela vyřazují z běžné lidské společnosti. Ví, co znamená „kambion“ nebo „polokrevník“, když se někdo ubrání krvavému křtu, čeho všeho jsou Zmoři schopní, a co to je přijít o všechny krásné a šťastné sny.
Přicházejí noční můry. A Elisabeth se v tom nevyzná. Je Colin vyšinutý, jak si myslí její otec? Nebo jí hrozí velké nebezpečí? Kolik je ve skutečnosti tomu podivnému klukovi let? Je snad „starcem“ v chlapcově těle? A co se děje s lidmi, kteří zcela přišli o své sny?
Když se mi dostala Rozdělená srdce poprvé do ruky, říkala jsem si, oh, můj bože, téměř 400 stran! Udrží mne autorka v napětí a v chuti dočíst knihu až do konce? Navíc mne také trochu odpuzoval název a obálka; osobně bych spíš zvolila titul související se spánkem, sněním, nočními můrami…
Bettina Belitz ale umí psát opravdu velmi poutavou stylistikou. Odkrývá vám kousek po kousku a vy chcete vědět, jak to dopadne. A navíc tu nechává určitý prostor otevřený. Pro možnost dalšího pokračování.
Kniha je plná napětí, lásky, něžného vzrušení a tajemství.
Přesto jsem si byla jistá, že to byla žena. Nikoliv však člověk, nýbrž lačný démon, který si zvolil lidskou podobu, aby mohl lovit. Tessa. Byla malá a drobná, dívčí tělo v sametovém rouchu prožraném od molů a zdobeném zažloutlými krajkami. Její chlupaté ruce se neúprosně zatínaly do černého trámu. Ještě jednou se skrz neustále se svíjející vlasy prodral hrdelní povzdech – povzdech plný lačnosti, dychtivosti, nedočkavé žádostivosti a radostného očekávání. Úzkostně jsem hleděla na Colina. Jeho rysy se začaly uvolňovat. Tessa se takřka neznatelně pohupovala dopředu a dozadu. Sotva slyšitelný šelest v jejím hrdle přerostl do hypnotického, hučivého pobrukování. Teď už se na trámu přidržovala jen svýma bílýma nohama a paže měla doširoka rozpřažené. Z šatů jí padali bezbarví, zmítající se pavouci, aby se okamžitě s roztaženýma nohama zachycovali na ztrouchnivělém dřevě krovu. S odporem jsem ucouvla.
Coline, pomyslela jsem si varovně. Zmiz! Rychle! Koně začali neklidně odfrkávat. Colin ale spal. Dokonce to vypadalo, že se mu něco zdálo. Levá ruka mu cukala a ve tváři se mu mihl něžný úsměv. Tessa se nehlučně spustila dolů, přímo na jeho prsa. Prsty se jí zkřivily a ohnuly do podoby drápů. Roztrhly Colinovu košili a zaryly se mu hluboko do masa. Prudce rozevřel oči, ale jeho úděs rychle vystřídal překvapený, ale radostný a roztoužený výraz, který ve mně probudil divokou, vroucí žárlivost – žárlivost a obavy z toho, co se teď stane. (286)
KJARA
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
