Share

Islandská stavební inženýrka a především spisovatelka Yrsa Sigurdardóttir si díky pěti napínavým románům již získala příznivce i v České republice. A právě díky čtenářům, kteří poslali své dotazy, vznikl rozhovor o psaní, životě a zvycích sympatické Islanďanky, první dámy krimi. Seznamte se s ženou, která přes den staví úchvatné stavby, a po večerech píše úžasné knihy plné napětí, mystéria a se špetkou vtipu.

Photo: Sigurjon Ragnar (www.sr-photos.com)

Většina z nás měla v dětství nějakou milovanou knížku. Mohla byste prozradit, jestli jste ji také měla a jestli se k ní ráda vracíte?
Milovala jsem knihu Bratři Lví srdce od Astrid Lindgrenové. Četla jsem ji i jako dospělá a je stále skvělá, vřele doporučuji. Také jsem měla ráda knihy Enid Blytonové, o dětech vyšetřujících zločiny. A v neposlední řadě všechny příběhy o dětech ukradených cikány.

Vaše spisovatelské schopnosti určitě nezačaly první vydanou knihou. Pamatujete se ještě na svůj úplně první literární počin?
Když nám bylo šestnáct, bavily jsme se s nejlepší kamarádkou psaním zamilovaných příběhů. Vlastně jsme tím přežívaly hodiny ve škole, které nás pochopitelně strašně nudily. Dlouho jsem ty příběhy považovala za ztracené, ale nedávno se opět objevily. Když jsem si je teď přečetla, těžko je lze asi označit za „literární počin“. 🙂

Vydalo nakl. Metafora, 2013

Která z vašich knih je vaší nejoblíbenější?
To se těžko určuje, ale na vrcholu žebříčku je asi Ohnivý anděl a také moje novinka (mimo sérii s Tórou) s názvem Lygi.

Viděla jste česká vydání svých románů? Líbí se vám?Viděla a moc se mi líbí. Nikdy mě nepřestane udivovat, jaké jsou rozdíly mezi obálkami v jednotlivých zemích. Česká vydání mají opravdu krásné obálky.

Rozumíte českému jazyku?
Vůbec. Ale když jsem byla malá, běžel v naší televizi jeden československý seriál pro děti, o chlapci, který zůstal sám doma a prožíval různá dobrodružství. Jmenovalo se to „Nikto nie je doma“ a myslím, že to znamená „Nikdo není doma“.

Píšete knihy jak pro děti, tak pro dospělé. Pro kterou věkovou skupinu je těžší psát?
Přiklonila bych se k tomu, že dětské knihy, víceméně proto, že jsou kratší. Ale v mnohém je to úplně stejné – musíte vymyslet řadu postav, vystavět jim charakter, velmi solidní příběh nebo námět. Nicméně, moje dětské knihy byly také humorné a být vtipný je mnohem složitější než děsivý.

Máte nějaký rituál, bez něhož nemůžete začít den?
Kávu (a cigaretu, abych byla úplně upřímná)

Kde hledáte inspiraci pro své knihy?
Všude – v rádiu, novinách, u kolemjdoucích, v krajině. Je úžasné, co všechno se dá najít, když se pořádně díváte.

A vy sama čtete? Jakému žánru neodoláte?
Miluju čtení a nedovedu si představit život bez knih. Nejvíc čtu krimiromány a příležitostně horory (občas jsou k mání velmi dobré). Mimoto mě baví apokalyptické knihy a sci-fi.

2. vydání, Metafora, 2014

Máte oblíbeného spisovatele? Měla jste nebo máte velký spisovatelský vzor?
Jsem velkou fanynkou spisovatelky Sophie Hannah, její styl je úplně jiný než můj. Její knihy nejsou tak temné, ale píše neuvěřitelné dobré dialogy a je expertkou na vykreslování ženských hrdinek na pokraji zhroucení. Nedávno jsem také četla v New Yorkeru povídku o vraždě od Margaret Atwoodové. Její styl psaní je skvostný. Kdybych si mohla vybrat vzor, rozhodně bych si vybrala její styl psaní.

A kterou knihu máte teď na nočním stolku?
Právě mám rozečtenou knihy The Black Hour od autorky Lori Rader-Day.

Na závěr bych se vás chtěla zeptat, jakým způsobem relaxujete po těžkém pracovním dni?
Ráda koukám na korejské filmy – jsou vážně moc dobré.

Děkuji za příjemný rozhovor a přeji mnoho spokojených čtenářů!

A čtenářům připomínám, že již 17. 9. se mohou těšit na 2. vydání krimirománu Poslední rituál (vydává Metafora, www.metafora.cz).

 

 

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]