You are browsing the archive for Kultura.

Li Č-Čchang: Sedni si a nedělej NIC

Březen 26, 2017 in lifestyle

Sedni si a nedělej NIC
Share

Aneb „pij čaj a vyčkávej“ – v mysli mi uvízla tato slova z citace v knize.  Budu si je asi navždy pamatovat a od té doby si při šálku čaje vzpomenu a alespoň si plně uvědomím, KDY a JAK čaj piju. Ostatní z knihy už je práce na sedm dní a na trochu víc sebekázně. Ale stojí to za to. Pít čaj a vyčkávat. Umíte si představit tento stav? Aktivní odpočinek mysli i ducha, o těle nemluvě? Jestli ano, byť jen letmo, jistě už jen při té představě cítíte na těle i na duchu obrovskou úlevu. Energii, která se zdánlivě vlévá do těla odnikud a která je ozdravující. Svěží. Přirozená. Popravdě, když si tuto knihu přečtete, tak vám dojde, že je podceňujeme pořád. Já se tedy dost zastyděla, že beru tělo jako stroj. Objevila jsem také úctu k vlastnímu tělu a tomu, jak perfektně funguje, a to i navzdory téměř nulové péči! Přitom nic z toho, co autor v knize učí, není složité. Rozložil celou svou moudrost vědomého klidu a uvolnění do sedmi lekcí. Sedm lekcí, po kterých efektivně přidáte plyn svému životu. Příjemné je také vědomí, že tu držíte v rukou něco posvátného, něco, co se v čínských rodinách dědí z generace na generaci. Bylo mi velmi příjemné […]

HelenaH

Vyrábět si vlastní kosmetiku je jako vaření

Březen 23, 2017 in Glosy, Hobby, lifestyle, Tiskové zprávy, zdraví, Ženy

1
Share

Buďte mazaní i mazané jako lišky a naučte se na kurzu vyrábět domácí přírodní kosmetiku. S Liškou Mazanou je to snadné jako uvařit si… stačí znát pár jednoduchých rad, mít kvalitní ingredience a užívat si to.

superrodina

Víte, jak se dělá evoluce? Nebo ji snad děláme my?

Březen 19, 2017 in Knihy

Jak se dělá evoluce Dokořán
Share

Kniha „Jak se dělá evoluce“ psaná lehkým a vtipným jazykem představuje dostatečně podrobně, a přitom srozumitelně vědu, která často trpí svou zdánlivou popularitou. Každý k ní má co říct a kdekdo má dojem, že jí v nějaké míře rozumí. Evoluci, ve smyslu změny a unikátní historie, má jakýkoliv pozorovatelný objekt, nejen živá příroda, ale třeba také vesmírná tělesa, kameny, sněhové vločky. Biologická evoluce navíc posiluje vlastnosti, které jsou organismu užitečné pro přežití. Pozorujeme tedy kolem sebe jevy, které obstály. Ukázaly se v nějakém smyslu jako účelné. I přesto, že evoluce je takto všudypřítomná a jistě byla pozorována už dříve, jako myšlenkový proud byla pojmenována až v 19. století. „Titul ‚Jak se dělá evoluce‘ je tak dvojsmyslný: zajímá nás nejen to, jak se evoluce sama od sebe ‚dělá‘, ale také (ne-li více) to, jak ji děláme my. Chtěli jsme ukázat evoluční biologii jako obor, kde jsme sice odsouzeni k životu mezi hypotézami spíše než mezi ‚fakty‘ – stejně jako v jiných vědách, ale na rozdíl od většiny jiných věd si toho jsme a musíme být stále vědomi, neboť evoluci nelze přímo uvidět, ale pouze (re)konstruovat z toho, co uvidět lze.“   V rámci uvedení do problematiky popisují autoři okolnosti vzniku teorie přirozeného vývoje a připomínají […]

