Leïla Slimani: Něžná píseň
Tančíme, tančíme, v naší rodině tančili všichni
Rodinu si člověk nevybírá, prostě ji dostane k narozeninám. Potom už jen záleží, jaký život si s rodinou přichystáte. Své o tom vědí i hrdinky divadelní hry Třetí prst na levé ruce, kterou v české premiéře uvádí Divadlo Na Fidlovačce.
Grace a Niamh, dvě sestry, jimž se nějak povedlo stát se zároveň i nejlepšími kamarádkami. Tedy, dříve to tak bývalo, než se něco pokazilo. Nyní se tyto dvě sestry scházejí v jakémsi stylizov
V Mladé Boleslavi zazáří Krás(k)a na scéně
Městské divadlo Mladá Boleslav vstupuje do nového kalendářního roku historickou hrou Jeffreyho Hatchera Krás(k)a na scéně. V režii uměleckého šéfa Petra Mikesky se premiéra uskuteční 17. 2. 2017 na Velké scéně. V hlavní roli se divákům představí hostující Daniel Bambas. Diváky čeká velkolepá podívaná v historických kostýmech.
Historická freska s aktuálním tématem lidské identity se odehrává v Londýně v roce 1662. Král Karel II. vydává zákaz hraní ženských postav mužskými herci. Edward Kynaston, herec, který je na vrcholu díky svým ženským hrdinkám, začíná
Příběh temný jako havraní křídlo
Vzácná chvíle klidu… (Diana Šoltýsová, Daniel Bambas a Barbora Vovsíková), foto Petr Florián
Jedna místnost opuštěného venkovského domu, tři lidé (nebo možná i víc?), trvalá hrozba smrti a venku neutuchající tlukot ptačích křídel. Ptáci bůhvíproč začali útočit na lidi a v nastalé situaci se začínají otevírat nové i staré rány, nastává bod zlomu. Ptáci, komorní drama s prvky hororu, u něhož vám znenadání zamrzne úsměv na rtu.
Neznámá apokalypsa, která nutí ptáky útočit na lidi a zabíjet je, svedla dohromady nesourodou trojici lidí ve sklepě prázdného domu u nedalekého jezera. Diane, Nat a Julia jsou okolnostmi donuceni společně žít, či spíše přežívat v tomto poměrně stísněném prostoru. Nedostatek zásob, strach z možné smrti i děsivá možnost, že jsou posledními přeživšími, v nich probouzí netušené emoce. Opouštějí naučené vzorce chování a kromě nutné spolupráce vzájemně i bojují o přízeň a náklonnost druhých dvou.
Mistři krimi v jedné knize
Detektivky, thrillery a krimi žánr obecně bývá obvykle považován za lehký a odpočinkový. Povídky, u nichž se tají dech a zrychluje tep však svědčí o něčem jiném. Ještě navíc, když se do nich pustí nejlepší američtí krimi autoři.
Zajistěte si své sedadlo již dnes!
Národní divadlo Brno zahájilo již s končící sezónou předprodej sezóny nové. Své sedadlo si můžete zajistit z pohodlí domova, divadlo nabízí ONLINE nákup a rezervaci předplatného na sezonu 2015/2016.
Již nyní si mohou diváci z pohodlí svých domovů nebo kanceláří ONLINE koupit či rezervovat divadelní abonmá. Předplatné bude v prodeji do 30. 9. 2015. Ti diváci, kteří mají zájem o konkrétní místa, by tak měli učinit do konce června, protože od začátku července začne NdB prodávat jednotlivá představení prostřednictvím samostatných vstupenek.
V předplatném nabízí Národní divadlo Brno téměř 50 inscenací činohry, opery a baletu. Stálí i noví divadelní příznivci si mohou vybrat z 27 abonentních řad! Nabídka je opravdu pestrá a uspokojí všechny, kteří si chtějí vychutnat několik večerů v roce přesně podle svých představ. Jednotlivé abonentní skupiny představují celky sestavené buď podle žánru, nebo podle zaměření či charakteru.
Moje děti jsou tady
Příběhy z 2. světové války jsou téměř vždy naplněny hladem, bídou, nelidskou krutostí a smrtí. Některé z nich naštěstí ale dopadly šťastně a jejich aktéři dostali šanci svůj osud vyprávět. Podobně je tomu tak i s Leonem Leysonem, jedním z nejmladších zaměstnanců továrny na smaltované nádobí. Továrny Oskara Schindlera.
