Vypadl z náruče civilizace

Nenápadný život nenápadného bankéře, bezejmenného pana B.. Pan B. žije v nelítostném světě, kde jsou soutěž a konkurence hlavním pilířem blahobytu a společnosti. Pan B. žije ve světě, kde jsou lidé smutní jen proto, že „se to tak dělá“, ve světě, kde by měl být každý individualitou s příběhem. Co se ale stane, když se takový příběh nenadále rozsype jako domeček z karet?

Inscenace Sestup a vzestup pana B., autora Romana Sikory, je nejnovějším počinem nezávislého divadelního souboru Letí. Divadlo Letí se rádo a téměř výhradně orientuje na inscenování nových, neznámých her, objevuje pro divadelní svět nové autory a předkládá tak divákům možnost spatřit na divadelních prknech dosud neviděné. Nejinak je tomu i s textem Romana Sikory.

Sikora je znám tím, že se nebojí vyjádřit i nepopulární názory, rád poukazuje na bolesti doby a ideologie blahobytu. Sází na sílu slova, které často užívá v nečekaných kombinacích, provokativně, dalo by se říci téměř surrealisticky. Své pověsti zůstal věrný i při psaní Sestupu a vzestupu pana B..

Bezejmenný hrdina, bankéř pan B., se rozhodl vyprávět divákovi svůj životní příběh. Pan B. byl obyčejným, ale velmi úspěšným bankéřem, které se pro úspěch nebál zajít na všechny hranice slušnosti, ohleduplnosti; jednoduše využíval veškerých prostředků, aby dosáhl svého. Když člověk žije v době, kdy jedině soutěž a konkurence jsou hlavními hledisky lidské existence, nemůže snad dělat ani nic jiného?!

Ze svého bezstarostného a pohodlného bytí je však nenadále vytržen zraněním, které ho na více jak půl roku odstaví z pracovního procesu a postupně ho připraví o vše. Pan B. klesne až na úplné dno, přijde o práci (připraví ho o ni ambiciózní kolega), byt (exekuce) i tu hrstku osobních věcí, které dokáže zachránit (je okraden). Skončí na ulici, mezi partičkou bezdomovců bez naděje a jakékoliv životní vize.

Sestup a vzestup pana B. dokonale akcentuje problémy současné doby, kterých si mnozí odmítají všímat. Lidé o sebe navzájem v mnohých případech přestávají jevit zájem, ztrácejí empatii a emoční inteligenci, stávají se bezcitnějšími a neumějí řešit nastalá nedorozumění v mezilidských vztazích. Samozřejmě se tak neděje všeobecně, ale mnozí se nechali ukolébat příjemnou náručí lákavé technologie a pohodlností civilizace natolik, že nevnímají okolní svět.

To se stalo i panu B., jenž je uvržen do zcela nové situace. Jako pravá „individualita s příběhem“ však neztrácí naději a hodlá se z popela opět vyhrabat jako slavný Fénix. Inscenace v režii Ivana Buraje otevírá divákům okno do stoky moderní doby, ukazuje největší bolesti a jen toho neotrlejšího může nechat v klidu. V hlavní roli pana B. se vystřídají tři hlavní protagonisté, děj je tak obrazně rozdělen do tří třetin. V první se představí Jan Lepšík jako distinguovaný a uhlazený muž, který je nemile překvapen životními pády. Lepšík je dokonalým mužem, z jehož nitra však vyvěrá velmi uvěřitelná nevraživost a nevšímavost vůči ostatním. Skoro to vypadá, že svůj příběh vypráví jen proto, aby se mohl pochlubit, co všechno se mu stalo. A divák tak na chvíli přemýšlí, jestli jeho hrdinu milovat nebo nenávidět.

Pomyslnou štafetu přebírá Tomáš Kobr, který se stane nejexpresivnějším panem B. a vypráví jeho příběh od okamžiku, když bankéř padl na dno. Kobr ukazuje, že přesně rozumí své roli, přitáhne dokonale diváckou pozornost a již ho nepustí. Divák skoro lituje, že příběh přechází do rukou třetího pana B., Richarda Fialy. Vzápětí však zjistí, že Fiala svému hrdinovi vtiskl úplně novou vlnu emocí a z bezcitného bankéře se díky němu stává chápavý muž, jenž touží po blízkosti a pochopení. Jestli se mu ho nakonec dostane a opravdu dojde v názvu avizovaného vzestupu, si již musí divák zjistit sám ve Švandově divadle na Smíchově. Ryze mužské prostředí nabourává Erika Stárková, která umně předvádí všechny ženské charaktery, jenž pana B. v životě provázejí.

Inscenace je navíc, mimo zajímavého tématu, okořeněna neotřelou stavbou slova. Od začátku má divák pocit, že na něj mluví sám velký mistr Yoda. Stavba vět je převrácená, pomíchaná a nutí tak diváka věnovat pozornost každé slabice, aby se dobral smyslu věty. Tento záměr skvěle funguje, člověk se do nového stylu mluvy dokonale vžije a ti vnímavější si z představení odnesou nejen pocit touhy vylepšit svůj život, ale také poruchu jazyka na několik dalších hodin.

SESTUP A VZESTUP PANA B., Roman Sikora
Uváděno ve Švandově divadle na Smíchově, Divadlo Letí, www.divadlo-leti.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]