superrodina

Jarní INprojekt věnuje Východočeské divadlo Kanadě k narozeninám

Březen 19, 2017 in Divadlo, Tiskové zprávy

medium_inprojekt_-_zak_i1 náhled
Share

Východočeské divadlo Pardubice uvede v pondělí 20. března další díl oblíbeného cyklu scénických čtení INprojekty, který v české premiéře představí hru Povolání Heather Roseové. „Tentokrát se výjimečně vydáme až za oceán a inscenací hry kanadské autorky Wendy Lillové se připojíme k oslavám 150. výročí nezávislosti Kanady,“ upřesňuje dramaturgyně projektu Anna Hlaváčková. Příběh mladé sestřičky Heather, která se vydává do indiánské rezervace, na Malé scéně ve dvoře nastuduje člen hereckého souboru pardubického divadla Radek Žák, jenž do titulní a zároveň jediné role obsadil kolegyni Martinu Sikorovou. „Martina je Heather. Text jako by byl psán přímo pro ni. Martina je pro mě tajemná bytost, která zdánlivě vypadá čitelně. Její postava ve hře mluví o tom, že vždy chtěla být záhadná, tajemná, a ne otevřená kniha, a to mi přijde jako vtipný paradox,“ uvádí režisér Radek Žák. Oceňovaná dramatička napsala své monodrama v roce 1986 na základě vlastní zkušenosti ze Severního Ontaria. I po třiceti letech je však hra stále živá a překvapivě blízká i nám na opačném konci světa. „Vztah k prvním národům, jak jsou dnes hezky, ale mírně odtažitě jmenováni v USA a Kanadě indiáni, si prošel všemi možnými turbulencemi – přesídlováním, vyvražďováním, upřímnou pomocí, pomocí, aby se neřeklo – vždy ale šlo a dodnes jde o vztah […]

HelenaH

Tančíme, tančíme, v naší rodině tančili všichni

Březen 17, 2017 in Divadlo, Helena Herynková, Kultura

Rodina je prostě rodina... (foto: archiv divadla)
Share

Rodinu si člověk nevybírá, prostě ji dostane k narozeninám. Potom už jen záleží, jaký život si s rodinou přichystáte. Své o tom vědí i hrdinky divadelní hry Třetí prst na levé ruce, kterou v české premiéře uvádí Divadlo Na Fidlovačce.

HelenaH

Oblékněte Ines a její kamarádky

Březen 16, 2017 in Helena Herynková, Hry, Knihy, Pro rodiče, rodina

IMG_20170316_064756
Share

Ines je malá španělská holka, která se moc ráda obléká do krásných šatů, poznává kulturu své země a zažívá napínavá dobrodružství. Nakladatelství PRESCO GROUP pod značkou Ella & Max uvádí celou řadu příběhů, které mohou děti s Ines a jejími kamarády prožít.

superrodina

Poprvé česky vycházejí okouzlující paměti autora nesmrtelných Tří mužů ve člunu Jeroma Klapky Jeroma ČAS MÉHO ŽIVOTA

Březen 11, 2017 in Knihy, Tiskové zprávy

JKJ s teriérem Jimem někdy koncem 90. let 19. stol
Share

Kdyby se uspořádala anketa o nejčtenějších a nejslavnějších humoristických knihách západního světa, dozajista by obsadilo jedno z předních míst dílo Tři muži ve člunu (o psu nemluvě). Pro českého čtenáře je představa britské humoristické prózy přelomu 19. a 20. století spojena automaticky s jeho autorem Jeromem Klapkou Jeromem. Co však víme o osobnosti, životě a době umělce, který nás líčením potrhlého říčního výletu dodnes přivádí k záchvatům smíchu? „Pokud si představu­jete, že se Jerome narodil do středostavovské rodiny, napsal Tři muže ve člunu, zbohatl, nabyl slávy a potom umřel, čeká vás jízda, po níž budete opravdu koukat,“ píše v předmluvě k Jeromově autobiografii ČAS MÉHO ŽIVOTA současný britský spisovatel Joseph Connolly. Memoáry s bohatou obrazovou přílohou vydává k 90. výročí autorova úmrtí Vyšehrad. Kniha v překladu Milana Žáčka vychází poprvé česky 16. března 2017 v rámci Velkého knižního čtvrtka.   Spisovatele Jeroma Klapku Jeroma dopalovalo, když bylo na obálkách a na titulních stránkách každé jeho následující knihy uvedeno „Od autora Tří mužů ve člunu“, jak sám píše v autobiografii Čas mého života. Faktem je, že žádné z jeho dalších děl (napsal 49 knižních titulů a divadelních her) v popularitě nepřekonalo zmíněný bestseller. Tři muži ve člunu vycházejí opakovaně i po 127 letech od prvního anglického vydání (1889), u nás byli přeloženi už několikrát, […]

HelenaH

A stejně to byl skřivan!

