Vaše příběhy a názory
Příběhy, které píší čtenáři sami.
-
Od knihy k praxi: Moje zkušenost s metodou Byron Katie, The Work
Vše odstartovala kniha Potřebuji tvou lásku – je to pravda? Tato kniha mne tak intenzivně oslovila a donutila vyhledat českou koučku v této oblasti, mimochodem autorku předmluvy ke knize. The Work (Práce), metoda dotazování a analyzování myšlenek mi totiž na jednu stranu přišla neskutečně postavená na hlavu a rozčilovala mne. Na druhou stranu je tak drsná a k jádru věci jdoucí, že jsem v ní cítila jakýsi ukrytý potenciál, a tím mě lákala. Pokud si tuto knihu od Byron Katie a Michael Katz přečtete, získáte celkem ucelený pohled na to, oč tu vlastně jde. Jakákoliv naše myšlenka silně ovlivňuje náladu. Což pro mě byl zpětným pohledem ten nejpřesvědčivějšjí důkaz – ovšem také nejsmutnější, protože…
-
Top 5 nejlepších kuriozit s koňmi!
Síla, nezkrotnost a rychlost, to vše vyjadřuje jedno nádherné zvíře nejen dětmi milované. Kůň je prostě obdivuhodný tvor a člověka dokáže obměkčit jediným pohledem. Občas umí vytvořit i nečekané a až komické okamžiky. Připravili jsme pro vás 5 nejlepších kuriozit, kde hlavní roli hraje právě tento úchvatným tvor.
-
Kanada očima českého Filipa.
Kdyz jsem si domlouval praci, zjistil jsem jednu zajimavou vec. Vetsina Kanadanu neumi rikat “Ne.” Toto sluvko proste dela Kanadanum takovy problem, jako zkratit sve predstavovani. Prvni zkusenost jsem ziskal pri hledani prace. Po nekolika telefonatech a schuzce s majitelem firmy na soukromy uklid me cekal prvni pracovní den. Sraz jsme meli v pet hodin odpoledne pred mistem meho prvniho uklidu. Bylo deset minut po pate, kdyz jsem mu napsal textovku, ze stale cekam na smluvenem miste. Nacez mi odepsal sms, kde stalo jen, ze jsem nejlepsi. Nejlepsi jsem mozna byl, ale v tu chvili uz jsem stal skoro pul hodiny pred domem. Volal jsem mu, ale nezvedal telefon. Napsal…
-
Feminismus naruby. Muži chtějí rodit a kojit.
Zatímco se ženy od 19. století snaží prosadit jako rovnocenné partnerky vedle mužských protějšků a na mnoha místech světa se jim to úspěšně daří, možná nyní cítí muži, že jim některé šance utíkají mezi prsty. Ženy si oblékly kalhoty, začaly studovat a pouštět se do oborů, dle stereotypního vnímání chápané jako ryze mužských. Asi nejvíce si užili za reálného socialismu jako jeřábnice, hornice a v jiných fyzicky namáhavých zaměstnání. Nejspíš ale postupem doby někteří muži začali mít pocit, že jsou o něco okrádáni. V některých zemích přišli už i o poslední jho – povinnou vojenskou službu – a zdá se, že jim život už neklade žádné překážky.
-
Podle internetové ankety vede prezidentský kandidát Vladimír Franz.
Nakonec jsem si vlastně uvědomila holou skutečnost. Koho tady zajímá, kdo je a jaký je Vladimír Franz, pokud zrovna hovoříme o volbě prezidenta republiky? Všechny na první pohled zaujme jen to tetování a pouze a jen to komentují. Jsme schopni se dostat pod povrch?
-
Z blogýsku dvanáctileté školačky – tak to stojí za to! Bez internetu je to “vopruz”.
