Share

„Byl tu odjakživa. Doprovázel rytíře i sedláky. Hlídal lidi i jejich majetek. Běhal vedle koně či vozu, spal u pánových nohou a pomrkával věrnýma očima. Říše vznikaly a zanikaly, ze spojenců byli rázem nepřátelé, lidé měnili šaty názory… ale on tu byl stále. Nenahraditelný, stálý. PES. Procházel dějinami. A co si o nich myslel?“

Nakladatelství Albatros vydalo pro mladší čtenáře České dějiny očima Psa, které má přiblížit zajímavá historická údobí naší země přitažlivou formou, pohledem dětmi oblíbeného zvířete.

Nejen v poslední době vznikají různé dětské publikace, které chtějí vyzdvihnout nebo poukázat na významné historické události jinou formou, než dětem přinášejí učebnice a hodiny dějepisu. V současnosti dotace na vyučování dějepisu na základních školách nejsou příliš vysoké, resp. školy si vytvářejí rozvrhy samy a při bližším ohledání naleznete na internetu velké rozdíly: školy, které věnují dějepisu jen hodinu nebo až čtyři hodiny týdně. Přitom, kdo nezná dějiny, bude opakovat stejné chyby.

České dějiny očima Psa vycházejí již podruhé. Čtenář se se čtyřnohým přítelem podívá na horu Říp, dozví se, jak to bylo s Bivojem, Slavníkovci či knížetem Václavem. Dalšími tématy jsou například Libuše, Přemysl, Horymír, Jan Lucemburský, Karel IV., mistr Jan Hus a další.

Autorka, Martina Drijverová, varuje, že tato knížka skutečně není učebnicí. „Vychází sice z historických skutečností, jsou-li doloženy, ale všechny tyto děje sleduje PES. Tomu připadají některé události zajímavější než jiné, něco přehlédne a leccos hodnotí jinak než člověk. Máte-li tedy ke knize výhrady nebo připomínky, adresujte je prosím PSOVI. Kterémukoli. Psi se dívají na české dějiny víceméně stejně. A neumí číst, takže nad případnými výpady či kritikami v tisku nebudou plakat. Ani výt.“

 

Břetislav I. měl velkou radost ze svých pěti synků. Všichni byli silní, zdraví, pěkní. Ale pochopitelně hrozilo, že se v budoucnu pohádají, kdo má nastoupit na trůn. A jak to dopadá, když se děti nemohou shodnout, to bylo patrné ze sporu synů Svatoplukových. Proto Břetislav, aby takovým koncům předešel, vydal prohlášení, že na trůn má usednout vždycky a za všech okolností ten nejstarší Přemyslovec. Ostatním že budou náležet údělná knížectví (třeba Brněnsko, Olomoucko nebo Znojemsko). Bylo to moudré rozhodnutí. Nikdo tedy neprotestoval, když po Břetislavovi nastoupil na trůn Spytihněv a po něm Vratislav II.

Vratislav nebyl takový poděs jako jeho tatínek, vyvedl se spíš po matce, soudil Pes. Byl ale velice ctižádostivý.

„Čechy jsou pořád jen knížectví,“ stěžoval si každému na potkání. „Jsou tak významné, bohaté… klidně by z nich mohlo být království, že. A já bych byl králem – to je jiný titul než pouhý kníže, kterými se to všude jen hemží…“

V tomto ohledu byl Pes s Vratislavem zajedno. Ono by to znělo jinak, kdyby se před feničkami promenoval jako královský dvorní Pes… či něco takového.

Získat královský titul ovšem nebylo jen tak, s takovým povýšením se šetří. Vratislav se těžko mohl jmenovat králem sám, to by ho nikdo nebral vážně, proto usiloval o přízeň císaře.

(71 – 72)

Škoda jen, že Pes dohlédl jen do 15. století. Možná by stálo za to dozvědět se, jak se dívá na současný svět, na naše novodobé dějiny a politiku. Co by asi zaštěkal u mikrofonu v Parlamentu?

Knížky Martiny Drijverové patří k mým nejoblíbenějším, resp. na seznamu opravdových „topek“ mám Domov pro Marťany, kterou navzdory tomu, že se jedná o dětskou knížku, sobecky nechci pustit z rukou a půjčuji k přečtení opravdu jen hodně spolehlivým osobám ;-).

Ještě si pamatuji, jak mě na základní škole dějepis nebavil. Měli jsme smůlu v tom, že naše paní učitelka upřednostňovala biflování letopočtů, než aby nás pro tento předmět získala. Teprve později až díky knihám jsem zjistila, jak je dějepis úžasný. Je to neuvěřitelné dobrodružství, které vám dává možnost plout časem a splétat do sebe jednotlivé souvislosti! Vše se stalo již v minulosti, ale pokud to nevíte, jste v napětí, jak to dopadne. Je rozhodně pozoruhodnější číst dobře provedené knížky nejen o dějepisu, než sledovat mdlé seriály, které jsou v nabídce v řadě televizních programů.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu