Pokud mám dál žít, musím to dokázat sama

Žena, která nadevše milovala život. Při vyslovení jejího jména vám na mysli vytanou pestrobarevné výjevy a celá řada autoportrétů. Po zhlédnutí inscenace, na kterou vás dnes zvu, vám při vyslovení onoho magického jména naskočí i husí kůže. Frida Kahlo.

Frida byla malířkou, excentrickou ženou, komunistkou, revolucionářkou, rozporuplnou osobností a dost možná i celosvětovou ikonou. Její osud je pevně spjat s malířem a revolucionářem Diegem Riverou. Frida žila neustále se smrtí v zádech, v dětství jí následkem obrny zchromla noha a později ji po ošklivé nehodě sužovaly trvalé zdravotní potíže.

Právě v době, kdy byla po nehodě upoutána na lůžko, začala malovat. Malovala vlastní realitu, jak prohlašovala, v jejích dílech tak můžeme najít nejen celou řadu autoportrétů, ale také výjevy zdánlivě realistické. Na druhý pohled však zjišťujeme, že se jedná o realitu jaksi pokřivenou. I když si Frida realitu s chutí přizpůsobovala k obrazu svému, její moudrá mysl byla stále čistá a bystrá.

Osudy nevšední ženy zpracovala do podoby monodramatu Frida K. australská dramatička Gloria Montero. Autorka tuto hru napsala pro svou vlastní dceru a stvořila nádherný text, jenž je radost sledovat.

Frida K. je sólovým dialogem pro jednu herečku, jak vtipně označují inscenaci její tvůrci. Rozhodla jsem se, že vás nebudu příliš uvádět do děje, abyste nebyli ochuzeni o mnohá překvapení. Prozradím pouze, že Frida se chystá na svou výstavu a během příprav divákům rozkrývá svůj život, vzpomíná na rodiče, počátky vztahu s Riverou i tragickou nehodu, jež ji tak hluboce poznamenala.

Frida K. je, jak bylo již řečeno, monodrama, takže stejně jako bývala Frida často sama, je rovněž Diana Šoltýsová na jevišti osamocena. Postavit se před diváky sama, nemít ani před představením v šatně žádného kolegu, vyžaduje velkou odvahu. Diana Šoltýsová svou roli zvládla dokonale. Její Frida je živelná, strhující, ale i nádherně něžná. Ve chvílích, kdy vypráví o svém tatínkovi, se doslova před očima promění v malou holčičku, aby v další vteřině vplula zpět do nezkrotné dračice.

Bohové ronili slzy, když se Frida narodila, a vy budete nehnutě a fascinovaně sledovat, jak se Šoltýsová obratně pohybuje ve spletitých zákoutích Fridiny mysli a života. A možná, že také přijde chvíle, kdy uroníte slzu.

Při pohledu na krásnou a plavovlasou Šoltýsovou nutně musí vyvstat otázka, jak bude hrát Mexičanku Fridu. Jenže, řečeno slovy režiséra Martina Vokouna, „divadlo je malý zázrak… i andělé mohou hrát mexické ďábly…“. A tak s herečkou prožijete během 80 minut nejen Fridin nespoutaný život, ale také dokonalou proměnu. Víc vám ale neprozradím, abych nepokazila zážitek.

Krásné výtvarné zpracování kostýmů a scény z dílny Agnieszky Páté-Oldak není tentokrát pouze podkresem, ale v různých momentech se Šoltýsové stává přímo partnerem a odrazovým můstkem, aby Fridu vynesla ještě do větších výšin.

Frida K. je již několikátým projektem režiséra Martina Vokouna a dramaturgyně Kristýny Čepkové. A já si přeji, aby takových vynikajících představení spolu připravili ještě celou řadu.

„Doufám, že konec je radostný a už se nevrátím,“ řekla Frida. Vy budete však po zhlédnutí inscenace Frida K., kterou soubor 3D company uvádí v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, toužit, aby se Diana Šoltýsová jako Frida vrátila. Ještě mnohokrát.

Další šanci vidět kouzelnou a nespoutanou Fridu K. máte 12. září a následně 19. září.

FRIDA K., Gloria Montero
Hraje: Diana Šoltýsová
Scéna a kostýmy: Agnieszka Pátá-Oldak
Dramaturg: Kristýna Čepková
Režie: Martin Vokoun

www.zdjc.cz
3D company, www.martinvokoun.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]