Share

Pes, kocour a sirotek

Pes, kocour a sirotek z nakladatelství Meander/ Vyšehrad je naprosto originální, výlučná kniha na knižním trhu vůbec. Máte pocit, že držíte v rukách spíš než běžnou publikaci z pultu doslova umělecké dílo. Vždyť co obvykle očekáváme od knihy? Příběh. Pokud je kniha dobrá, děj nás může zcela pohltit. Ale co víc by kniha mohla nabídnout? Divili byste se. Silný zážitek lze ještě více umocnit – v tomto případě naprosto úchvatným vizuálním zpracováním.

O této knížce jste u nás už četli, můžete si připomenout zde. A nebo ještě více – MŮŽETE JI TAKÉ VYHRÁT!

Nakladatelství Vyšehrad spolu s nakladatelstvím Meander nabízí čtenářům SUPERRODINA.CZ výtisk Františka Kalendy s úchvatnými ilustracemi Renáty Fučíkové, PES, KOCOUR A SIROTEK do soutěže.

A protože si myslíme, že tato dobrodružná dětská knížka je skutečnou jedničkou na českém knižním trhu, očekáváme právě Vaše odpovědi do soutěže nejpozději do 1. 11. do 11:11 hodin na e-mail admin@superrodina.cz (předmět e-mailu prosím uveďte Pes, kocour a sirotek). A co je tedy podmínkou účasti v soutěži? Vyberte pro nás další knižní typy z obou nakladatelství, jeden z Meander a druhý z Vyšehrad, který by nám určitě neměl uniknout a měli bychom si ho rozhodně také přečíst.

František Kalenda, Pes, kocour a sirotek. Ilustrace: Renáta Fučíková. Nakladatelství Meander/Vyšehrad. 2016

Chvíle čekání a podzimních dnů si můžete zatím ukrátit zajímavým rozhovorem s autorem, Františkem Kalendou.

Že jsem tak smělá, čím jste chtěl být jako malý kluk? Když se člověk ohlédne zpátky, je skutečně zajímavé zamyslet se, co jsme chtěli jako děti a jakým směrem se nakonec naše cesty ubíraly. Upřímně, já jsem chtěla být učitelkou v MŠ a spisovatelkou 🙂

Když nepočítám povinné popelářské období, měl jsem už v dětství dva sny – být spisovatelem nebo letcem, ideálně obojím. Jako dítě jsem měl párkrát možnost letět letadlem a strašně mě to uchvátilo, vždycky jsem se nemohl dočkat turbulencí a přistávání, zatímco ostatní zvraceli. A kromě toho jsem od dětství miluju výšky.

No a knížky jsem chtěl taky psát odjakživa. Když mi bylo deset, jedenáct, napsal jsem na chatě pod stromem za celé léto dvě stě stránek první knihy, kterou jsem pak radši ztratil, protože jsem se za svou fantasy napodobeninu Pána prstenů v pubertě styděl. Teď je mi to líto. Pak mě rodiče přesvědčili, že mám radši začít povídkami.

Vaše kniha Pes, kocour a sirotek je z období středověku. Proč právě toto „temné“ údobí? Respektive jak se příběh zrodil? Měl jste nejprve představu, že chcete psát dobrodružnou knížku pro děti, nebo to bylo naopak, chtěl jste napsat něco o středověku a hledal možnosti… Či to bylo zcela jinak?

Popravdě píšu pořád hlavně ze středověku, protože tohle období mě nepřestává bavit a fascinovat. Dodneška nadšeně hltám rytířské romány, filmy odehrávající se ve středověku a samozřejmě literaturu faktu. Měl jsem i chvíli nadšení pro historický šerm a z těchle dob mi zbývá pár mečů a kroužková zbroj. Středověk je prostě věčná láska, i když se jí teď bohužel nevěnuji v akademické sféře.

U Psa, kocoura a sirotka bylo tedy umístění do středověku prakticky jisté. Kromě toho jsem si chtěl hrozně zkusit napsat dobrodružnou knížku pro děti. Takovou knížku, jakou bych si sám rád přečetl, když jsem byl menší.

Pes, kocour a sirotek ilustrace Renáta Fučíková

Jaká to byla vlastně těžká doba oproti té dnešní! Nebo se mýlím? Kdybyste mohl srovnat, jak subjektivně cítíte, vnímáte výhody, nevýhody tehdejší doby a dneška? Skýtala třeba pro kluka více dobrodružství, nebo si to jen idealizujeme díky knihám a historickým filmům?

