Spread the love

Jsou tři pod nulou a višně už jsou v květu.“ Dovolím si uvést článek jednou okřídlenou větou, jež přímo vyjadřuje náladu, s nádechem beznaděje, hry Višňový sad. Divadelní spolek Kašpar již více jak dvacet let dokazuje, že v jednom divadle lze umně střídat klasiku s moderní dramatikou. Tentokrát si ke zinscenování vybrali Čechovův Višňový sad, a myslím, že to byla trefa do černého.

Višňový sad, foto Michal Hladík

Čechov si přál, aby se jeho hry hrály jako komedie. Ne vždycky divadla jeho přání vyslyšela, ale zpracování v Divadle v Celetné ukazuje, jak s klasikou nakládat citlivě a s jasným cílem. Můžete se proto těšit na skvělou inscenaci plnou nadsázky, slabého pousmání nad vlastním osudem, špetky patosu a nostalgie nad starými dobrými časy. Byly totiž doby, kdy se višně sušily a kupoval je celý svět…

Foto Michal Hladík

Děj této světoznámé hry snad není ani třeba blíže zmiňovat. Višně jsou v květu, Raněvská se vrací domů, není na zaplacení úroků, a tak jde višňový sad v srpnu do dražby… Jestli se všem zúčastněným podaří sad vykoupit, a zároveň rozplést složité osobní vztahy, je již ve hvězdách. Jisté je, že to staré a známé pomalu končí, aby ustoupilo novému, neznámému. Stojíme zkrátka na konci jedné éry, nové pořádky se nezadržitelně blíží a ne každý s nimi udrží krok.

Monika Zoubková, Jakub Špalek, Miloš Kopečný (foto Michal Hladík)

I když byl Višňový sad poprvé uveden již v roce 1904, tedy před 110 lety, je až dech beroucí, jak je jeho téma stále aktuální. Vždycky se najde nějaký věčný student a floutek, jímž byl Péťa Trofimov (Petr Lněnička), zasněná slečinka Aňa (Alena Doláková), netušící, co chtít od života či vypočítavý zaměstnanec jako Jaša (Matouš Ruml). I různí Firsové (Miloš Kopečný), staromilci, jimž bylo nejlépe ve vzpomínkách na staré časy, stále žijí mezi námi. A vždy bude ještě nějaká rozehraná partie kulečníku, k níž je třeba se vrátit.

Višňový sad je vpravdě hrou celosouborovou, máte tedy šanci vidět na jevišti i dvanáct herců najednou. Dle mého názoru byly všechny role obsazeny dokonale a herci naprosto skvěle padnou k charakteru, který představují. Vaši pozornost si (mimo jiných) zaslouží například Lopachin Lukáše Jůzy. Jůza ve Višňovém sadu opět dokázal, že mu záporné role nejsou vůbec cizí, naopak si je umí opravdu užít. A ještě si dovolím malou zmínku k mladé herečce Lucii Palonciové, kterou si režisér Filip Nuckolls vybral pro ztvárnění Charlotty. Její Charlotta je křehká a zranitelná, ale přesto si stále stojí za svým názorem.
Atmosféru dotváří i krásná scéna Jana Bažanta a kostýmy Jana C. Löbla.

Lukáš Jůza, Jan Potměšil, foto Michal Hladík

Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát,“ říkával Anton Pavlovič Čechov. Potěšilo mne, že Kašpaři se toho drží, a ve Višňovém sadu si poctivě užívají každou vteřinu na jevišti. Byla jsem po zhlédnutí velmi spokojena, vy se můžete jít přesvědčit na vlastní oči do Divadla v Celetné.

VIŠŇOVÝ SAD, A. P. Čechov
Hrají: Milena Steinmasslová, Alena Doláková, Monika Zoubková, Jan Potměšil, Lukáš Jůza, Petr Lněnička, Jakub Špalek, Jitka Nerudová, Matouš Ruml, Eliška M. Boušková/Lucie Palonciová, Pavel Lagner, Miloš Kopečný

Scéna: Jan Bažant
Kostýmy: Jan C. Löbl
Hudba: Daniel Fikejz
Světla: Ondřej Růžička
Zvuk: Petr Machovec
Režie: Filip Nuckolls

Divadelní spolek Kašpar, Divadlo v Celetné, www.divadlovceletne.cz

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]