Glosy,  Knihy

Co se děje s vašimi fotografiemi na internetu? Rozhovor s forenzní psycholožkou Evou Vášovou

Share

Vkládáme na sociální sítě mnoho osobních fotografií. Je to normální, dělá to každý, ale pamatujeme dobu, kdy to nebylo přirozené. Už jsme si zvykli. Lajkujeme. Komentujeme.

A nejspíš nás ani nenapadne, co se s takovými obrázky děje na pozadí. Internet je nepřeberná paleta příležitostí pro ty, kteří takových situací zneužívají pro peníze, vlastní obsesi a ublížení druhým.

K danému tématu před krátkou dobou vyšla kniha Půjde to smazat, mami? v nakladatelství George Publishing. Její autorkou je Eva Vášová, forenzní psycholožka, jež poskytla tento velmi zajímavý rozhovor. Po jeho přečtení věřím, že mnoho lidí přehodnotí, jak by se dále mělo chovat v takto veřejném prostoru jako je internet přinejmenším v souvislosti se sdílením fotografií svých dětí.


.

Váš nový román pojednává o tom, jak mohou být fotografie na internetu zneužitelné. Podle titulu lze předpokládat, že primárně dětské. Je tomu tak? A co vás vedlo zaobírat se právě tímto tématem? 

Ano, téma knihy míří přímo do tématu, o kterém se sice špatně poslouchá a mluví, ale o kterém nemůžeme mlčet. Jako psycholožka ve forenzní oblasti se věnuji mimo jiné i osobám se sexuálně motivovanou trestnou činností a vidím realitu, která je děsivá. Odborníci dnes mluví o „epidemii zločinu“. Množství materiálů zobrazující sexuální zneužívání dětí (zkratka CSAM) roste hrozně rychle. 

Nebylo mým cílem napsat další román pro efekt. Chtěla jsem to dát nahlédnout i do hlavy těm, kteří ty materiály buď konzumují nebo vyrábějí a prodávají. Protože nejde o jeden profil takového člověka, těch typů uživatelů CSAM je více. Díky výzkumům, praxi i výpovědím uživatelů CSAM z darknetu máme dnes vhled do myšlení těchto lidí a víme, že existují mechanismy, jak to brzdit. Škoda, že to sdílením dětí usnadňujeme. 

Navíc čelíme i používání AI, včetně nudifikačních aplikací. S pomocí AI dokážou tyto nástroje vytvořit z naprosto nevinné fotky dítěte na výletě realistický nahý snímek. V 65 procentech jsou to dokonce snímky kategorie A (ty nejhorší, nejzávažnější). A my k tomu dodáváme materiál přímo pod nos. Když projíždím Instagram, vidím profily matek a otců, kteří tam sázejí jednu fotku dítěte za druhou. Vidíme dětem doslova až do postýlek, do jejich nejintimnějšího bezpečí domova. Zaráží mě ta apatie. Argumenty typu „mě se to netýká“ nebo „vždyť si ho můžou vyfotit i na koupališti, tak co.“ 

Vidíme dětem doslova až do postýlek, do jejich nejintimnějšího bezpečí domova. Zaráží mě ta apatie. Argumenty typu „mě se to netýká“ nebo „vždyť si ho můžou vyfotit i na koupališti, tak co.“ 

Přitom tohle je obrovský trh. Svou knihou se snažím donutit lidi se nad tím zamyslet a vzkázat, že vaše dítě by nemělo být produkt. Druhým motivem je, že i když jste konzument tohoto obsahu, je možné s tím něco dělat zavčas. Existuje pomoc, i anonymní, kde vám pomůžou se od toho držet dál. Například linka SexHelp. Do knihy mi poskytli i ukázkový rozhovor, jak takový kontakt na lince může vypadat. 

No a poslední důvod je vyvrátit další mýtus, a to, že konzumenti jsou pedofilové. Ne, většina z nich nemá pedofilní preferenci. To, že se někdo dívá na tyhle materiály, že je prodává, že je konzumuje, nemusí být vůbec spojeno s pedofilií. Ale třeba s touhou po moci, s tím, že už nestačí klasické legální porno, nebo pak třeba i motivace v podobě finančního zisku. 

.

Pracujete v knize i s tématem umělé inteligence? Jak se dají reálné fotografie zneužít, event. jakou mají na trhu cenu fotografie, které vznikly pouze díky umělé inteligenci? Je pro pachatele možné, aby svou obsesi spíš realizoval na AI obrázcích nebo má stále pro něho větší význam fotografie či videa z reálného života, pokud si je vědom, že někde za tím obrázkem je skutečný lidský příběh? 

