Share

Paříž je nejen městem Eiffelovky, ale zejména městem lásky, západů slunce na břehu Seiny, městem příjemných restaurací, nenucené elegance a levného šampaňského, které rozezvučí strunu skoro v každém srdci.

Stephen Clarke, Obanžená Paříž. Tajný život města. Nakladatelství Plus ve společnosti Albatrosmedia, a. s. 2012.

Nejznámějším místem pro flirt je Pont des Arts, most přes Seinu. Stal se jím ihned po svém dostavění. Část Boulevard de Clichy je posetá sexshopy. Není to novinka. Už za vlády Františka I. (1515-1547) to bylo známé místo neřesti. V té době byla prostituce na poloviční úvazek zcela normální.

Pařížané mají k jídlu aktivní, téměř sexuální vztah. Musí ho vidět, sahat na něj, ochutnávat. Nejsou to žádní svačináři. Jejich myšlenky se upínají k pauze na plnohodnotné jídlo. Dobrou restauraci zvolíte tak, že menu je popsáno pouze ve francouzštině. Jakmile je ve více jazycích, je spíš lákadlem pro turisty.

Paříž je přenádherné město. Město umění, módy, parků, fontán. Město, kde se můžete bavit a nikdo vás neobtěžuje. Stephen Clarke popisuje tento „pupek světa“, hlavní město Francie tak, že při čtení máte pocit, že se procházíte uličkami, cítíte vůni kávy a puls města.

Největším zdrojem krásy pro Pařížana je procházení se po ulicích a hned po té milování. Pařížané o sobě nepochybně uvažují jako o jiné „rase“: jsou arogantní, snobští, posedlí sami sebou, ale také velkorysí, tolerantní, veselí, vstřícní. Alespoň to o sobě tvrdí.

Možná je to i tím, že jejich město je odděleno od zbytku světa. Pařížský okruh je skoro po celé délce lemovaný věžáky – sociálními byty – tedy jakousi moderní obdobou městského opevnění. Pařížané nemají rádi soužití s cizinci. Každý, kdo tu chce žít, musí se cele Paříži podrobit. Není potřeba se zde narodit, stačí se jen duší a zevnějškem stát Pařížanem. Mluvit jejich řečí, stejně se oblékat a používat stejná gesta.

S Obnaženou Paříží se budete bavit. Není to žádný suchopárný průvodce městem lásky, ale veselý a bezpochyby i romantický příběh města ve svých částech, uličkách a zákoutích.

Téměř „symbolicky“ Paříž svlékl do naha a hleděl jí pod sukně britský (!) novinář a spisovatel, žijící v tomto dvoumilionovém městě. A nejen jemu, ale i celé Francii zasvětil mnoho své práce. V roce 2004 vydal „Merde! Rok v Paříži“ (česky 2007) a od té doby napsal čtyři pokračování z této série. Je rovněž autorem humorné příručky pro přežití mezi Francouzi – „Tak pravil hlemýžď“. Napsal satirické zpracování anglicko-francouzských dějin „1000 let potíží s Francouzi“ a dodatek „Další potíže s Francouzi“.

Ukázky

KJARA