Spread the love

„Vypravuj, co ti povídala maminka.“ Díval se na mě zaskočen. „Většinou pohádky.“ „Vypravuj pohádku.“ Bylo to jako v dálce (jako všechno, co mi kdy řekl), dotýkalo se to současnosti jen na magickém předělu, kde všechny světy splývaly v jeden. Dospělý muž vyprávěl pohádku dospělé ženě, v noci před jejich sňatkem u kachlových kamen pod petrolejkou, ve vůni bylinného čaje. Příběh, který jsem předtím nikdy neslyšela, byl prostý.

Evellyn Pacoláková, Vasil Fridrich (foto Alena Hrbková)

Dovolila jsem si začít přímo citací z knihy Květy Legátové, protože si myslím, že právě výše zmíněný úryvek je určující pro vývoj celého dalšího děje. Spisovatelka Květa Legátová zaznamenala obrovský úspěch svými dvěma knihami Želary a Jozova Hanule. Její příběhy se dočkaly své filmové a v roce 2012 rovněž divadelní podoby. Divadelní adaptace, kterou můžete zhlédnout v Divadle Rokoko, se velmi zručně ujala Věra Mašková.

Inscenaci Želary, jejíž režie se ujal Pavel Khek, radím navštívit ideálně po přečtení knižních předloh. Ač bylo s literárním skvostem zacházeno velmi chápavě a něžně, budete se, předem poučeni, mnohem lépe orientovat v událostech hry.

Ocitáme se v období 2. světové války, kdy je, navenek neohrožená, lékařka Eliška donucena utéct před nacistickým pronásledováním do zapadlé horské vesnice Želary. Její kolega totiž využije toho, že v nemocnici právě ošetřují Jozu, mlčenlivého obyvatele ze Želar. Jelikož je Joza prostý, hodný a dobromyslný muž, souhlasí i s tím, že cizí dámu pojme za svou choť. A tak se Eliška díky novým dokladům rázem stává Hanou, Jozovou Hanulí, jak jí sousedé začnou přezdívat.

Příběh nás vede počátky opatrného vztahu Jozy a Hanule, následně jejich pučící láskou. Mimoto se seznámíme s barvitou společností obyvatel vesnice, jejichž osudy jsou s Jozou nerozlučně spjaty. Želary, jejich obyvatelé a ochránci domácké pohody vám dozajista učarují. Je úžasné sledovat, jak postupně přijmou Hanu/Elišku mezi sebe, a divák si může být jist, že už by ji nikomu nedali.

Evellyn Pacoláková, Vasil Fridrich, Jitka Smutná, Diana Šoltýsová (foto Alena Hrbková)

Chválit jednotlivé představitele by zabralo několik stran, protože jsou všichni skvělí. Proto si dovolím vyzdvihnout jen několik z nich. Ústřední dvojice v podání Evellyn Pacolákové a Vasila Fridricha tak dokonale souzní, že byste jim snad uvěřili, že k sobě opravdu patří. Lucka Jitky Smutné je bodrou a všeobjímající bylinkářkou, k níž byste se vůbec nebáli zajít pro čaj nebo jiné léčivé býlí. Lékař v podání Oldřicha Víznera, zjevně utápějící nějaké tajemství v alkoholu, vás doslova chytí za srdce. S chutí sledujete jeho smutek i sžíravý cynismus. Diana Šoltýsová dala své Julišce něžnost a jemnost. Juliška, vášnivě a cele milující svého žárlivého manžela, proplouvá příběhem jako stále přítomná a vševědoucí. Je možné, že si jí bez upozornění pořádně nevšimnete a to by byla věčná škoda. To, jak Šoltýsová dokáže přejít od šťastné euforie k totálnímu zoufalství a zpět, je totiž úžasné.

Diana Šoltýsová, Lukáš Jurek (foto Alena Hrbková)

Dále stojí za zmínku krásná, funkční, a přesto malinko děsivá scéna Michala Syrového a nádherně jednoduché i úžasné dobové kostýmy Agnieszky Páté – Oldak.

Připravte se na poklidnou i zběsilou jízdu válečnými roky, otevřete duši i srdce velké lásce, jednoduše… vítejte v Želarech!

 

ŽELARY, Květa Legátová
Hrají: Evellyn Pacoláková, Vasil Fridrich, Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Jaromír Nosek, Lukáš Jurek, Diana Šoltýsová, Ivan Koreček, Tomáš Novotný, Veronika Koudelková, Matyáš Valenta, Eliška Slámová/Antonie Bystroňová, Luděk Blažek, Antonín Šebesta, David Tůma
Kostýmy: Agnieszka Pátá – Oldak
Scéna: Michal Syrový
Režie: Pavel Khek
Městská divadla pražská, divadlo Rokoko
www.mestskadivadlaprazska.cz

 

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]