Leon Leyson se narodil do rodiny skláře Mošeho v polské Narewce a do deseti let vyrůstal v chudé, leč šťastné rodině, mezi svými sourozenci a blízkými. S dědečkem se učil hospodařit, chodil do školy i na náboženskou výchovu a přemýšlel o své budoucnosti. Budoucnost mu však velmi záhy přetrhla a navždy změnila 2. světová válka a nacistické snahy o čistou rasu.
Budu ti vším
Ondina a Hans (foto www.mdmb.cz)
Drama o věrnosti, nekonečné lásce a zradě, ukryté v každé kapce vody. Strhující podívaná, která vás osvěží jako májový deštík a přitom ve vás dlouho přetrvá jako vzpomínka na nejstrašnější bouřku. Příběh o rusalce Ondině a jejím pohnutém osudu nově uvádějí v Městském divadle v Mladé Boleslavi.
„Vždycky jsem jenom tušila, proč jsem dívka. Teď už to vím,“ pronese procítěně Ondina, když poprvé spatří svého milého a zamiluje se. Nezamiluje se jen poprvé, nýbrž na celý život. Ondina je totiž rusalka, neteř krále Jezerní říše, neumí lhát a nikdy nikoho neoklame. Měla být poslušna svému osudu a zamilovat se do vodníka, jenže podlehla lásce k člověku. Člověk, v tomto případě rytíř Hans z Wittensteinu, je však stvoření nestálé, často zrádné a umí zahořet láskou i vícekrát, než k té jediné a pravé.
Vypadl z náruče civilizace
Tomáš Kobr jako Pan B. (foto Dorota Velek)
Nenápadný život nenápadného bankéře, bezejmenného pana B.. Pan B. žije v nelítostném světě, kde jsou soutěž a konkurence hlavním pilířem blahobytu a společnosti. Pan B. žije ve světě, kde jsou lidé smutní jen proto, že „se to tak dělá“, ve světě, kde by měl být každý individualitou s příběhem. Co se ale stane, když se takový příběh nenadále rozsype jako domeček z karet?
Inscenace Sestup a vzestup pana B., autora Romana Sikory, je nejnovějším počinem nezávislého divadelního souboru Letí. Divadlo Letí se rádo a téměř výhradně orientuje na inscenování nových, neznámých her, objevuje pro divadelní svět nové autory a předkládá tak divákům možnost spatřit na divadelních prknech dosud neviděné. Nejinak je tomu i s textem Romana Sikory.
Sikora je znám tím, že se nebojí vyjádřit i nepopulární názory, rád poukazuje na bolesti doby a ideologie blahobytu. Sází na sílu slova, které často užívá v nečekaných kombinacích, provokativně, dalo by se říci téměř surrealisticky. Své pověsti zůstal věrný i při psaní Sestupu a vzestupu pana B..
Čechovův Racek přiletí do D21
Pozvánka na premiéru Racka
Racek A. P. Čechova je divadlem na divadle, komedie o umění a umělcích – spisovatelích a herečkách. Ale proč, o čem a pro koho se doopravdy hrálo? „Buď se zasměješ, nebo zastřelíš. A největší téma Racka je ‚pro koho’. Tvořit i žít.“, odpovídá na tuto otázku Lucie Ferenzová. Kompletní odpověď však přinese až samotná inscenace, jejíž premiéru chystají v pražském Divadle D21 již na tento pátek, 27. února.
Anton Pavlovič Čechov patří mezi hojně inscenované autory na našich jevištích. Hloubka jeho dramat, myšlenkový přesah a častá zádumčivost titulních postav je prostě naším duším blízká. Čechov však svá dramata i přes tragický obsah zamýšlel jako komedie. „Je nutné,“ napsal autor, „aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě.“ A to platí i pro jeho hru Racek, která však u českých inscenátorů nepatří mezi ty nejoblíbenější. Přitom její obsah je jevištnímu ztvárnění tolik blízký, vždyť o čem lepším hrát, než o tom, co každý umělec dnes a denně prožívá?
Láska i nenávist navazuje vztah k lidem
Zuzana Stavná a Petr Nárožný
„Nálada jako před západem slunce. Hra je napsaná. Popsaný stav jako by se teprve naplňoval. Minulost se neprodyšně uzavírá… Duchovní hodnoty už nestojí v popředí. Hrozí, že zcela zaniknou,“ řekl Gerhart Hauptmann v roce 1933 a měl pravdu. Jeho řekněme sociální drama Před západem Slunce již v roce 1932 ukazuje, jak by se mohla doba nebezpečně vykloubit a vymknout z rukou společnosti – což se následně bohužel opravdu stalo. Hauptmann na obyčejné rodinné historii rozvíjí teorie platné pro celou tehdejší německou společnost, a proto je jeho hra tak děsivě pravdivá.
