Share

 

Ingredience:

0,5 kg polohrubé mouky + 1 lžička na kvásek
30 g droždí
40 g cukru + 1 lžička na kvásek
1 vanilkový cukr
100 ml mléka
150 ml smetany
3 žloutky
50 g másla
2 lžíce rumu
citrónová kůra
špetka soli
meruňková marmeláda

Postup:

Ohřejeme mléko, aby bylo teplé, ale ne horké, rozmícháme v něm lžičku cukru, lžičku mouky a rozdrobené droždí a necháme vzejít kvásek.

Mezitím utřeme změklé máslo, cukr, vanilkový cukr, nastrouhanou citronovou kůru a žloutky (třeme alespoň 10 minut), postupně zamícháme mouku se špetkou soli, kvásek, rum a vlažnou smetanu. Důkladně vypracujeme, až je těsto hladké, voňavé a nadýchané. Necháme 3/4 hodiny kynout. Těsto rozválíme na placku 1 cm silnou a vykrájíme kolečka. Na polovinu koleček dáme marmeládu, prázdnými kolečky přiklopíme, okraje k sobě důkladně přitiskneme a okrojíme je stejným vykrajovátkem, kterým jsme vykrajovali kolečka, necháme ještě trochu vykynout.

Koblihy smažíme na vysoké vrstvě tuku (musí plavat), hotové rozložíme na papírový ubrousek a necháme vychladnout, hojně pocukrujeme.

Tip: Koblihy smažte, až bude rodina pryč, jinak nestihnou ani vychladnout… fantasticky voní a v puse se doslova rozplývají 🙂

Dobrou chuť!

 

Soňa

sona.rivera@centrum.cz

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se