Vyletět vysoko, jako krahujec

Krahujec je velmi statečný dravec, ochotný pronásledovat svou kořist i do míst, kam jiní ptáci již odmítnou letět. Nezalekne se dokonce ani kořisti stejně velké jako je on sám. Ne, nezabloudili jste do článku o chovu dravých ptáků. Skutečně vás chci dnes pozvat na divadelní představení ČERVENÝ A ČERNÝ do divadla v Příbrami.

Červený a černý, to je ta tlustá kniha, od Stendhala. To je možná všechno, co se vám při vyslovení titulu slavného románu vybaví. Možná ani úplně přesně nevíte, proč nazval autor knihu právě takto. Osudy ambiciózního mladíka Juliena Sorela (Jiří Vojta) nejsou až tak notoricky známé jako jiná díla romantismu. Možná právě proto se v Divadle A. Dvořáka v Příbrami rozhodli krásný Stendhalův román inscenovat.

Pokud jste Červený a černý četli, říkáte si nejspíš, že přeci nejde dostat celý objemný román do tříhodinové inscenace. A máte úplnou pravdu. Tvůrci ve své dramatizaci použili jen základní dějové linie, velké dílo tak zbavili balastu a vedlejších linek, aby se naplno soustředili na Julienův příběh se všemi zvraty a překvapeními. Představení toto okleštění slouží jen a jen ke cti, vyprávění získalo dynamiku a napětí, které diváka nutí přimrazeně sledovat děj až do samého tragického konce.

Proč jsem však začínala s krahujcem? Sám Sorel se totiž k tomuto dravci během hry několikrát přirovnává. Myslím, že metafora je zcela přesná. Julien, stejně jako krahujec, neváhá ani vteřinu a stále se vrhá do nových úkolů, je ochoten mnohé obětovat, aby se dostal dál, dosáhl vyšších cílů, lepšího postavení, úspěšné kariéry a v neposlední řadě samozřejmě též lásky. Jenže ani krahujcům se lov vždycky nevyvede a Julien ze své výšky jednoho dne spadne.

Julien je sice mladík z chudých poměrů, ale jeho zájmy a cíle sahají mnohem výše. Touží po skvostné kariéře i příjemném životě, a postupně zjišťuje, že může využívat (celkem beztrestně) i lidi kolem. Přeci, komu ublíží, když se do něj manželka zaměstnavatele bezhlavě zamiluje? Komu ublíží trochu lži? Jenomže, každé špatné rozhodnutí je osudnou ranou, příslovečným hřebíčkem do rakve, jež nakonec nad Julienem zaklapne víko.

Velké romantické příběhy mají své velké hrdiny, a není tomu jinak ani v představení Červený a černý. Jiří Vojta, představitel Juliena Sorela, mladíka žijícího pod hrozbou gilotiny, uchvacuje diváky v polože romantického milence i chladně vypočítavého kariéristy. Visíte na každém jeho slově a celou hru usilovně přemýšlíte, jestli ho bezvýhradně milovat či tak trochu nenávidět. Nakonec se ale stejně přikloníte ke straně lásky a budete s Julienem Jiřího Vojty tiše trpět až ke konečnému svistu gilotiny.

Julienovy osudové ženy, ztvárněné Barborou Jánovou (Matylda de la Mole) a Helenou Lapčíkovou (Luisa de Renal), jsou sice každá jiná, ale přesto stejné – uchvácené Julienem. Jánová hraje Matyldu jako zpočátku nevinnou dívku, která však umí v pravou chvíli ukázat drápky. Lapčíková předkládá svou hrdinku jako vdanou, počestnou ženu usilovně se bránící svodům milého mladíka, ale nakonec mu stejně podléhá a málem tak přivodí tragédii všem kolem.
Za vaši pozornost určitě stojí i služka v rodině de Renal. Ivana Krmíčková dala Elise dokonalou kombinaci láskyplnosti i spravedlivého hněvu, když Julien odmítne její náklonnost.

Červený a černý je kompaktním a krásně vyvedeným představením s jedinou drobnou vadou na kráse. A tou je postava pana N.. Postava, jež se stává Julienovým alter egem i naslouchačem ve chvílích nerozhodnosti či hlasitého přemýšlení. Podle mě je původním záměrem tvůrců udělat z pana N. všudypřítomného svědka všech Julienových eskapád. Zároveň se pan N. stává soudcem a popravčím. Toto se představitelce pana N., Kateřině Fixové, podařilo cele a velmi povedeně obsáhnout. Leč, díky výtvarnému řešení, se pan N. stává v mnoha chvílích spíše rušivým elementem. Alespoň já jsem dobrou půlhodinu přemýšlela, proč postava, evidentně představující slavného vojevůdce, vypadá jako špatně vyvedený špinavý bezdomovec.
Až na toto malé klopýtnutí však působí zajímavá scéna i kostýmy Agnieszky Páté velmi svěže a nápaditě. Ráda bych ocenila především kostýmy všech zúčastněných dam.

Červený a černý, drama lásky, zrady a touhy po něčem větším, v Příbrami pohostinsky zrežíroval Martin Vokoun. A vyrazíte-li si na výlet, stane se jistě jedním z divadelních zážitků vaší sezony.

ČERVENÝ A ČERNÝ, Stendhal
Hrají: Jiří Vojta, Helena Lapčíková, Ivana Krmíčková, Barbora Jánová, Martin Dusbaba, Jaroslav Someš, Jana Šulcová, Petr Florián, Lukáš Typlt, Robert Tyleček, Helena Karochová, Kateřina Fixová, Václav Kraus, Michal Šturman
Výprava: Agnieszka Pátá
Hudba: Petr Zeman
Režie: Martin Vokoun
www.divadlopribram.eu

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]