Hra Před západem Slunce je i přes komediální prvky ve své podstatě společenským či sociálním dramatem, vyberte si pojmenování dle libosti. Hauptmann jasně na historii jedné rodiny ukazuje náladu celé společnosti a apeluje na duchovní hodnoty, jež by měly být zachovány. Láska, soudržnost, spolehlivost a vzájemná podpora by měly být základními stavebními kameny nejen v rodině, ale přenášet se i na celou společnost. Pokud je však společnost v morálním rozkladu, tzv. se vymkla z kloubů, jak květnatě popsal William Shakespeare, nemůžeme ani v rodině čekat nic jiného.
McMurphyho rozhodně ven z kola nevyhazujme
Aleš Petráš jako rebel McMurphy (foto: Šeiner)
Připomíná vám nadpis článku něco? Pokud ne, vězte, že dnes bude řeč o divadelním zpracování slavného románu Kena Keseyho, známějšího pod rozšířenějším názvem Přelet nad kukaččím hnízdem. Na dramatizaci příběhu rebela McMurphyho, mlčenlivého Náčelníka a mstivé sestry Ratchedové, v režii Pavla Kheka a úpravě Pavla Kheka a Michala Pětíka, můžete vyrazit do Městského divadla v Mostě.
Pustit se do zpracování takto notoricky známého příběhu vyžaduje notnou dávku odvahy. A nemohu jinak, než hned na začátku uznat, že tvůrci inscenace se do ní vrhli s vervou a úspěšně. Hádám, že se najde velmi málo lidí, kteří by děj Přeletu nad kukaččím hnízdem neznali, ale přesto vás s ním alespoň v kostce seznámím… Randle McMurphy, rváč, rebel a zřejmě také recidivista, se nechá zavřít raději do ústavu pro duševně nemocné než do vězení, a myslí si, jak na soudce vyzrál. Jakmile však začne poznávat své spolubydlící, a především vrchní sestru Ratchedovou, zjistí, že velmi prohloupil.
Nestačí vidět, člověk se musí také dívat
Foto: www.mestskadivadlaprazska.cz
Drama o slepotě zjevné i té skryté. Drama o zázraku, o touze změnit, zlepšit, život milované bytosti. Drama o cestě do pekel dlážděné jen a jen dobrými úmysly. Takto, ve zkratce, by se dala popsat MOLLY SWEENEY, jedna ze slavných her severoirského dramatika Briana Friela.
Molly (Dana Batulková) oslepla jako dítě, a i přes počáteční pocit ztráty se se svým stavem vyrovná a stane se samostatnou a spokojenou dospělou ženou s vysoce vyvinutým vnitřním zrakem. Spokojenou však jen do té doby, než ji její manžel Frank (Vasil Fridrich) postupně dotlačí k operaci, jež by jí mohla navrátit zrak. Molly by ráda zůstala svá a nadále se se světem seznamovala hmatem, ale Frank možnosti zázraku natolik věří, že mu nakonec podléhá.
Dr. Rice (Aleš Procházka) Molly od operace všemožně odrazuje, ale jeho i Frankovy úmysly jsou přeci tak čisté a nesobecké… Zda Molly prozře a její život nabere nový, lepší a kvalitnější směr, to už vám samozřejmě neprozradím, zajděte se podívat do divadla Rokoko.
Drama jedné kuchyně
V poslední době udělala společnost z kuchařů moderní bohy. Zároveň, jak roste vliv kuchyňských mistrů, se také každý druhý neumětel stává gurmánem a tím pravým hodnotitelem jídla. Kuchyně se stala modlitebnou, chrámem žaludku, ale i ducha. Samozřejmě myslím první odstavec jako drobnou nadsázku, nebojte se. S touto myšlenkou, která však není až tak zcestná, si pohrávají tvůrci nové divadelní komedie Kitchen Drama. Postavy Kitchen Drama žijí jídlem, pro jídlo, jídlo je jejich náboženstvím. Nenasytná žena (Irena Kristeková), Jemný muž (Michal Kern) a Masožravec (Petr Vančura) milují jídlo, zemřeli by pro vaření. Prostřednictvím kuchyně nám vyprávějí svůj příběh, jejich osudy se prolínají a vzájemně ovlivňují. Čtvrtá postava, Anorektička (Ivana Uhlířová), do společnosti trochu nezapadá, neboť jídlo nemiluje, naopak je nenávidí. Vládcem celé kuchyně je, jak lze předpokládat, všemi zbožňovaný Kuchař (Dan Dittrich).