Spread the love

Některým textům by se bylo lepší zdaleka vyhnout. To si jednoho prosincového dne uvědomí překladatel na volné noze Dmitrij Alexejevič, který z nedostatku jiných zakázek, přijal před Vánoci překlad historické zprávy ze šestnáctého století o dobrodružné výpravě oddílu španělských vojáků v Mexiku, sepsanou starou španělštinou. Zprvu se mu ani nezdá divné, že mu agentura, u které zakázku přijal, předává k překladu knihu po jednotlivých kapitolách, jako kdyby neměl znát celý text najednou a se měl dozvídat o cestě do nitra pralesa po částech. V agentuře se dozví, že textu se ujal jiný kolega, ale ten záhadně zmizel i s texty. Zákazník, který se na agenturu obrátil, na překlad velmi spěchá, proto požaduje nového hispanistu, který začne svou práci od druhé kapitoly zprávy o cestě do pekla yucatanské džungle.

Dmitrij záhy naprosto propadne příběhu, navíc v něm vzrůstá dojem, že se stal součástí děje, jako kdyby byl sám účastníkem onoho dobrodružství, oné výpravy, která přinesla smrt téměř celému oddílu španělských vojáků i jejich indiánským průvodcům. Překlad naprosto rozbil Dmitrijův dosavadní naprosto poklidný život, obrátil mu ho kompletně naruby. Nehledí nalevo napravo a hltá napsaná slova, spěchá s přepisem konceptu překladu, aby co nejdříve mohl práci odevzdat a získat další kapitolu, další dávku napětí.

Znovu jsem se podíval na hodiny; bylo pár minut po páté. Ačkoli v tuto dobu obvykle vstávám a zavítám do kuchyně, abych si uvařil večeři, tentokrát jsem hlad necítil; toužil jsem po jediném – dovědět se, jak to bylo dál.

Mnohem později jsem pochopil záměr člověka, který napsal tyto stránky: příběh, který vyprávěl, připomínal bažinu. Stačilo do ní vstoupit – přičemž vůbec nebylo nutné číst knihu od začátku – a nebylo možné přestat, dokud zbývaly nějaké nepřečtené stránky. Autor jakoby záměrně klad uprostřed stránek pasti a lákal neopatrného čtenáře přísliby budoucích tajemství, naznačoval výjimečnost prožitků a současně s tím nedovoloval ani na okamžik zapochybovat o tom, že popisované události jsou skutečné. (strany 19/20)

Úryvek z románu Soumrak nám dokonale odhaluje metodu psaní Dmitry Glukhovského. Přesně tímto způsobem poutá čtenáře ke svému románu. Nastínil nám zdánlivě nezajímavý život překladatele, který jen jí, překládá a spí a má převrácený rytmus, protože pracuje v noci a přes den leží ukryt pod duchnami v posteli. Tomuto člověku se najednou otevírají dveře k dobrodružství, k novým znalostem a moudrosti dávných civilizací.

S každou přeloženou kapitolou se Dmitrij Alexejevič, nudný patron, noří do podivného světa, v němž ho pronásledují noční můry, o život mu ukládají podivné bytosti, na dveřích nachází děsivá poselství. Začíná se bát, že přišel o rozum. Když jeho známí začínají umírat děsivými způsoby, strach se stane jeho každodenním návštěvníkem a on si uvědomuje, že se stává podivnou figurkou apokalyptické partie. Nebe nad Moskvou se zatahuje, mayská proroctví na sebe stahují čím dál větší pozornost, zdá se, že snad nastává konec světa…

Odložil jsem listy stranou a promnul si spánky. Pozvolna jsem přivykal  myšlence, že mezi událostmi popsanými v deníku a mým životem existuje tajuplné spojení, zvláštní synchronizace, která očividně pořád sílila. Byl jsem ochoten předpokládat, že děsivý výkřik, který jsem slyšel na domovním dvoře, nebyl ničím jiným než ozvěnou oněch duchů deštného pralesa, které conquistadoři vytrhli z věčného spánku.

Jaguár v Moskvě? Na mém dvoře? Asi bych měl prolistovat bulvární tisk za poslední týden – třeba tam narazím na zprávu o šelmě na útěku. Pokud kniha, jak jsem se domníval, se opravdu může pochlubit magickými vlastnostmi, pomocí nichž dokáže narušovat realitu a promítat do ní vlastní události, neovlivnila nějakého hlídače zvířat tak, aby zapomněl zajistit mříž u některé klece v zoo u stanice Krasnopresněnskaja.

Moje dobrodružné teorie by nejspíš pochopili jen moskevští psychiatři, ale to mi bylo srdečně jedno. Rozhodl jsem se, že si své úvahy zatím ponechám pro sebe, protože mi bylo naprosto jasné, že ať zasvětím do svého tajemství kohokoli – přítele nebo policistu – každý mi určitě poradí jen to, abych démony zaháněl pravidelnými dávkami psychofarmak – a kdybych měl smůlu, mohli by mě dokonce strčit na kliniku. (strana 168)

Velmi dobře vystavěný sci-fi román nenechává čtenáře na chvíli v klidu. Autor si pohrává s jednotlivými pasážemi, proplétá je, stupňuje napětí, aby na chvíli nechal oddychnout u šálku čaje. V rychlém tempu popostrkuje svého nemastného neslaného hrdinu k splnění jeho mise – zachránit svět, který zaniká. Stejně, jako hlavní hrdina se nemůže odtrhnout od víc jak čtyři sta let staré zprávy, nemůže se čtenář odtrhnout od zprávy autorovy. Potřebuje vědět, jak dopadnou obě linie příběhu – historická i současná –, které se v pravidelném rytmu střídají, proplétají, ovlivňují, nahrazují. Autor umí velmi přesně nadávkovat spalující napětí s chvilkami odpočinku, v nichž nechává svou hlavní postavu filosofovat nad současností, obnažovat dnešní lidstvo a chování jednotlivců. Tyto pasáže však nezneužívá ve velkém, vždy v přesný okamžik udeří novou vlnou adrenalinu, takže si čtenář brzy připadá jako na lochnesce, která ho veze ve střídavém rytmu zběsile k velikému, nečekanému finále.

Jde o opravdu velmi zdařilý román, který byl inspirován zprávami o konci mayského kalendáře a který velmi umně odpovídá na romány Dana Browna v ruském všeobjímajícím stylu. Kvalitě knihy přispěl velmi dobrý překlad Rudolfa Řežábka.

Dmitry Glukhovsky (Dmitrij Gluchovskij) se narodil v roce 1979 v Moskvě, základní vzdělání získal v moskevské škole V. D. Polenova s rozšířenou výukou francouzského jazyka. Čtyři a půl roku žil v Jeruzalémě, kde vystudoval mezinárodní vztahy. Pracoval jako televizní a rozhlasový reportér v Německu a ve Francii. Působil coby válečný korespondent v Izraeli a Abcházii, pracoval pro Rádio Rusko a stanici Deutsche Welle, na kanálech Euronews a Russia Today, byl činný jako korespondent kremelské skupiny, která osvětluje činnost prezidenta Ruské federace. Od roku 2008 je ředitelem stanice Maják. Hovoří pěti jazyky.
Debutoval na internetu se sci-fi románem Metro 2033, jehož části publikoval na stránkách www.m-e-t-r-o.ru. Tímto způsobem získal široký okruh čtenářů. Za tuto knihu obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon jako nejlepší literární debut roku. Román se stal předlohou k úspěšné počítačové hře. Dmitry Glukhovsky je dnes považován za jednoho z nejlepších mladých evropských spisovatelů. Žije v Moskvě.

Dmitry Glukhovsky: Soumrak

Autor bestselleru Metro 2033

Vydal Knižní klub, 2013

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]