čechov – Vítejte na Superrodina.cz

Pozvánka na premiéru Racka

Racek A. P. Čechova je divadlem na divadle, komedie o umění a umělcích – spisovatelích a herečkách. Ale proč, o čem a pro koho se doopravdy hrálo? „Buď se zasměješ, nebo zastřelíš. A největší téma Racka je ‚pro koho’. Tvořit i žít.“, odpovídá na tuto otázku Lucie Ferenzová. Kompletní odpověď však přinese až samotná inscenace, jejíž premiéru chystají v pražském Divadle D21 již na tento pátek, 27. února.

Anton Pavlovič Čechov patří mezi hojně inscenované autory na našich jevištích. Hloubka jeho dramat, myšlenkový přesah a častá zádumčivost titulních postav je prostě naším duším blízká. Čechov však svá dramata i přes tragický obsah zamýšlel jako komedie. „Je nutné,“ napsal autor, „aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě.“ A to platí i pro jeho hru Racek, která však u českých inscenátorů nepatří mezi ty nejoblíbenější. Přitom její obsah je jevištnímu ztvárnění tolik blízký, vždyť o čem lepším hrát, než o tom, co každý umělec dnes a denně prožívá? Pokračujte ve čtení zde

foto Kryštof Kalina

Všechno stihnout. Najít si dobrou práci. Mít úspěch. Zachránit všechny kolem. Najít si dokonalého muže. Pořídit si rodinu. Při tom všem však zůstat pořád stejná. Tři sestry, jejichž otec byl posedlý Ruskem a klasickou literaturou, hledají své místo na světě, hledají svůj sen. Jak, a jestli se jim to povede, se dozvíte v inscenaci Kuřačky a spasitelky, uváděném divadlem LaMy.

Divadlo LaMy je mladý divadelní soubor, jehož členové se sešli především při studiích herectví a dramaturgie. Nejraději tvoří a inscenují vlastní autorské kusy, ale nepohrdnou ani kvalitním textem jiných autorů. Tentokrát si tedy vybrali hru Kuřačky a spasitelky, česko-chilské mladé autorky Anny Saavedry.

Mohlo by se vám zdát, že se jedná o parafrázi na Čechovovy Tři sestry, a rozhodně byste se nemýlili. Autorka se opravdu Čechovem inspirovala a stvořila krásnou hru plnou něžně hořkého humoru, naděje i pravdivého pohledu na svět. Pokračujte ve čtení zde

Višňový sad, foto Michal Hladík

„Jsou tři pod nulou a višně už jsou v květu.“ Dovolím si uvést článek jednou okřídlenou větou, jež přímo vyjadřuje náladu, s nádechem beznaděje, hry Višňový sad. Divadelní spolek Kašpar již více jak dvacet let dokazuje, že v jednom divadle lze umně střídat klasiku s moderní dramatikou. Tentokrát si ke zinscenování vybrali Čechovův Višňový sad, a myslím, že to byla trefa do černého.

Čechov si přál, aby se jeho hry hrály jako komedie. Ne vždycky divadla jeho přání vyslyšela, ale zpracování v Divadle v Celetné ukazuje, jak s klasikou nakládat citlivě a s jasným cílem. Můžete se proto těšit na skvělou inscenaci plnou nadsázky, slabého pousmání nad vlastním osudem, špetky patosu a nostalgie nad starými dobrými časy. Byly totiž doby, kdy se višně sušily a kupoval je celý svět… Pokračujte ve čtení zde

Vítejte na Superrodina.cz

Čechovův Racek přiletí do D21

Kuřačky si ochočí i vás

Višně už jsou v květu