Olbram Zoubek: Svobodný se cítím stále
Již za šest dní končí největší retrospektivní výstava sochaře Olbrama Zoubka. Již jen šest dní bude v Jízdárně Pražského hradu k vidění na 300 soch reprezentujících sedm desetiletí tvorby výjimečného umělce. Nejstarší exponát – soška Harmonikáře – je z roku 1943. Nechybí ani Jan Palach (1969), Múza (1977), Ifigenie (1986), Občan… Nejmladší vystavovanou sochou je Zaslíbená z roku 2013, která vás přivítá hned na začátku expozice.
Kdysi někdo řekl, že umění, které je třeba vysvětlovat, není uměním. Sochy Olbrama Zoubka vysvětlivky nepotřebují, přesto fascinují všechny generace. Stejně jako promlouvají mezi sebou, promlouvají i ke každému, kdo kolem nich prochází. Je v nich síla i lehkost, klid i energie. Poprvé jsem sochy Olbrama Zoubka spatřila asi před dvaceti lety na nádvoří jednoho zámku. Snad mi prominete, že zámek ani další okolnosti si už nepamatuji, ale ty dvě sochy mám před očima stále. Dílo Olbrama Zoubka známe všichni, nicméně – jaký je jako člověk?