Přeji příjemně strávený čas. A příště přijďte zas :) Budu se těšit. Martina Boučková
„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam, když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou.“
Výbor francouzských lidových písní s libozvučným názvem Zpěvy sladké Francie si v českých knihovnách nalezl své místo už dávno. Mistrovský překlad Hanuše Jelínka, který texty vybral a uspořádal, oslovuje české čtenáře a posluchače napříč několika generacemi. Do svého repertoáru je zařadila i řada hudebníků.
14. ročník Mezinárodního festivalu animovaných filmů Animánie dnes končí, mezinárodní porota rozdala 10 festivalových cen Animániček a 10 čestných uznání. Porotci Lucie Sunková (CZ), Luděk Horký (CZ) a Hrvoje Selec (HR) vybírali z rekordního počtu 203 krátkých animovaných filmů, které do soutěže přihlásili děti a mladí tvůrci do 26 let z celého světa. Svoji cenu udělovali diváci i studentská porota. Animánie začala ve čtvrtek 14. 11. a čtyři festivalové dny byly doslova nabité projekcemi, workshopy, setkáními s tvůrci či debatami. V prostorách plzeňského centra Moving station se za čtyři dny vystřídalo více než 1200 návštěvníků festivalu.
S pokračováním úspěšného humoristického románu přichází Petr Luňák
Nakladatelství Dokořán vydává Učence, volné pokračování humoristického románu Hrdinové od Petra Luňáka a Marka Pečenky. Knihu napsal nyní pouze Petr Luňák. Jak sám s nadsázkou říká: „Po krásném dobrodružství s Markem Pečenkou nad románem Hrdinové jsem se vydal na spisovatelskou stezku sám a po večerech i nocích sepsal volné pokračování pod názvem Učenci.“
Ještě nemáte doma knížku Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka? Neváhejte, můžete ji vyhrát! Nakladatelství Fragment má pro pět z vás připravené výtisky. Získat je nebylo nikdy snadnější!
Zatímco v Česku a dalších státech Evropy se na toto téma vedou více či méně ohnivé diskuze, v Belgii byla eutanázie legalizována v roce 2002 (eutanázie dětí od roku 2014).
Doktor Yves de Locht byl poprvé požádán, aby „něco udělal“ manželkou pacienta, kterému rakovina prostaty metastázovala do páteře a žádné léky proti bolesti již nezabíraly. Jenže se psala devadesátá léta, lékař beztrestně zakročit nesměl, a proto odmítl. Později svého alibismu dlouho litoval. Zákon dekriminalizující eutanázii – za přísně stanovených podmínek – tedy uvítal.
Na český trh přichází evropská literární senzace: románová trilogie, DCERY NOVÉ DOBY, spisovatelky Carmen Kornové, označované za „německou Ferrante“
Hamburská spisovatelka Carmen Kornová píše knihy už třicet let, ale teprve před třemi roky se stala skutečně slavnou – když opustila žánr detektivky a dětské literatury a napřela úsilí na román, resp. na románovou fresku DCERY NOVÉ DOBY, v níž zachytila nejtemnější období německé historie. Její sága čtyř přítelkyň odehrávající se v Hamburku od roku 1919 až do přelomu století uchvátila miliony čtenářů. Nejen díky studii ženského přátelství a vývoji emancipace hrdinek je dnes Kornová označována za „německou Ferrante“. Důvodem je zejména její schopnost přesvědčivě zachytit příběhy lidí poznamenaných dobou, v níž žili.
ZMĚŇTE ZPŮSOB, JAKÝM PŘEMÝŠLÍTE A ZMĚNÍTE SVĚT…
V knize Dobré vibrace, dobrý život popisuje autor svou osobní zkušenost a moudrost intuice, která mu nakonec pomohla dosáhnout v životě to, co si předsevzal, a zároveň předává toto vědění dál svým čtenářům.
V knize se dozvíte:
– jak o sebe pečovat, překonat toxické energie a postavit vlastní spokojený život na první místo,
V sobotu 16. 11. se Divadlo ALFA už tradičně připojí k Noci divadel a otevře své prostory na Rokycanské třídě návštěvníkům, které tentokrát čeká cesta časem do doby před 30. lety. Na vlastní kůži zažijí bytové divadlo, naučí se opisovat ve sklepě samizdat, zacvičí si „v rytme“ nebo si vyrobí mávátko. Potkají uvědomělého soudruha, veksláka, estébáka i disidenta, a když se jim povede nasbírat do občanského průkazu dostatek razítek, získají malý dárek.
