Válku lze prohrát i dvakrát
Kdybych to byla věděla
Filmová hvězda zářící nejen na barrandovském nebi, která neprožila právě filmový příběh. Lída Baarová byla považována za kolaborantku, agentku, blázna a bůhvíco ještě. Jak se její životní osudy skutečně vyvíjely, prozradí audiozáznam Případ Lída Baarová.
Lída Baarová se narodila jako Ludmila Babková do rodiny úředníka a operní pěvkyně. Netrvalo dlouho, aby se stala jednou z žádaných představitelek mladých slečen a paní. I když tato hvězda předválečného a válečného filmu natočila sedmdesát snímků, téměř celý svět ji zná ze zcela jiného důvodu. Řečeno filmovým žargonem, Baarová byla po několik let „přítelkyní pana ministra“. Bohužel bez humorného nádechu, který přinesla stejnojmenná komedie.
Klářino dobrodružné léto
Léto po skončení války. Nové místo, nový začátek, nové dítě a hlavně naděje. Jenže v lesích se skrývá cosi, co má sílu vše dobré zahubit. Příběh malé Kláry a její zvláštní přítelkyně vypráví knížka Prostě na mě zapomněli.
Osmiletá Klára se v létě po konci 2. světové války stěhuje s rodiči a čerstvě narozeným bráškou do pohraničí. Klářin otec zde dostal místo a pro rodinu velký dům na kraji vsi, přímo u lesa. Mimo jejich stavení nezůstal v celé vesnici Svatý Wolfgang kámen na kameni. Již na první pohled je jasné, že odsun Němců zde neprobíhal zcela poklidně, jako ostatně snad nikde. Celou rodinu navíc vystraší kočí Červinka, když je upozorňuje, že okolní lesy jsou zaminované a ještě stále se tu potuluje „škodná“, tedy ukrytí Němci.
Život je jako skládačka
Když se na život člověka podíváte zblízka, vypadá jako barevné kousíčky puzzle rozsypané z krabice. Teprve, až začnete kousky spojovat, ukazuje se celý obraz. Portugalský autor Alfonso Cruz ve své novele Kokoschkova loutka přesně takový obraz skládá.
V Cruzově knize není úplně snadné vybrat hlavního hrdinu, protože je jich hned několik. Kokoschkova loutka je složena ze tří zdánlivě nesourodých a nesouvisejících částí. Ale přesně jako při skládání puzzle je třeba vydržet a počkat, až obraz začne vystupovat.
Ocitáme se v Drážďanech, kolem zuří válečná vřava, padají bomby, a v obchodě s ptactvem pomalu vzniká celoživotní přátelství. Bonifác Vogel, kterému celá rodina zemřela při bombardování, nalezl útěchu v rodinném obchodě a starosti o malé zpěváčky. Ve skrýši, těsně pod podlahou obchodu, našel útěchu a útočiště Izák Dresner, když se tu schoval před vojáky, kteří mu před očima popravili kamaráda Perlmana.
Moje děti jsou tady
Příběhy z 2. světové války jsou téměř vždy naplněny hladem, bídou, nelidskou krutostí a smrtí. Některé z nich naštěstí ale dopadly šťastně a jejich aktéři dostali šanci svůj osud vyprávět. Podobně je tomu tak i s Leonem Leysonem, jedním z nejmladších zaměstnanců továrny na smaltované nádobí. Továrny Oskara Schindlera.
Leon Leyson se narodil do rodiny skláře Mošeho v polské Narewce a do deseti let vyrůstal v chudé, leč šťastné rodině, mezi svými sourozenci a blízkými. S dědečkem se učil hospodařit, chodil do školy i na náboženskou výchovu a přemýšlel o své budoucnosti. Budoucnost mu však velmi záhy přetrhla a navždy změnila 2. světová válka a nacistické snahy o čistou rasu.
Chrání je celé Dánsko
Desetileté školačky Annemarie a Ellen jsou nerozlučnými kamarádkami, podobně jako jejich rodiče. Děvčata by měla mít jen prosté holčičí starosti, závodit v běhu, oblékat panenky do krásných šatů a vysedávat nad pohárem v cukrárně. Bohužel, Annemarie a Ellen neprožívají ani v nejmenším bezstarostné dětství. Jsme totiž v Kodani a píše se rok 1943.
Autorka Lois Lowryová se, po předešlém úspěšném románu Dárce, pustila na nebezpečnou půdu tématiky 2. světové války. Ve své nové knize Spočítej hvězdy vypráví příběh o odvaze, dětství poznamenaném okupací a také přátelství, které přetrvá.
Annemarie a Ellen žijí se svými rodinami v okupované Kodani, a kromě nedostatku potravin a trvalého dohledu německých vojsk jim vlastně nic neschází. Jedné noci se však má všechno změnit. Němci rozhodli, že dánské Židy „přesídlí“. Mezi takto postiženými je také Ellenina rodina. Annemariini rodiče neztrácejí rozvahu a za pomoci dalších příbuzných a přátel uskuteční smělý plán, aby Rosenovi i další židovské rodiny dostali do bezpečí.
Nějak to vymyslím
Plakát inscenace V jámě lvové
„Nikdo z nás to nepřežije, budeme první kompletní divadelní soubor v koncentráku.“ Tak zní chmurná vize ředitele německého divadla za válečných let, a není daleko od pravdy. Když se totiž židovský herec Arthur Kirsch rozhodne vyzrát na systém, ocitnou se rázem V jámě lvové.
Hra V jámě lvové z pera rakouského dramatika Felixe Mitterera je pravou tragikomedií. Herci vás donutí propuknout v nezřízený smích, aby vás dalším slovem doslova přišpendlili do sedačky. V Jihočeském divadle v Českých Budějovicích vznikla inscenace dle této nejznámější Mittererovy hry v režii Jany Kališové a v hlavní roli s Mariem Kubcem.
Arthur Kirsch je charakterním hercem a právoplatným členem divadelního souboru. Jedinou vadou je, v dané době bohužel nepřekonatelnou, že Arthur je Žid. Když divadlo prakticky převezmou do svých rukou příslušníci NSDAP (Kirschovi kolegové ze souboru), ředitel se stane pouhou figurkou a nad Arthurem nemůže nadále držet ochrannou ruku. Hlavní iniciátor převratu, herec Strassky (Pavel Oubram), Kirsche potupí, znemožní a donutí jej divadlo opustit. Zlomený muž utíká se svými dětmi, aby se schovali ve Švýcarsku.
Do Jičína za literaturou a starými časy
Valdická brána
Když se řekne Jičín, každý si okamžitě vybaví Rumcajse, Manku a jejich malého loupežnického synka Cipíska. Samozřejmě se u hrdinů Václava Čtvrtka a Radka Pilaře také při našem dnešním výletě zastavíme, ale nejdříve vás chceme pozvat na setkání se židovskými spisovateli v českých zemích a dalšími židovskými památkami v tomto krásném Valdštejnově městě.
Židovské osídlení v Jičíně je doloženo již od poloviny 14. století, od roku 1362 se připomíná Židovská ulice. V polovině 16. století, po vypovězení Židů z Čech, museli všichni Židé Jičín opustit. Za Albrechta z Valdštejna se místní židovská obec opět obnovila, jejím ochráncem se stal vévodův finančník, a někdejší primas Židovské obce v Praze, Jakub Baševi z Treuenberka.