Věčnost je v myslích a srdcích těch, kteří nás milovali

Umírající žena, rozmlouvající sama se sebou. Nebo snad ne tak docela? Možná mluví s Megerou, svým horším já, svou druhou polovinou. Dialog, jenž je vlastně monologem a úvahou nad vlastním životem, to je inscenace Žena a Megera. Hra irské autorky Mariny Carr vás přiměje zamyslet se nad zbytečnostmi a důležitými okamžiky i ve vašem životě.

„Život není skoro nic a my do něj tolik investujeme,“ říká Žena v úplném závěru. Má pravdu? Opravdu bychom měli žít úsporněji, nevkládat do svých životů všechnu tu energii, touhu a vášeň?
Rozhodně ne! Je přece tak krásné žít živelně, prožívat chvíle radosti a utrpení, rozkolů i smíření. Žena (Diana Šoltýsová), jež se loučí se svým životem, by ráda odešla v poklidu a s grácií. Ideálně se sklenkou šampaňského v ruce. Oproti tomu Megera (Máša Málková) je stále plná života, touží ještě na světě trochu zazlobit, rozloučit se ve velkém.

Stejný boj se odehrává v každém z nás. V Ženě a Megeře se snoubí oba póly lidské duše, temná zákoutí i ty nejlepší úmysly. Přiznejte si, kolikrát jste vy sami něco dělali jen proto, že je to třeba, že se to musí… Žena lituje, že si tak málo užívala, když ještě mohla. A víte proč? Protože musela luxovat. Nejhranější současná irská autorka Marina Carr opravdu dokáže poodhalit či spíše rozbalit ženskou duši až do poslední nitky. Takže si buďte jisti, že z představení budete odcházet v hlubokém zamyšlení a doznívat ve vás bude ještě pár dní. Dost možná si na Ženu a její Megeru vzpomenete ještě po dlouhé době, až vezmete zase do ruky vysavač místo toho, abyste objali své blízké…

Hry Mariny Carr jsou stejně temné a zároveň drsné, jako ta nejlepší irská whiskey. Je doporučeno je s ničím nemíchat a vychutnat si jejich opradovou a nezapomenutelnou chuť. S dovolením jsem si vypůjčila slova z programu této inscenace, protože přesně vystihují náladu Ženy a Megery. Představení je nevšedním zážitkem, během hodiny a půl prožijete s Dianou Šoltýsovou celý život a až do konce budete věřit, že se stane zázrak a někdo ji zachrání. Živelná Máša Málková vdýchla své Megeře všechnu radost ze života a zároveň nenávist, že ji Žena nechává často v pozadí, mnohokrát jí není dovoleno být tou první.

Ráda bych také ocenila výtvarné řešení inscenace. Na diváka skvěle působí stejné oblečení obou hlavních hrdinek, trochu vás to zmátne, než se začne rozkrývat děj. Šoltýsová (blond) a Málková (tmavovlasá) působí jako pravé protipóly i vizuálně a kouzelně tak dokreslují rozdílnost svých postav.

ZDE NAJDETE TRAILER PŘEDSTAVENÍ

Daniel Bambas roli manžela rozehrává na působivé hranici zoufalství a lhostejnosti. I když ho ze začátku malinko nenávidíte za flegmatický postoj k umírající, nakonec vás stejně uhrane svou něžností a nekonečnou láskou, v níž svou ženu chová. Tetička Kateřiny Fixové zajímavě osciluje mezi pozicí chápavé společnice a netrpělivé příbuzné, která už by chtěla, aby byl tomu všemu konec.

Inscenace Žena a Megera opět dokazuje, že režisér Martin Vokoun umí porozumět ženským hrdinkám a s jejich příběhy si pohrát do nejmenších detailů. A tak mohu s jistotou tvrdit, že zajdete-li se podívat do divadla Troníček na příběh ženy, která se ještě nehodlá odevzdat, rozhodně neodejdete zklamaní. Uplakaní možná, ale zklamaní rozhodně ne.

ŽENA A MEGERA, Marina Carr
Hrají: Diana Šoltýsová, Máša Málková, Daniel Bambas, Kateřina Fixová
Výprava: Agniezska Pátá – Oldak
Režie: Martin Vokoun
Komorní činohra, divadlo Troníček, www.komornicinohra.cz
www.martinvokoun.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]