Březen 6, 2017 in Divadlo, Glosy, Kultura, Tiskové zprávy

foto Martina Venigerová
Share

Druhou premiéru roku 2017 bude v Městském divadle Mladá Boleslav komedie izraelského autora Ephraima Kishona: Byl to skřivan. Režie se ujal Jiří Bábek a v titulních rolí se představí Petr Bucháček, Karolina Frydecká a Luděk Jiřík. Premiéra se uskuteční 10. 3. 2017 na Velké scéně.

superrodina

V Praze byl odhalen památník nizozemského politika Maxe van der Stoela od výtvarníka Dominika Langa

Březen 5, 2017 in Kultura, Tiskové zprávy

1 Pomnik_MVDS_foto_Pavel_Matela - náhled
Share

Od středy 1. března 2017 se Praha 6 může pyšnit památníkem významného nizozemského politika Maxe van der Stoela, který se před 40 lety jako tehdejší nizozemský ministr zahraničních věcí setkal s prvním mluvčím Charty 77 profesorem Janem Patočkou. Realizaci pomníku svěřilo Velvyslanectví Nizozemského království v ČR mladému výtvarníkovi a sochaři Dominiku Langovi, držiteli ceny Jindřicha Chalupeckého. Symbolika stínu stromu je v parku Maxe Van der Stoela mementem tohoto významného setkání, kdy první vysoce postavený západní politik morálně podpořil československé disidentské hnutí. Bude tak připomínat důležitý okamžik v moderních dějinách České republiky.  Profesor Jan Patočka, statečný muž s podlomeným zdravím, po výsleších StB zemřel pouhých 12 dnů po tomto setkání. „1. března je to přesně 40 let ode dne, kdy se Max van der Stoel, tehdejší nizozemský ministr zahraničních věcí, v hotelu InterContinental v Praze setkal s profesorem Janem Patočkou, prvním mluvčím Charty 77. Toto setkání můžeme označit za jeden z milníků na dlouhé cestě Československa zpět k demokracii,” říká J. E. Eduard W. V. M. Hoeks, velvyslanec Nizozemského království v České republice. „Jsme rádi, že můžeme připomenout zásluhy obou velkých mužů – Evropanů, v místě, kde se opět jejich cesty symbolicky propojují,” poukazuje dále velvyslanec na fakt, že park a památník Maxe van der […]

superrodina

Jaké to je mít dvojčata? Nejvíc o tom ví Kristína Farkašová

Březen 4, 2017 in Knihy, MB, Pro rodiče

jsem máma náhled
Share

Mám oči mokré od smíchu. I při psaní tohoto článku se mi pořád roztahují koutky úst nahoru. Dnes byl opravdu pěkný voňavě jarní den, i když podle kalendáře je stále jiné roční období. Teploměr hlásí šestnáct stupňů, popadla jsem potomka, pití, svačinu a knížku JSEM MÁMA od Kristíny Farkašové a šli jsme na hřiště. Naštěstí syn už je ve věku, kdy za ním nemusím urputně pobíhat jako bodyguard, kdyby se třeba snažil naskočit do roztočeného kolotoče, nebo se připlést jinému dítěti, sjíždějící skluzavku, popř. chtěl udělat na lávce krok do prázdného prostoru, protože v animovaných seriálech obvykle postavy ve vzduchu ještě nějakou dobu vydrží. Malé děti ještě netuší, že takto to nefunguje. Mohu si tedy v klidu sednout na lavičku a číst si a jsem jen občas vyrušována voláním: mami, hele, točím se bez držení, mami, nemám ani nohy na zemi, mami, podívej, jak jsem vysoko. A bez držení! Držet se je nejspíš pro slabochy. Pro koho byla vymyšlena zábradlí, že? Snažila jsem se číst vzorně, ale nedalo se to. Chvílí jsem se potichu potutelně usmívala, to jsem také dlouho nevydržela, protože jsem brzy vyprskávala smíchy, dokonce jsem si i s prominutím uchrochtla jako puberťák. Nadzdvihávala jsem sluneční brýle a otírala si slzy. Lidi, to je taková psina […]