Markéta Baňková: Maličkost
Popravdě řečeno, je to kniha šokující svým obsahem a důvěrně známá svými reáliemi. Odehrává se totiž celá v Praze a kdo Prahu trošku zná, tak bude ty dny prožívat úplně do morku kostí. Autorka je výborná v popisu reálií, v popisu pocitů a myšlenek. A že se opravdu vyřádila, protože hlavní hrdina není žádný béčkový hrdina. Naopak, budete z něj docela šokováni. Ač kdoví, třeba takhle vypadá ten pravý vysokoškolský, introvertní svět…. Naklonoval do potkanů své vlastní geny a pak myšky hezky roznesl po Praze. Trvalo to nějakou dobu, za tu dobu se stačil zamilovat, přemýšlet o života a jsou to myšlenky hodné starého kmeta, bohužel často nepříliš lichotivé dnešní době… Tomáš je beta samec, student genetiky s hlavou v oblacích a možná v trochu temných oblacích, v každém případě silně introvertních… Romance z dob genetiky, praví podtitul této knihy a já dodám, že u čtení budete mít pocit, že v těch oblacích létáte také. Roztříštění na molekuly, vidící svět jinýma očima, přemýšlející, proč je Tomáš takový, jaký je? Proč nezapadl?
„Jsi debil Smraďochu. Vždyť je nádherná! Jak ji můžeš srovnávat s hnusným pavoukem?“
„Můžu ji sežrat?“ zeptal se Smračhodd, otevřel pusu a natáhl k ní rukus myší, visící za ocas.
„Poslyš Smraďochu, absence vkusu mě u tebe už dávno nepřekvapuje. Ale pokud se těmhle myším něco stane, a to myslím smrtelně vážně…“
„Nic se jim nestane. Klidně je tu měj. Mně nevaděj.“
Nechal je být. Za měsíc se rozmnožily, i díky přísunu nové krve z laboratoře. Překvapivě rychle. Ty vole, takhle by se množit neměly. Asi jsem omylem udělal něco, co zvýšilo jejich životaschopnost. Ale o to jsem se přece snažil, zlepšením jejich inteligence a paměti. A jak se pořád množily… i v téhle touze jsem se smíšenými pocity poznával sám sebe. Na koleji ale moc místa nemáme. Když už jsem měl sedm plných boxů, věděl jsem, že přišel čas svou krev seznámit se světem. Nebylo to lehké. Vstal jsem kolem páté ráno a nastrkal nejstarší mláďata do přepravky, strčil ji do batohu a vyrazil do města….“
Vybrala jsem další ukázku, na které je asi nejvíce vidět ten pel, ta atmosféra celého příběhu, takový ten stav, ve kterém musel být román psán…
„Toho už se právě bojím. Vstanu od stolu a všude detaily. Místo tváří lidí v laboratoři vidím jejich póry, podle jejich fenotypu odhaduji strukturu jejich DNA, tipuji složení DNA jejich rodičů a sourozenců, říkám si, jak by vypadaly jejich děti, představuji si keratin jejich vlasů, odhaduji tlak v jejich žilách, kráčím po chodbě a vše kolem se promění v ohňostroj informací, jakoby hmota uvolnila v sobě spoutanou energii kódů, slov a významů a ta volně tryskala do prostoru a já ji mohl sbírat a číst,“ chytil jsem se desky stolu, „i ten stůl nevidím než jako kdysi živý kus dřeva, odhaduji jeho stáří, strukturu, nemoci, každá věc, na kterou kouknu, na mě mluví, až se z toho točí hlava, jako bych tančil s čísly, objímal se s písmeny… nadechoval vzduch plný tichého šeptání molekul, ach, opojení mých smyslů hmotou, která mi rozevírá útroby, nedokážu od nich odvrátit hlavu, necudná hmota, která se příliš otvírá, jak jinak ji nazvat… děvka…“
Je to děj, je to příběh, jsou to reálie, je to prostě emoční stav, ve kterém se dostanete do hlavy studenta, snad až přetíženého svou inteligencí, která mu nese neurotické chování. Přílišné přemýšlení? Nebo za všechno může toxoplasma v jeho mozku? Neustálé otázky, myšlenky, které vás osobně také čas od času napadají, ale většinou je zaplašíme, abychom se úplně z dnešního přetechnizovaného a odosobněného světa nezbláznili. Autorka skvěle umí vykreslit atmosféru Prahy, počasí, hospůdky, situace, dění v mozku, v mysli, v hlavách přítomných. Čtení, které dostane váš mozek do jakéhosi polospánku, do stavu, kdy se zcela odpojíte od reality. Protože tohle prostě není normální. Chcete se vrátit do normálního světa, ale nejde to. Autorka vás tam nepustí, v každé chvíli, kdy už se romance začíná tvářit nějak obyčejně, tam skočí něco, co vás zase vznese do oblak, do dýmu, do páry neobyčejnosti a nestandardnosti.
Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Absolvovala Akademii výtvarných umění. Zabývala se grafikou, kresbou, fotografií a net artem (New York City Map). Její kniha Straka v říši entropie získala ocenění Objev roku Magnesia Litera. Obě knihy doplňují autorčiny ilustrace…
Vydalo Argo, 2016, www.argo.cz
Renata Petříčková
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]
