Share

Pokud jste mu dosud nepropadli, tak v této podobě vás chřest dostane. Zapečený dle našeho receptu je výborný jako teplý překrm, nebo lehká večeře. Neváhejte ho vyzkoušet, právě v těchto dnech je chřest na pultech obchodů v nejlepší kondici.

Co budete potřebovat:

½ kg chřestu, použít můžete bílý i zelený
cca 100 g sušené šunky krájené na tenké plátky
100 ml smetany na šlehání
20 – 30 g jemně nastrouhaného parmezánu nebo sýru Gran Moravia
sůl

Bílý chřest oloupeme (u zeleného to není potřeba), zbavíme dřevnatého konce, vložíme do vroucí osolené vody a pět minut povaříme. Poté ihned vyjmeme a ponoříme do studené vody. Každý kousek chřestu omotáme plátkem sušené šunky a vložíme do zapékací mísy. Zalijeme smetanou a posypeme strouhaným sýrem. Troubu předehřejeme na 200 stupňů a zapékáme 20 až 30 minut. Podáváme horké bez přílohy, nebo s malou bagetkou.

Sýry typu parmezán nebo Gran Moravia, se nepřidávají k jídlu proto, aby na něm vytvořily rozteklou vrstvu, ale aby použitým ingrediencím dodaly další chuť. Tyto sýry jsou chuťově velmi výrazné a proto jich stačí na posypání pokrmu opravdu málo. Nelekejte se tedy jejich ceny, bude vám stačit skutečně jen malý kousek a výsledek stojí za to.

Dobrou chuť!

Soňa Rivera

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se