Nezkrotná Frida Kahlo ve výborném románu. Vášeň, láska, bolest i nenávist.
Jeden z nejsilnějších filmů, které jsem za život viděla, byl o extravagantní mexické malířce Fridě Kahlo, v hlavní roli se Salmou Hayek. Nezkrotná úžasná ženská, žijící v době, kterou nám filmy pro pamětníky předesílají jako čistou a romantickou. Kdy mezi muži a ženami vibrovala plachost a bázeň. A kdy nikdo nikam nespěchal. Ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. To je jen mystérium, které umí vykouzlit staré popraskané filmy.
Malířka Frida Kahlo bourá absolutně všechny představy o plachosti – plála jak oheň. Prožila bouřlivý život, plný bolesti i lásky. Skandály. Milostné aférky s muži i ženami. Byla to prostě „dračice“ 😉
Fascinována filmem – zejména excelentním výkonem Salmy Hayek – jsem pak prahla po čemkoliv, co souvisí s Fridou – seznámit se blíže s jejími obrazy, poznat Mexiko (alespoň virtuálně), přečíst si další články a knihy. A jednou z nich je román Bárbary Mujicy, FRIDA. Vychází pro velký zájem na českém trhu již podruhé.
Vím, co chcete slyšet, doktorko, ale je mi líto, ze mne žádnou nechutnou zpověď nedostanete. Vy psychiatři jste všichni stejní. Chcete po mně, abych řekla, jak jsem jí pohrdala, jak jsem nesnášela, že je vždycky středem pozornosti, ale to se mýlíte. Ve skutečnosti jsem nesnášela, když se lidé dívali na mne, což se dělo často, protože, abych řekla pravdu, z nás dvou jsem já byla ta hezčí. On mi to řekl.
Jenže to není fér. Věřte mi, že vzdor tomu všemu jsem ji měla moc ráda.
Podívejte, pokud si vzpomínám, tak na mne byla vždycky hodná. Ochraňovala mě. Já k ní vždycky vzhlížela, protože byla chytřejší, nadanější. Já byla klidná. Ona temperamentní. Já hezčí. Ona možná měla jiný názor, ale… Chci říct, že si musela být vědoma toho, že se na mne každý rád podívá, i když se tvářila, jako že ona ne…
Tak začíná čtyřsetstránkový příběh. Již od počátku vás vtáhne. Vypráví ho Christina, Fridy nejmladší sestra, která se o ni dlouho starala. A viděla ten zvláštní zájem o svou „ošklivou“ sebestřednou sestru.
Frida skutečně nebyla právě typickou krasavicí. Našlo by se na ní nespočet chyb podle zarytých představ estetických měřítek většiny. Byla malého vzrůstu se s rostlým obočím a knírkem pod nosem. Kulhala kvůli následkům dětské obrny. Nezmrzačila ji jen dětská nemoc. V sedmnácti letech (17. září 1925) se jí stal velmi bolestivý a nebezpečný úraz při nárazu autobusu do tramvaje. Přežila. Strávila víc jak rok na lůžku se zlomeninami a zraněními páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a nohou. Bolesti se vracely, s přibývajícím věkem mnohem více.
Nikdy nechtěla zůstat stranou bez povšimnutí. Vždycky byla silnou bojovnicí, drzou holkou, která se před nikým nestyděla. Nadšená komunistka, zanícená pro beztřídní společnost a revoluci.
Malovala okouzlující obrazy. Jenže uznání nepřicházelo snadno, spíš to byly jen zanedbatelné zmínky. Své samostatné výstavy v Mexiku se dočkala až před smrtí.
Christina se svěřuje své psychiatričce. Je to jakýsi její vnitřní boj: Fridu miluje i nenávidí. Myslí si o ní, že byla posedlá sama sebou, že musela vždy stát v centru všeho dění – ta chromá holka, které se už jako dítěti všichni posmívali za její původ. Otec byl německý Žid, matka Mexičanka.
Barbara Mujica podává řadu zřejmých fakt, některé si trochu přibarvila nebo vymyslela, nicméně to neubírá na poutavosti k románu.
Bárbara Mujica, Frida. Nakladatelství Metafora. 2. vydání. 2012.
Podívejte, jak zpočátku viděla Christina Diego Riveru, mexického malíře, budoucího manžela Fridy Kahlo:
O Diegovi vám povím toto: Byl to ten nejošklivější muž, jakého jsem kdy viděla, byl tak ohyzdný, že by vyhrál soutěž v ohyzdnosti. Hora sádla nacpaná do špinavých kombinéz, které nosil. Vasconcelos najal řadu slavných umělců, aby namalovali fresky – takzvané muraly – na stěny přípravky, a Rivera byl jedním z vybraných. Jak si asi dokážete představit, stal se tento na lešení sedící tlustý muž, jemuž visel zadek přes okraj, ideálním cílem pro Cachuchas.
Pepe Robledo navrhoval, aby zapálili hobliny, které se válely po podlaze všude, kde si Rivera postavil lešení, ale Alejandro byl toho názoru, že by zase mohli použít kousek s rachejtlemi. „Barva by se rozstříkla po celé jeho Alegorii erotické poezie,“ rozvíjel svou myšlenku. Cachuchas připravili takovéhle peklo jiným umělcům, kteří přišli do školy tvořit. Dostat Riveru však nebylo snadné. Když pracoval, neměli studenti do Bolívarova amfiteátru přístup a dveře se zamykaly. Plný útok byl zhola nemožný.
Zákaz však způsobil jenom to, že se pro Fridu stal cíl ještě lákavějším. Kromě toho byla na tohoto obrovitého, ordinérního malíře s žabí tváří velmi zvědavá. Zdál se milý, vůbec nepůsobil jako snob. Zastavovala se v chodbě na pár slov se svými obdivovateli nebo mrkl na pěknou dívku. Nechtěl, aby ho studenti pozorovali, když pracuje, a Frida se domnívala, že prostě nechce být rozptylován, i když chlapci byli jiného názoru.“ (120)
Přeji báječné čtení. U tak stylisticky vybroušené a tematicky silně zajímavé knihy se rozhodně nudit nebudete! Frida od Barbary Mujicy se stala právem mezinárodním bestsellerem.
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