Dneska jsem z hrůzou zjistila, že internet tu není odjaktěživa. Teda já nemyslím jako „odjaktěživa“, že tu byl i v době, kdy tu byli dinosauři. Ale prostě jsem si myslela, že nemůžu natrefit na dospěláka, který by doma neměl internet a účet na Facebooku. Možná to bude tím, že už nemám žádnou babičku a dědečka, protože dneska jsem byla na návštěvě u babičky mé kamarádky a nevěřila jsem vlastním očím. Nejenže nemá internet, ona nemá v celém bytě počítač! Zírala jsem na svou kámošku, jako by spadla z cizí planety. Do včerejška mne štvalo, že jsem snad jediný člověk z naší třídy, kdo nemá účet na Facebooku a jsem nucena být fakt out, protože mi…
-
Úkol z prvouky. Fakta a tradice. Je kráva stále býložravec? Evropská snad ano…
Ono to totiž není jen o „krávě“ a o „lososu“. Čím dál častěji mám pocit, že navzdory tomu, že jsme ve 21. století a holedbáme se, jak jsme svobodní a otevření všemu novému a že mrtvá dogmata umírala už od konce středověku, tak tu jsou stále mezi námi zafixované
-
Hladit kámen
Asi každý z nás zná ohlazené kameny, na kterých zub času či ruce lidí vytvořili hladký, téměř až sametový, povrch. Kdykoli se rozhodneme, můžeme vzít kámen – na pohled tak tvrdý a nepoddajný – a začít ho hladit. Ne nástroji či účinnými prostředky, ale svou rukou.
-
Den trifidů na louce za potokem. Do boje se svářeckou kuklou, pláštěnkou a sekerou.
Lidé se do nového dne probudili slepí. Jen několik v každém městě neosleplo. Většinou tomu napomohla náhoda. Z nějakého důvodu nemohli sledovat nádherný rej zelených meteoritů. Třeba proto, že usnuli opilí, nebo
-
28letý David vypráví o své nemoci. Má paranoidní schizofrenii.
Když mi bylo patnáct, dělali jsme si z toho legraci. Byl jsem mezi lidmi, kteří se scházeli v jedné místní hospodě, kterou dal dohromady jeden sochař. Už je mrtvý. Ještě před třicítkou dostal infarkt. Moc kouřil a pil a přitom měl vrozenou srdeční vadu.
-
Úžasná sleva? Už nikdy více.
Se slevovými portály se roztrhl pytel. Tu a tam jsme něčeho využili a byli jsme spokojeni. Celkem jsem využili nabídek třech slevových portálů, po poslední zkušenosti jsme už však značně v rozpacích, zdali v budoucnu podstupovat ještě toto riziko „kýžené slasti“,
-
Rakovina nenapadá jen lidi. Přes sebelepší péči může zabít i vašeho zvířecího přítele.
Leží v posteli a pláče. Už od včerejšího odpoledne, kdy se dozvěděla od veterinárního lékaře, že její čtyřnohý přítel nemá šanci. Má před sebou týden, možná ale i půl roku života. Přitom je to mladý pes, není mu ani rok, dostával tu nejlepší péči a stal
-
Je svět “špatný” nebo “dobrý”? Mohu to nějak změnit?
Čím je 21. století svérázné? Jak byste ho popsali, při výstupu ze stroje času svým praprapředkům? Svět je digitalizovaný, stěží pochopí, co je to digitalizovaný. Služby vyhrály nad průmyslem, který předtím pohltil zemědělství. Taky to nepochopí. Jak mohou světu
-
Přečtěte si poslední ukázku z knihy Ouva Tači. Jak to dopadlo s malým Ondrou po operaci kvůli skafocefalii?
Ležel na posuvném lůžku, vyhřívaném na 26,5 stupně a vypadal krásně. Sice malinko pobledlý, ale naprosto čistý a bez modřin a otoků. Krásný andílek s velkou čepicí na hlavě. Přikrytý lehkou látkou, koukaly mu jen ruce a hlava. Když jsem ho uviděla, měla jsem
-
Pokračování příběhu: malý Ondra má skafocefalii a musí na operaci.
Přijali nás v úterý 14. 1. 2003. Jen co jsme se trochu rozkoukali, poslali nás na vyšetření průtoku krve ve spáncích. Není to nic jiného než ultrazvukové vyšetření. Ke zdárnému průběhu vyšetření je třeba, aby hlava pacienta byla v klidu, nehýbala se a aby neplakal.
-
Představujeme: Renáta Šťastná, Srdcem a očima.
Jistě jste na našich stránkách zaznamenali začínající seriál o zkušenostech se skafocefalií. Autorkou je Renáta Šťastná, která je také maminkou malého Ondry. Seriál bude mít na webu přinejmenším ještě dvě pokračování, jinak si lze knížku
-
Přečtěte si ukázky z knihy Srdcem a očima
„Jů, mamka bude dělat štrůdl,“ zajásala jsem při pohledu na dva balíčky lístkového těsta a krabičku strouhaných jablíček, které se rozehřívaly na ústředním topení .„ Príma,“ přidala se sestra Janča. „Tak to budeme spěchat domů.“ Pak jsme se rozloučily a odjely do Prahy. Když jsme se
-
Přečtěte si příběh maminky: malému Ondrovi diagnostikovali skafocefalii.
