Share

Karla je ženou, kterou nejen touha po lásce dohnala k alkoholu. Vždycky byla hodně aktivní, jako dítě nesnášela pracovní vyučování, později si oblíbila psaní a pustila se do vlastních knížek. S Karlou prožíváte její čas od dětství až po dospělost, její růst i pád. A snahu vyškrábat se znovu do normálního života.

Beáta Matyášová, Karla v pasti. Nakladatelství Motto 2012.

Vždycky lpěla na své mladší sestře Adéle. Když podlehla anorexii, Karla věnovala maximum svého času, aby mohla být s ní. Běhala, křičela, stres se na ni valil ze všech stran. Ale tehdy ještě nepila. Adéla si prošla peklem a to peklo s ní prožívala celá rodina. Karla však stíhala všechno: školu, práci, aerobik. Ten, který jí měl být oporou, ji nakonec izoloval od okolního světa. Přestala to zvládat a často se dívala na dno láhve. Hádala se s přítelem. Jeho čtyřměsíční odjezd do Spojených států mohl uklidnit rozvířené vody, nakonec je vše ale jinak. Je odhozená jako hadr a potácí se v slzách. Alkohol je jedinou možnou berličkou. Není možné s ním tak snadno přestat – i v zaměstnání se pije už dopoledne. A k tomu přichází další forma strachu ze samoty: střídání krátkých lásek, vychládání povlaků od okamžikových setkání.

Začarovaný kruh stahuje oprátku: přibývá práce, přibývá stresu. Nakonec najde toho pravého, ale dostává ultimátum. Musí svůj problém s pitím řešit. Bude-li abstinovat, mohou být rodina.

Karla v pasti patří do jakési volné trilogie. Předchozí díl Klára nad propastí byl příběhem ženy a jejich psychických útrap na mateřské dovolené. I v této nové knížce se může najít řada žen. Text je psaný vtipně, výstižně, autorka často používá krátké věty. Máte pocit, že čtete o opravdovém životě, v němž se prolíná údobí před revolucí až do nedávné minulosti.

Beáta Matyášová v závěrečné části knihy říká:

Ptala jsem se, proč Karla pila. Proč pije celkem hezká a celkem chytrá holka? Proč potřebuje uměle zvyšovat sebevědomí, odbourávat stres, překonávat zábrany? Těžká otázka. Odpověď možná najdete na řádcích této knihy. A možná ne tak úplně.

Jisté je, že se Karla našla. Tam, na té klikaté cestě, která vede až do jejího dětství. Tam opět potkala svůj velký sen. Sen malé holky se zelenýma očima a pihami na nose, sen PSÁT. Píše každý den a její dávný (třeba pošetilý) sen se stává skutečností.“

KJARA