Hans Rath: Ďábel je taky jenom člověk
Ač by člověk asi prvoplánově nehledal v humoristické knize s lehkým tématem, tajemnem až mysteriozní zápletkou, tak neuvěřitelnou, že se může udát opravdu jenom ve vánoční čas, nějakou hlubší duchovní moudrost, opak je pravdou. Samozřejmě záleží na každém čtenáři, ale v téhle svižné, na dialozích dobře postavené knize, hledejte také parádní perfekcionisticky pojmutou psychoanalýzu zla. Rozbor až do morku kostí. S knížetem pekel není žádná sranda.
Psychoterapeut Jakob Jakobi se jednoho dne setká s podivným mužem, který velmi sugestivně usiluje o jeho duši. Že by další podivný klient? Snad více než co jiného ho ten Toni Auerbach zajímá jako pacient. A trpělivost i houževnatost má Jakob opravdu velkou. Na jeho místě bych podlehla strachu už mnohem dříve, zejména pak, když se začne v románu tlačit na pilu. V tu chvíli jste ztraceni, minimálně jako čtenář, protože máte o zábavu postaráno – tohle se nedá přerušit, to se musí dočíst na jeden zátah!
Ukázka:
„Na knihy zapomeň. Podívej se na indicie, Jakobe. Auerbach se za každou cenu snaží získat tvou duši. Manipuluje tebou a tvým okolím. Provádí čarodějnictví. Disponuje nezměrným množstvím peněz. A jen tak mimochodem leží jeho existence v tmách.“
Udiveně vzhlédnu.
„Ty jsi to nevěděl? Trochu jsem pátral. Na internetu najdeš několik Antonů Auerbachů, tvůj zámožný pacient ale mezi nimi není. Muž, který údajně žongluje s milliony, je naprosto neznámý? Dokonce i ve světě obchodu? To je přece zvláštní, nemyslíš?“
Roberto olízne papírový útržek špičkou jazyka a dokončí opravu cigarety.
„Já ti nevím,“ řeknu. „Pro tebe jako pro kněze je nasnadě, že ďábel existuje. Ale já jsem psycholog. Já věřím v to, že lidé si nosí svoje propasti v sobě.“
Roberto si zapálí cigaretu a zhluboka vdechne kouř. „A právě tenhle postoj se ďáblovi ohromně hodí, Jakobe. On totiž nechce, aby v něj lidé věřili. Pro něj je dokonce nejlepší, když v něj nevěří vůbec nikdo. Nic netušící lidé jsou vděčnými, a především snadnými oběťmi zla. I ty jsi taková malá nic netušící oběť, Jakobe. I když si to nechceš připustit.“
Sympatické také je, že tu vystupuje jen pár postav, náhodně i nenáhodně se hlavnímu hrdinovi přimotávající do života a snad to je důvod, proč je tu dostatek prostoru pro pečlivé vykreslení jejich povah a charakterových rysů. Stávají se tak nezaměnitelní. A každý má přesně svůj význam. A jak hezky v tom vánočním Berlíně autor rozmotal to dějové klubíčko, se stejnou grácií ho potom se závěrečnými stránkami zamotává zpět. A vlastně – vlastně odcházíte s pocitem, že nevíte, jestli se něco stalo… Nic se nestalo? První leden začne pro Jakoba Jakobiho stejně tuctově jako ostatní? Nebo ne, nebo se naopak stalo všechno?
Neobyčejná kniha, o které rádi řekne někomu dalšímu, protože v ní je tolik háčků, na které se může každý člověk chytnout dle své preference nebo momentálně řešených problémů, těch niterných v duši, že snad i kdybyste tuto knihu četli za dalších deset let, osloví vás v jiných rovinách než nyní.
HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.
Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.
Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016,
Renata Petříčková
[srp srp srp_number_post_option=’4′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]