Téma umělé inteligence je na vzestupu, protože zbořila další bariéry. Největším strašákem jsou tzv. nudifikační aplikace. Vezme se zcela nevinná fotka dítěte a AI mu vygeneruje realistický nahý snímek. Tyto fotky pak neslouží jen k osobní potřebě, ale stávají se produktem k prodeji v uzavřených fórech. Tyto komunity mají svoji hierarchii, navzájem se mezi sebou „hecují,“, kdo bude mít zajímavější materiál. Občas v komentářích vidím argument „ale chatGPT to zablokuje“ a je to tak. Jenže na tohle se nepoužívají tyhle mainstreamové aplikace. Další problém je, že se pak takové snímky využívají k tzv. sextortion (vydírání), kdy se dítěti vyhrožuje zveřejněním těchto (byť falešných) snímků. Na trhu mají stále nejvyšší cenu unikátní, reálné a dosud nezveřejněné materiály. Jsou levné a dostupné, klidně i v ceně pár jednotek euro. A vznikají celé databáze, odkazy na ně se pak objevují v různých fórech a na blozích. A než je smažete, tak se objeví na dalších a dalších místech. Je to prostě velký nelegální business. Další důvod, proč se tohle vyrábí je nesexuální, že může v rukou útočníka sloužit k vydírání nebo totální sociální likvidaci jiné osoby. 

Sami se můžete podívat na zprávy IWF (Internet Watch Foundation). Je to britská nezisková organizace s celosvětovou působností, jejímž hlavním cílem je vyhledávání a trvalé odstraňování materiálů zachycujících sexuální zneužívání dětí z digitálního prostoru. Vydávají každý rok reporty z jejich činnosti. Sami upozorňují, že situace dosáhla kritického bodu. V roce 2025 prověřila nadace IWF celkem 451 210 hlášení, z nichž u 311 610 případů potvrdila přítomnost nebo přímý odkaz na materiály sexuálního zneužívání dětí. Pro představu, v roce 2019 to bylo více než 130 000, v roce 2022 potvrzeno 255 571 URL. 

A pak je tu rovina sexualizace běžného obsahu. To je část, kterou veřejnost často nechce slyšet. I úplně normální video dítěte při jídle, tanci, ze školy v určitém oblečení může být někým sledováno jinak, než rodič zamýšlel. Někde si lidé nesdílí přímo videa, ale tipy např.: Na profilu XY ve videu XY v čase 09:35 jde vidět pod sukni. 

A pak je tu rovina sexualizace běžného obsahu. To je část, kterou veřejnost často nechce slyšet. I úplně normální video dítěte při jídle, tanci, ze školy v určitém oblečení může být někým sledováno jinak, než rodič zamýšlel.  

Ještě bych zmínila jednu věc a to mýtus o „cizím, slizkém úchylovi s knírem,“ což je jedním z nejnebezpečnějších omylů. Uživatelé jsou často běžní lidi, tátové od rodin, oblíbení sousedé nebo kolegové, trenéři, učitelé u kterých byste takovou zálibu nikdy nečekali. Pro část těchto konzumentů platí, že se objeví touha kontaktovat dítě nebo jej reálně vyhledat. Pokud jde o často sdílené dítě, muže k němu mít pak osoba vytvořený tzv. parasociální vztah a emočně se k němu navazovat. A i to zvedá riziko touhy po kontaktu. 

Zároveň ale víme, že polovina lidí, kteří CSAM konzumují jsou ze sebe sami znechucení, neumí si s tím poradit a mají myšlenky na sebevraždu. Takže to má dopad i na ně samotné. 

Co vše se děje s našimi fotografiemi? Na co by si rodiče, děti, influenceři měli dávat pozor? 

Tak ztráta kontroly přichází vteřinu po stisknutí spouště. V okamžiku, kdy fotku pořídíte a ona se automaticky nahraje na cloud, nebo ji nasdílíte, přestáváte být jejím pánem. Už to není „vaše“ fotka. Skutečné nebezpečí není v hackerech, ale v naší vlastní otevřenosti. 

Třeba k těm influencerům. Tady narážíte na skvělý bod. Influenceři často vnímají své publikum jako „číslo“ nebo „komunitu“. Zkuste si ale vygooglit, jak vypadá dav 10 000 lidí. Nebo 200 000 lidí na stadionu. Teď si představte, že tenhle nekonečný dav cizinců pustíte k sobě domů. Dovolili byste jim, aby stáli u postýlky vaší dcery, dívali se, jak spinká, a prohlíželi si její hračky? Pravděpodobně ne. Přesto to skrze Instagram děláte každý den. Děti nemají možnost říct „ne“. Než cokoli nasdílíte, zavřete oči a představte si ten plný stadion cizích lidí u vás v obýváku. Pokud vám z té představy není dobře, tu fotku prostě nepublikujte. 

Než cokoli nasdílíte, zavřete oči a představte si ten plný stadion cizích lidí u vás v obýváku. Pokud vám z té představy není dobře, tu fotku prostě nepublikujte.

.

Co říkáte na současný trend omezit dětem přístup na sociální sítě? Vidíte „naději“ ve zlepšení nebo se domníváte, že zákazy nikam nevedou a kdo chce, cestu si najde? Respektive jak by podle vás musela být nastavená pravidla, aby skutečně fungovala? 

