Share

I (CAN)MORE aneb pohled na Kanadskou “SUPERrodinu” nekanadskyma ocima 😉

Misto: mesto Canmore, provincie Alberta, Canada

Cas: 29.4.2013

Teplota: -4C – jaro v plnem proudu

Zajimavost: zije tu 25000 medvedu grizzly a prumerny vlak ma 130vagonu;)

      Slusi se, abych se nejprve predstavil. Jmenuji se Filip a travim jeden rok v Kanade na programu “Zazij Kanadu”, ktery umoznuje ucastnikum do 35let stari v Kanade jeden rok legalne zit, pracovat a cestovat. Vystridal jsem nekolik zamestnani a diky housekeepingu (uklizeni soukromych domu a bytu) nahledl i pod poklicku nekolika domacnosti. Nyni se s vami podelim o par postrehu ze zivota Kanadanu, jak je vnima moje malickost.

Predstavovani

Vzhledem k tomu, že jsem se v úvodu krátce představil, nabizi se hned prvni postreh a tim je prave ono predstavovani. Dlouho jsem si na ne musel zvykat a potkal jsem i krajany, kteri si na ne nezvykli za celou dobu pobytu. Predstavte si situaci, kdy se na ulici potkaji dve uplne cizi rodiny. Nastava kolotoc otazek, kdy se kazdy clen zepta clena protejsi rodiny “Hello, how are you?” (Ahoj, jak se mas?) To by nebylo nic zvlastniho, pokud by ho to alespon trochu zajimalo!  Vzapeti totiž, aniz by cekal na odpoved, ihned sam doda: “Fine” nebo ”Not bad.”(Mam se dobre). Nasinec nerozumi tomu, proc se nepozdravi jen obycejnym ”Hello!” jako jine narody. Kanadane tak neumerne prodluzuji frazovity pozdrav. Takze, nez se dostanete do obchodu, zeptá se vás tricet lidi, jak se mate, a oznami vam, ze oni se maji dobre. A to i v pripade, ze by jim ze zad trcela dyka. K tomu, jak se OPRAVDU mate, se dostanete az pote, co absolvujete ono zahrivaci kolecko, pokud o to vy nebo dotycny stoji. Umite si pak jiste predstavit, jak daleko dopredu musite zacit hulakat v parku pri behani, abyste   stihli tento ceremonial. Co dodat. Snad jen to, ze me  straší představa, az jednou potkam koktajiciho Kanadana 😉

Ne

Kdyz jsem si domlouval praci, zjistil jsem jednu zajimavou vec. Vetsina Kanadanu neumi rikat “Ne.” Toto sluvko proste dela Kanadanum takovy problem, jako zkratit sve predstavovani. Prvni zkusenost jsem ziskal pri hledani prace. Po nekolika telefonatech a schuzce s majitelem firmy na soukromy uklid me cekal prvni pracovní den. Sraz jsme meli v pet hodin odpoledne pred mistem meho prvniho uklidu. Bylo deset minut po pate, kdyz jsem mu napsal textovku, ze stale cekam na smluvenem miste. Nacez mi odepsal sms, kde stalo jen, ze jsem nejlepsi. Nejlepsi jsem mozna byl, ale v tu chvili uz jsem stal skoro pul hodiny pred domem. Volal jsem mu, ale nezvedal telefon. Napsal jsem mu znova, jestli schuzka plati, nacez mi odepsal, ze je jiz  na ceste. Po dalsi ctvrt hodine v zavejich jsem mu napsal, ze odchazim a o praci nemam zajem. Vtom okamziku vysla z domu zena s uklizecim nacinim. Po kratkem rozhovoru jsem se dozvedel, ze pani nastoupila vcera. Kanadan nikdy nerekne ne. Vy sami musite pochopit, ze je cas odejit. Bude vam lichotit, radit, nabizet pomocnou ruku, ale pokud to trva dlouho a nic se nedeje, znamena to NE. Ja se tenkrat vratil domu se svoji prvni zkusenosti, a kdyz jsem si dopraval horkou koupel, zapipal telefon a tam sms od Craiga. “You are the best!” Tohle je zkratka Amerika, i kdyz prohrajete, davaji vam pocit, ze jste vlastne vitez.

