Share

Pokud jste mu dosud nepropadli, tak v této podobě vás chřest dostane. Zapečený dle našeho receptu je výborný jako teplý překrm, nebo lehká večeře. Neváhejte ho vyzkoušet, právě v těchto dnech je chřest na pultech obchodů v nejlepší kondici.

Co budete potřebovat:

½ kg chřestu, použít můžete bílý i zelený
cca 100 g sušené šunky krájené na tenké plátky
100 ml smetany na šlehání
20 – 30 g jemně nastrouhaného parmezánu nebo sýru Gran Moravia
sůl

Bílý chřest oloupeme (u zeleného to není potřeba), zbavíme dřevnatého konce, vložíme do vroucí osolené vody a pět minut povaříme. Poté ihned vyjmeme a ponoříme do studené vody. Každý kousek chřestu omotáme plátkem sušené šunky a vložíme do zapékací mísy. Zalijeme smetanou a posypeme strouhaným sýrem. Troubu předehřejeme na 200 stupňů a zapékáme 20 až 30 minut. Podáváme horké bez přílohy, nebo s malou bagetkou.

Sýry typu parmezán nebo Gran Moravia, se nepřidávají k jídlu proto, aby na něm vytvořily rozteklou vrstvu, ale aby použitým ingrediencím dodaly další chuť. Tyto sýry jsou chuťově velmi výrazné a proto jich stačí na posypání pokrmu opravdu málo. Nelekejte se tedy jejich ceny, bude vám stačit skutečně jen malý kousek a výsledek stojí za to.

Dobrou chuť!

Soňa Rivera

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to