Nestačili jsme se s Ondrou ještě ani poznat a očichat, když druhý den po porodu přišla paní doktorka Krausová a řekla mi, že má Ondra na hlavičce srostlý šípový šev. Nevěděla jsem, co je šípový šev, a po zážitku z porodu jsem byla ještě napůl otupělá.
-
Existuje dnes vůbec poctivý student?
Názor: Jak známo, stává se stále častějším pravidlem, že v současné době si již můžete vybrat – buď budete chytří nebo bohatí. V obém případě máte šanci získat titul v zajímavém oboru; v druhém případě máte větší šanci. Horliví studenti, kteří mají hluboko do kapsy, se často nedostanou na svou vysněnou školu. Mnozí lidé tak musí přehodnotit svůj život a vést ho jiným směrem. V pozdějším věku si pak mohou říci jen své „kdyby… kdyby tenkrát“. Mrhání talentů je zřejmé. Ale nežijeme v utopii. Získat vysokoškolské vzdělání lze i řádně za úplatu. Nebudu zde samozřejmě rozebírat dávný průšvih plzeňské právnické fakulty. Ale fakta, která jsou většině lidem a studentům obzvláště jasně známa. Zatímco dříve mnoho studentů…
-
Inteligentní zábava s inteligentní plastelínou
V práci jsme podlehli jistému druhu šílenství. Přinejmenším to takto zprostředkovaně musí vypadat a vězte, že dokud vás ta komunita nepohltí, tak koukáte na ty ostatní taky jako na šílence. Ale ona pohltí. Začalo to nevinně. Jeden kolega při telefonování stále dokola mačkal cosi z plastelíny. To cosi dokázalo držet tvar, nepatlalo se na ruce, a když s tím praštil o zem, skákalo to jako hopík. Neuvěřitelné! Doposud jsem nic takového neviděla. Znám modelínu z domova – dcera si s ní ráda hraje. A ty prsty, jak pak vypadají! A dostaňte to z koberce. Ale tady si mohl tvarovat dlouhého hada, který se nepřilepil na stůl, vytvářet vzduchové bubliny, které praskaly jako bublinková fólie – obzvláště…
-
Pamatujete si, kdy se narodil INTERNET?
První webový prohlížeč Poprvé jsem uviděla internet v červnu 1996. Zeptala jsem se kolegyně ve své nové práci, co to má na monitoru. superrodina-zpravodajství a kultura „Internet,“ odpověděla a víc jsem se neptala, internet vypadal tak zřejmě a pochopitelně, jako by nepotřeboval žádné další komentáře. A to jsem vůbec netušila, že tahle novodobá vymoženost existuje jen pár let. Tenkrát v Pardubicích fungoval internet jen na čtyři telefonní linky, vedené z pardubické univerzity. Lidé ho doma neměli a i pro spoustu firem to byla neznámá. Pracovala jsem v zahraniční společnosti, pro kterou internet nebyl cizí. Byť vydržel běžet většinou pět, maximálně deset minut. Pak linka spadla a muselo se znovu vytáčet. Pokračujte ve čtení zde
Mohlo by se vám také líbit
Namočte si Hrozinku v čaji
Trapné těhotenské fotografie?
Američtí Kongresmané se zalekli tlaku veřejnosti
-
Bezva nápad na party – udělejte si tombolu!
Nedávno jsem oslavila třicáté narozeniny. Sešla se nás velká parta lidí, některé jsem neviděla už několik let. Řekla jsem si, uspořádám party, jaká tu dlouho nebyla. Ale jak to zařídit, aby to příliš nestálo a přitom to bylo super! Napadl mne spásný nápad. A všem ho vřele doporučuji. Zarezervovala jsem si salónek v jedné příjemné hospůdce, kam jsme všichni měli zhruba stejně daleko. A vyhlásila tombolu. Fíglem je, že každý zúčastněný musel přinést nějakou věc z domu. Něco, co bylo v jeho domácnosti nadbytečné, co nepoužíval, prostě cokoliv. A ta se pak vložila do tomboly. Rozdali jsme si mezi sebou lístky, co jsem koupila v papírnictví za pár korun, a každý ten lístek…
Mohlo by se vám také líbit
Čeština v New Yorku.
Pilulka na vymazání špatných vzpomínek
Letná se již po dvanácté otevře novému cirkusu
