Internetová cenzura je běžná i v demokratických státech

Cenzura na internetu navzdory SOPA a PIPA ve skutečnosti není nic nového a ojedinělého.

Návrhy do amerického Kongresu vlastně rozvířily vody a znovu oživily téma svobody projevu, ochrany uživatelů před negativními stránkami a zároveň témata o smysluplnosti a efektivnosti různých filtrů, témata o jejich snadném zneužití a přehmatech, které vedou v menším měřítku ke zničení podnikání, absolutně nesouvisejícím s jakkoliv nelegální činností, ve větším měřítku k ničení životů.

Jakmile dostane mocná skupina (vláda, lobbyisté, ideologické skupiny apod.) do ruky zelenou co do manipulace s informacemi a mohou tak libovolně cenzurovat různé obsahy, nikdy to nedělá dobrotu.

Někdy je myšlenka zpočátku dobrá, zvrhne se nebo dojde k přehmatům. Někdy už od samého počátku je idea špatná, cíleně mířící k potlačení svobody projevu.

V současné době k nejčastějším typům cenzury patří ochrana před dětskou pornografií, politická cenzura, náboženská cenzura, cenzura pro vytlačení obchodní konkurence a další.

Dětská pornografie je škodlivá.

Je to podstatně složitější téma a z pozice matky se k ní nedokážu stavět objektivně. Jakmile někdo ublíží dítěti, považuji to za největší možný zločin, který je člověk schopen spáchat. Nicméně narazila jsem na dva roky starý článek wikileaks, který rozkrývá téma elektronického businessu s dětskou pornografií a jasně ukazuje, že veškeré cenzorské filtry jsou pro běžného člověka zcela zbytečné, neboť zprostředkovávání obsahu těchto stránek je vedeno nestandardním šifrovaným způsobem, malwarem a viry, dochází k manipulaci s účty, zneužití lidské identity a tak dále.  Stručný výtah tohoto textu a s url odkazem pro kompletnost bude v nejbližším dalším článku. (článek je dostupný zde)

Politická cenzura je nejvíce známá v totalitních režimech.

Vládní garnitura se tak zbavuje opozice nebo eventuálních protivníků. Zabředává často do stále větší paranoii ze strachu z nepřítele na každém rohu: ukázkovým příkladem předinternetové doby byl stalinovský Sovětský svaz, kde paranoia přerostla do gigantických rozměrů a strachu z vlastního souseda. Ale pochopitelně o nic líp si nevedly další státy, Československa nevyjímaje. V současné době k nejparanoidnějším totalitním režimům patří KLDR.

Náboženská cenzura se uplatňuje například v některých muslimských státech (namátkově Irán).

Cenzura internetu podle secure.wikimedia.org

Cenzorské filtry jsou tajné. Pochopitelně, kdyby byly veřejně známé, snázeji by je šlo obcházet. Přesto pro mnohé zainteresované skupiny není těžké se jim vyhnout.

Cenzura přivádí na černou listinu řadu stránek, které jsou pak blokované. „Sem tam“ dojde k přehmatům (např. zatýkání nic netušících nevinných lidí kvůli dětské pornografii – zde), které se těžko obhajují. Omyly a zneužívání vzniklo také díky dánské cenzuře (viz zde), kde podle zprávy z roku 2008 bylo zcenzurováno 3863 stránek.

Hlavním důvodem bylo blokování stránek s dětskou pornografií. Seznam se generoval bez soudního nebo veřejného dohledu. Mnohé stránky již změnily majitele a svůj obsah, některé stránky se dostaly na seznam „omylem“ (?), jako například nizozemská přepravní společnost Vanbokhorst. Přesto jsou všichni na černé listině a Dánové k nim nemají přístup.

Dánský systém, který generuje škodlivé stránky, se zalíbil Thajsku a Finsku, kteří ukázaly, jak snadno ho lze rozšířit i na další obsah, např. zařadit zde filtr politických oponentů.

Wikileaks rovněž zveřejnil thajskou cenzuru, která obsahovala 1203 stránek v roce 2008, kritizujících královskou rodinu. Tak se původní dánský záměr ochrany před dětskou pornografií v jiné části světa ujal jako politická cenzura.

Čeští politici ( zde ) mají také sem tam chutě cenzurovat. Jedním z jejich tlaků byla ochrana „tuzemského“ hazardu, jak zmiňuje Lupa.cz před zahraniční konkurencí. Citace poslance Farského uvádí: „loterijní společnosti (…) si oprávněně stěžují na to, že konkurencí jim jsou nelegálně provozované kurzové sázky ze zahraničí, kde jsou zvláště na některých ostrovech zatíženy zcela minimální daní, a tím pádem se potom naše společnosti stávají nekonkurenceschopnými.“

Tady už vůbec nejde o žádné „vyšší“ morální cíle. Tuzemský hazard neměl být nijak omezovaný, z toho má zisky státní pokladna. Pouze ten zahraniční. Nakonec se však nic nekonalo a cenzorská pasáž byla z novely loterijního zákona odstraněna.

O cenzuře bychom mohli pokračovat podstatně dále.  Blok.hrach.eu uvádí, že poskytovatelé internetu jako Vodafone, O2 a další cenzurují internet. Můžete zde shlédnout seznam cenzorů a další informace.