Od úterý 12. 11. mohou diváci zhlédnout v hlavním městě nejlepší snímky současné ukrajinské kinematografie. Filmy, které zaujaly odborníky i diváky na mezinárodních festivalech a sesbíraly různá filmová ocenění, se představí během sedmi večerů od 12. do 18. listopadu v kinech Atlas a Evald. Zahajovacím snímkem festivalu bude Atlantida, která nabízí pohled do blízké budoucnosti ve válkou zničené zemi a jenž získala první cenu v sekci Horizont na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a zvláštní cenu poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu. Režisér Valentyn Vasjanovyč neobsadil do filmu profesionální herce, ale lidi, kteří si skutečně prošli válečným peklem. „Mají to v očích a lze to vycítit z jejich chování. A já chtěl, aby tomu uvěřili i ti diváci, kteří válkou sami prošli,“ říká autor filmu. Hostem úvodního večera v kině Atlas bude hlavní filmový hrdina, válečný veterán Andrij Rymaruk. Andrij (34) byl mobilizován v roce 2015 a na frontě strávil půldruhého roku jako velitel oddílu rozvědky. Po ukončení služby začal pracovat v organizaci Vrať se živý, která pomáhá ukrajinským vojákům a veteránům rusko-ukrajinské války.
Čtení na pokračování, díl desátý a poslední
Předchozí díl zde
Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“
Čtení na pokračování, díl devátý
Předchozí díl zde
A už jsme byly zpátky. Čas na hodinách na mobilu nás obě překvapil. Neuběhla ani minuta. Jako bychom nikde nebyly! Je to vůbec možné?
Když jsme vybíhaly z tělocvičny po chodbě pryč, školník si nás všiml.
„Markétko!“ zvolal.
„Já vím, po chodbě se neběhá.“ A zpomalila jsem. Alča běžela až před školu. Měla vytřeštěné oči a sotva popadala dech. I když věděla, že se to všechno stalo, pořád jí něco uvnitř říkalo, že je to vlastně tak nějak bláznivé. Nejspíš potřebovala někoho, kdo by ji štípl do ruky, aby věděla, že to nebyl jen sen.
Čtení na pokračování, díl osmý
Předchozí díl zde
„Teda, Markét, ty válíš!“ plácla mě Alča po zádech.
V tu chvíli jsem si vzpomněla. „Marku, pojď stranou. Ještě něco mám.“
„Co máš?“
„Důkaz!“
Vzpomněla jsem si, že mi zbyla v kapse jedna koruna, co jsem dostala zpátky, když jsem ve škole platila za kino. Položila jsem ji Markovi na dlaň.
Marek na ni zíral s úžasem. Otáčel ji na obě strany. Pak vytáhl z kapsy svou jednu korunu. Na jeho minci klečela žena, po boku měla rýč a sázela malý lipový stromek. Na mé koruně pod velkou číslicí byla vyobrazena jen svatováclavská koruna.
Čtení na pokračování, sedmý díl
Předchozí pokračování zde
„Tak to není, opravdu!“ uklidňovala ho Alča.
„Vážně! Co je teď za rok?“ pobídla jsem ho.
Marek si utřel bezděky nos. „Jak , co jako za rok? Přece 1989.“
Tak to jsem se ještě nenarodil, pomyslila jsem si pro sebe.
„Vidíš, a my jsme z roku 2019,“ dodala Alča.
„Cestovat časem přece nejde, to ví každý,“ nenechal se zmást.
Čtení na pokračování, díl šestý
„Do útulku,“ řekla jsem, „ale počkej, zkusíme ještě ta dvě zbylá jména. Víš, co se říká: naděje umírá poslední, tak to nebudeme tak rychle vzdávat, jo? A máme ještě čas!“
Předchozí díl zde
Pravda. Jenže si nikdo nepamatoval adresu těch zbylých dvou Kosů, Aleny Kosové a Petra Kose, jelikož zprvu jsme měli všichni obrovskou radost, protože jsme si mysleli, že už jsme našli pravého páníčka. A tak jsme museli zase běžet k nejbližší telefonní budce. Tentokrát jsem začala telefonní seznam pročítat já, zatímco Alča drbala Haryka na bříšku. Mělo to být zase za uchem, ale jezevčík se obratem převalil na záda.
Čtení na pokračování, díl pátý
Předchozí díly naleznete zde
„Ale já bych už měl jít domů,“ špitl Marek. Obě a i zatoulaný pes Haryk jsme se na něho smutně podívali. Všichni do jednoho jsme vykulili, jak se říká, „psí oči“ a Marek dodal.
„No jo, tak to zkusíme. Večeře je až v šest, ale to opravdu musím být doma. Šmudlo, pokud ti nenajdeme páníčka do šesti, tak opravdu nevím, co s tebou bude.“
Čtení na pokračování, díl čtvrtý
Předchozí díly naleznete zde
Zatím jsme všichni dorazili na náměstí. A opravdu! Byla tu spousta lidí, kteří tleskali a něco vykřikovali. Vpředu na schodech oprýskaného divadla stál člověk s tlampačem a něco všem říkal. Když domluvil, lidé vytáhli z kapes klíče, dali je nad hlavu a začali s nimi cinkat.