Sportem ku zdravi Ale vecer VSICHNI U PLAYSTATIONU

Je nutno rici, ze Kanadane maji jednu  nespornou vyhodu, co se  vychovy deti týká. Onou vyhodou myslim krasnou prirodu, ktera je obklopuje na kazdem kroku. Nemusi stavet detska hriste, neb okoli  domů je samo o sobě detskym hristem. Temer kazdy ma vetsi ci mensi zahradu, a opustite-li vesnici ci mesto, hned za ceduli zacina divoka priroda.

Mel jsem moznost travit nekolik dni po boku kanadskych rodin na sportovnich kolbistich a byl jsem prekvapen, jak moc “tahnou”rodice sve ratolesti  ke sportu. Sportuji každý den, celý vikend a ti opravdu zaryti a z bohatsich vrstvech odjizdi na hory i na mesic a vice. Prekvapilo me, ze deti pobihaly v minusovych teplotach jen v mikine, a kdyz se teplota na jare vyhoupla lehce nad nulu, objevilo se nekolik jedincu v tricku. Rodice tu nejak uzkostlive neresi, co ma dite na sobe. Dalo by se řici, ze se tu ridi rcenim: “Je ti zima? Oblec se.” Myslim, ze Kanadane maji jinou krev než my,  jinak neni mozne, aby me na sjezdovce minuly tyden predjelo pet teenageru v trickach, kdyz sice svitilo slunce, ale teplota byla minus tri stupne. Po celodenim sportovani nastava vecerni sport. Ten ma dve faze. Faze prvni je navsteva McDonald. Tam se male i velke ratolesti nafutruji nejakym “veselym menu” az k prasknuti. Varit doma neni tak v mode jako u nas, a tak zatim co mala Kacenka Prazakovic doma u stolu veceri stouchane brambory s mlekem, maly Steve sklada uz treti postavicku z ”veseleho menu”,  a i kdyz uz nemuze, chce po tatovi dalsi, protože mu chybi jeste cervene auticko do sbirky! Po veceri jde Kacenka s knizkou a panenkou do postele a Steve se sestrou i rodici useda k televizi a pousti si playstation. Playstation je po hokeji v Kanade druhy narodni sport, neb jej ma doma minimalne v jednom vydani kazdy. Ubytujete-li se v hotelu, vas pokoj je samozrejme vybaven onou herni konzoli. Byl jsem svedkem toho, kdyz jeden host v hotelu ztropil nevidany ramus, a nasledne ukoncil svuj pobyt, kdyz zjistil, ze na pokoji je pouze verze 2 a nikoliv Playstation3. Po peti hodinach usilovneho hrani jde rodinka spat, aby rano opet vyrazila na 8h vylet na bezkach. Je to zajimave a rekl bych, ze do jiste miry az extremni pojeti sportu, jak aktivnich, tak pasivnich. Kazdopadne nad vsim bdi a ruce si mne pan Donald.

Nr.1 Jsi nejlepsi!

Asi tak vidim ja pristup rodicu ke svym detem v Kanade a myslim, ze markantnejsi to je jeste v USA. Od narozeni rodice nalevaji do hlav svych ratolesti davky sebevedomi, aby v nich postupne vypestovali pocit, ze jsou v necem nejlepsi. Problem nastava tehdy, když si nektere  deti mysli, ze jsou nejlepsi ve vsem. Vystupuji velmi suverene, sebevedome, s cimž je vsak velmi casto spojena i jista davka bezohlednosti a neschopnosti omluvit se nebo priznat chybu. Proto vetsina Kanadanu neprizna chybu, ale rekne vam, at se na vec podivate z jineho uhlu pohledu. Kdyz pak napriklad navstivite s ratolestmi ZOO, budte si jisti, ze ten, kdo porazi vasi Kacenku k zemi, aby videl tucnaka s prvni rady, aniz by rekl “promin”, bude nas maly Steve, ale on musi prece videt z prvni rady, neboť z DRUHE by o nich nemohl  zitra napsat nejlepsi referat. Nechci, aby vyse zminene vyznivalo negativne, jen pristup rodicu a spolecnosti je odlisny.

A co rici na zaver? No asi to, ze kdyz si Kanadan Steve za par let vezme nasi Kacenku a kazdy da ze sebe svym detem to nejlepsi, bude z nich nakonec SUPERRODINA!

www.bastifil.cz

Filip Novák

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]