Je to spíš politická, než psychologická otázka. Ale jsem skeptická. Děti si k obsahu vždy najdou jinou, často mnohem méně kontrolovanou cestu. Navíc se mi jako občanu nelíbí politický rozměr těchto opatření. Pod záminkou ochrany dětí se v zahraničí často zavádí plošná kontrola identity všech uživatelů, což vede k nebezpečné ztrátě soukromí nás všech. Místo nefunkčních bariér a sledování dat bychom se měli soustředit na digitální vzdělávání a budování důvěry. Žádný zákon totiž nenahradí prevenci a fakt, že dítě musí vědět, proč je pro něj určité chování na síti riskantní. 

Místo nefunkčních bariér a sledování dat bychom se měli soustředit na digitální vzdělávání a budování důvěry.

.

Stejně jako děti i dospělí ve vysoké míře propadají nástrahám internetu. Zajímavé je, že pokud hovořím s jednou nebo druhou skupinou, všichni se dušují, že jim se nic takového stát nemůže. Děti tvrdí: Okamžitě někoho takového bloknu. Poslední dobou se s nejvíce podezřelými účty setkávají spíš na Robloxu než na námi běžně chápané sociální síti. Dospělí tvrdí, nikdy bych nenaletěla na nějaké takové zprávy. A přesto se to děje. Čísla jsou vysoká. Jak si to vysvětlujete? 

Stačí vyslovit nahlas věta „mně se to stát nemůže“ a už slyšíte, jak je to naivní a směšné. Je to ukázka našeho obranného mechanismu, vytěsňujeme riziko, abychom v tom digitálním chaosu vůbec dokázali fungovat bez neustálé úzkosti. Divím se. Máme tu varování od odborníků, od policie, od lidí, kteří to riziko vidí mnohem lépe a stejně jakoby to bylo jedno. U dětí je to asi pochopitelné, nedomyslí všechny možnosti. Věří, že tlačítko „blokovat“ je neprůstřelné. Jenže  na platformách jako Roblox (kde se dnes mimochodem děje víc nebezpečného kontaktu než na Facebooku) jsou schopní manipulanti. Nevíte, kdo je na druhé straně. Navíc běžně se děje, že někdo si vytvoří falešný profil, vystupuje jako sympatický 14 letý kluk, přitom fotky si postahuje z cizího profilu třeba někde ze zahraničí a namotají si oběť. Jasně, že nevypadají jako nějaká monstra, ale jako nejlepší kámoši. V ten moment se blokování nekoná, koná se budování důvěry. 

U dospělých je to spíše otázka pýchy a podcenění útočníků a přeceňování vlastního zabezpečení.  

Co na to říkám? No, jasně… nikomu se nikdy nic nemůže stát. Ani pachatele přece policie nikdy nechytí a za mřížemi se pak diví, jak se mu to mohlo stát. To je ta nejhezčí, ale nebezpečná pohádka, kterou si lidé stále vyprávějí. Nezbývá mi než říct: Upřímně doufejte, že máte pravdu. 

.

Mohla byste prosím ještě na závěr uvést, jak by se lidé, děti měli zachovat, pokud se již ocitli v podobné situaci, je na ně vyvíjen nátlak či mají podezření, že dochází k trestné činnosti?

Hlavně nezapomínejme na lidskost a odpovědnost. Pokud víte o čemkoliv podezřelém, nenechávejte si to pro sebe. Ohlaste to na Policii ČR nebo anonymně přes internetové horké linky. 

Pokud cítíte, že vás konzumace těchto materiálů pohlcuje a chcete přestat, nečekejte na katastrofu. Existuje odborná pomoc, kde vás nikdo nebude soudit. Podívejte se na web projektu Parafilik nebo zavolejte na linku SexHelp. Je to cesta ven a věřte mi, je to ta nejlepší cesta, kterou můžete zvolit. 

Hlavně nezapomínejme na lidskost a odpovědnost. Pokud víte o čemkoliv podezřelém, nenechávejte si to pro sebe.

Pokud jste se stali obětí (např. vydírání), pokud jste někomu poslali fotku a on vás teď tlačí ke zdi, pamatujte, není to vaše vina. Byli jste zmanipulovaní nebo k tomu dotlačení. Nebojte se ozvat a vyhledat pomoc, i když máte obrovský strach. Hlavně na to nebuďte sami. 

Varování pro mladistvé: Možná vám to přijde jako nevinný „sexting“ se spolužákem, ale pokud si posíláte intimní fotky a je vám méně než 18 let, zákon to definuje jako výrobu a držení dětské pornografie. Je to trestná činnost s reálnými následky. Prosím, zastavte to, než se ocitnete v pruseru. 

Pro všechny: Nezapomínejte, že u těchto závažných deliktů existuje ohlašovací povinnost. Přihlížením nebo mlčením o trestném činu, o kterém víte, si můžete sami zadělat na vážné právní problémy. 

Děkuji za rozhovor

Ilustrační obrázky: pixabay.com

MB

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co se děje s vašimi fotografiemi na internetu? Rozhovor s forenzní psycholožkou Evou Vášovou
Share

Zavře se za 0 seconds

error: Obsah je chráněný autorskými právy