Když se řekne Jo Nesbø, doplní se Harry Holy
Severské detektivky jsou poslední dobou velkým hitem. Můžeme spekulovat, proč tomu tak je. Z mého pohledu vítězí dobře volenými tématy, prostředím, přesahem do společenského života všech postav a charaktery detektivů. Všichni totiž jsou svým způsobem „nedokonalí“. Nehrají si na superhrdiny, mají vlastní problémy, které řeší spolu s případy, jsou svým způsobem obyčejní, jedni z nás. Jen se mi zdají být přesmíru smutní, zamlklí až nekomunikativní. Bručouni.
Norský spisovatel Jo Nesbø vytvořil také jednoho z těchto osobitých detektivů. Jeho Harry Hole je svérázný muž středního věku, kterému vše tak nějak vychází. Trochu ho bolí duše, protože zavinil díky svému velmi silnému vztahu k alkoholu smrt kolegy, přesto mu to u policie prošlo celkem snadno – nikdo nemíří do vlastních řad. Na duši však vrásky zůstaly. Složité to má i se ženami. Harry Hole je dobrý detektiv, jen mu některé věci naskakují později, než by sám chtěl. Mnohdy se nechá nést vírem událostí, veze se, než se mu otevřou oči a naskočí spojitosti. Alespoň tak působí v prvním příběhu, který o něm autor napsal.