„Co to dělají?“ divila jsem se.
Čtení na pokračování, díl třetí
Předchozí díl zde
A tak jsme se spolu vydali ulicemi. Ty ale vypadaly jinak, než jaké znám z domova. Jako by byly na první pohled prazvláštně smutné. Přemýšlela jsem, čím to je, a pak jsem si všimla, že všude byly jen šedivé paneláky, šedivé chodníky, a tím že bylo chladno a stromy bez listí, vypadalo to, jako by město docela ztratilo barvy. Nikde ani nesvítil žádný reklamní poutač nebo billboard, ani žádný dům nebyl omítnutý nějakou veselou barvou. Všechny domy do jednoho vypadaly jako ze stavebnice obrovských šedivých obdélníků, pospojovaných bílými čárami. Taky mi to připomnělo kostky z lega, ale úplně nudné šedivé kostky.
Čtení na pokračování, díl druhý
Předchozí díl naleznete zde
A šup. Než jsme se nadály, už jsme byly v úplně jiné tělocvičně. Ve větší a zcela nové. Co se takhle podívat ven? Měly jsme trochu strach vzít za kliku. Co když je zamčeno? Nebo nás někdo uvidí? A hned by mohl být průšvih! Copak jsme mohly vůbec tušit, kam jsme se doopravdy přenesly? A jaký je vůbec rok nebo století?
Čtení na pokračování
I. VELKÉ TAJEMSTVÍ
Po chodbách se běhat nemá. Je to ve školním řádu a je to škoda. Protože jsou dlouhé s kluzkým povrchem a snadno k tomu svádějí. Myslím, že kdyby dospělí doopravdy nechtěli, aby se po nich běhalo, klouzalo a skotačilo, tak by je takové nestavěli. Klidně by mohli být krátké, úzké a s překážkami.
Alča umí dělat hvězdy. Vypne ruce, vypne nohy a přetočí se dokola, jako by pro ni neplatila žádná gravitace. A chce se naučit i salto vzad. Stejně jako velcí kluci venku vzadu za hřištěm. Natahali si tam staré matrace, které kdosi vyhodil, a trénují každé volné odpoledne.
Ve skleníku Fata Morgana jim díky originální výstavě vstoupíte až „do ložnice“.
Trojská botanická zahrada ve skleníku Fata Morgana slavnostně zahájila neobvyklou výstavu nazvanou Intimní život rostlin. Návštěvníkům prozradí fígle, jež rostliny používají ke svému rozmnožování. Jejich květy, tolik obdivované pro svou krásu a nevinnost, překvapí vynalézavostí v šálení opylovačů a v tricích, kterými si zajišťují kvalitní potomstvo. Projděte se tropickou džunglí, vžijte se do role opylovače a poznejte fascinující stránku života rostlin.
Parádně si uklidit, protřídit domácnost, přístup k nákupům, pohybu, mytí nádobí a k sobě samým? To je dobrá výzva, ne? Zapomeňte na meditaci tak, jak ji znáte. Nebo si pojďte s autorkou opravit názor. Parádní kniha, která mi okamžitě připomíná všechny ty hygge styly a životní radůstky má jednu velkou výhodu. Krásné jednoduché ilustrace, suprový čtvercový formát, který je tak příjemný do ruky a i ten obsah, protože autorka to s meditací měla stejně jako já.
Kéž by takhle knížka měla plyšový obal. Nebo nějakou hezkou látkovou vazbu, která by z ní udělala i na dotek příjemný polštářek, mazlíka do postele. To by ji totiž úplně nejlépe vystihovalo: není to knížka, ale vážně HRAČKA.Nejenže pohádky a příběhy v ní jsou protkané meditativní sugestivitou, jsou to roztomilé obrázky, které zaujmou dospělé svou jednoduchostí a děti z nich budou pak úplně nadšené, ale to MP3! K tomu nemám slov. Zvolit pro načtení Naďu Konvalinkovou bylo správným tahem. Její medově hebký hlas je jako stvořený, rázem se i dospělí stávají ospalými dětmi a vydávají se s ní a kouzelnou lucernou doprostřed příběhů… ve kterých…
Současný trh je zaplavený mnoha knihami, snad nejvíce překlady ze zahraniční literatury. Tyto výtisky dávají nakladatelství již určitou predikci úspěšnějšího prodeje než knihy třeba od méně známých českých autorů. A je to určitě škoda, protože rukama mi prošla řada rukopisů českých začínajících autorů, které byly velmi povedené, ale nakonec nemusely být publikované, nebo na knižním trhu zbytečně zapadly. Je to skutečně boj, velmi silný konkurenční boj, aby na sebe autor a jeho práce upozornila takovou měrou, že může vydávat a bude se dobře prodávat. Z pohledu čtenáře si ani nedovedete představit, co vše stojí za tím, než se vám kniha dostane do ruky.