Share

Pokud jste mu dosud nepropadli, tak v této podobě vás chřest dostane. Zapečený dle našeho receptu je výborný jako teplý překrm, nebo lehká večeře. Neváhejte ho vyzkoušet, právě v těchto dnech je chřest na pultech obchodů v nejlepší kondici.

Co budete potřebovat:

½ kg chřestu, použít můžete bílý i zelený
cca 100 g sušené šunky krájené na tenké plátky
100 ml smetany na šlehání
20 – 30 g jemně nastrouhaného parmezánu nebo sýru Gran Moravia
sůl

Bílý chřest oloupeme (u zeleného to není potřeba), zbavíme dřevnatého konce, vložíme do vroucí osolené vody a pět minut povaříme. Poté ihned vyjmeme a ponoříme do studené vody. Každý kousek chřestu omotáme plátkem sušené šunky a vložíme do zapékací mísy. Zalijeme smetanou a posypeme strouhaným sýrem. Troubu předehřejeme na 200 stupňů a zapékáme 20 až 30 minut. Podáváme horké bez přílohy, nebo s malou bagetkou.

Sýry typu parmezán nebo Gran Moravia, se nepřidávají k jídlu proto, aby na něm vytvořily rozteklou vrstvu, ale aby použitým ingrediencím dodaly další chuť. Tyto sýry jsou chuťově velmi výrazné a proto jich stačí na posypání pokrmu opravdu málo. Nelekejte se tedy jejich ceny, bude vám stačit skutečně jen malý kousek a výsledek stojí za to.

Dobrou chuť!

Soňa Rivera

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl desátý a poslední Předchozí díl zde Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“ Nakonec ale po přemlouvání zapnul pan školník počítač a zkusil se podívat na stránky katastrálního úřadu. „Můžeme to zkusit, Markétko. Zjistíme, kdo na té adrese teď bydlí a třeba bude vědět, kam se Marek odstěhoval.“ Jaké ale bylo překvapení, že na té adrese pořád

Pokračování: Nebyl to jen sen?

Pokračování: Nebyl to jen sen?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl devátý Předchozí díl zde A už jsme byly zpátky. Čas na hodinách na mobilu nás obě překvapil. Neuběhla ani minuta. Jako bychom nikde nebyly! Je to vůbec možné? Když jsme vybíhaly z tělocvičny po chodbě pryč, školník si nás všiml. „Markétko!“ zvolal. „Já vím, po chodbě se neběhá.“ A zpomalila jsem. Alča běžela až před školu. Měla vytřeštěné oči a sotva popadala dech. I když věděla, že se to všechno stalo, pořád jí něco uvnitř říkalo, že je to vlastně tak nějak bláznivé. Nejspíš potřebovala někoho, kdo by ji štípl do ruky, aby věděla, že to nebyl jen sen. „Počkej, Markétko, je všechno v pořádku?“ zeptal