Asi je třeba zdůraznit, že románový a skutečný středověk se od sebe nutně liší. Už jen proto, že si jako autor můžu podle libosti vybrat, k jaké sociální vrstvě patří moji hrdinové a jaká netradiční dobrodružství se jim právě stanou. Takže je to přirozeně nějak idealizovaný nebo naopak démonizovaný středověk – zase spousta knih a filmů z tohoto období dělá strašlivé, temné období zbavené barev a plné znetvořených a nešťastných kreatur. Někdo na středověku radši zdůrazní rytířství a kurtoazii, někdo mor a malomocenství.

Skutečný středověk si myslím nedokážeme představit, protože v něm naši předci měli úplně jiný způsob myšlení, založený na hluboké a zcela přirozené víře, na jiném vnímání okolního světa a například i času. To všechno můžeme v románech a filmech leda napodobit, ale stejně se neodpoutáme od našeho způsobu uvažování. Takže srovnávat a hledat výhody a nevýhody asi nemá úplně smysl.

Vzpomenete si, kdo byl Vaším hrdinou, když jste byl ještě chlapec školou povinný? A dnes dospělejšíma očima mohl by stále být Vaším hrdinou? Či se ten úhel pohledu změnil. Existuje dnes ve Vašich představách nějaká autorita (hrdina), který by Vás mohl inspirovat? A proč?

Ilustrace z knížky Pes, kocour a sirotek, Renáta FučíkováMým skutečně žijícím hrdinou byl vždycky můj táta. Tehdy jsem měl pocit, že vyřeší úplně cokoli – na rozdíl ode mě, zakrslého a do knih zahleděného kluka, se ničeho nebál a do všeho šel po hlavě. Samozřejmě jsem s postupem času zjistil, že i on se někdy dostane do situace, se kterou se nedokáže popasovat, takže ta hrdinská aura přirozeným způsobem trochu opadla.

Pak tu byli románoví hrdinové, hlavně Frodo z Pána prstenů, který mi imponoval právě tím, že byl jako já malý, vlastně slabý, a přesto dokázal to, k čemu se mnohem zdatnější nikdy neodhodlali. Měl jsem taky hrdiny z historických knih, třeba byzantského císaře Justiniána, co dokázal aspoň na chvíli obnovit zašlou slávu Říše římské, toho jsem si hodně idealizoval a přehlížel jeho zjevnou krutost a chladnokrevnost.

Dnes už na „velké“ hrdiny nevěřím, dávám přednost těm malým, jako byl právě Frodo, co nutně nesrší nezpochybnitelnou autoritou, spíš vynikají silou vnitřního charakteru a nepotřebují k tomu nic dobývat. Proto jsou pro mě hrdiny ti, kteří dokázali čelit nějaké extrémní situaci, ačkoli na to vůbec nebyli vybaveni a připraveni. Například kardinál Tomášek, původně dosazený diktaturou jako loutka, a nakonec jeden z jejích předních oponentů. Do stejné kategorie pro mě mimochodem spadá i dnes neustále napadaný Václav Havel.

Určitě víte, odkud vzniklo Vaše příjmení. Můžete to také čtenářům přiblížit? Čtenáři možná nevědí, ale vzhledem k tomu, že jsem se shodou okolností jmenovala za svobodna stejně, jsem tuto otázku dostala už u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Jaké štěstí! Odpověď jsem znala. Však je to krásné a do velmi hluboké minulosti odkazující slovo.

To je docela vtipná náhoda, že se jmenujeme stejně, protože příbuzní nejsme. A zas tolik Kalendů se v naší zemi nevyskytuje! Jinak teorií okolo našeho jména je prý hodně, nijak do detailu jsem to nestudoval, ale nejspíš se to odvozuje od latinského kalendae, což byl v římském kalendáři první den v měsíci. Slovo „kalendář“ vzniklo právě z kalend, takže když mi tak na prvním místě moje jméno komolili, vlastně nebyli tak daleko od pravdy.

Řeknete nám, na čem právě pracujete? Můžete zabrousit do detailů a ukojit naši čtenářskou zvědavost?

Renáta Fučíková ilustrace z Pes, kocour a sirotekPopravdě řečeno jsem nedávno na něčem konečně a po vynaložení nemalého úsilí dopracoval: je to historická kriminálka pro dospělé z období Karla IV. odehrávající se v tehdejší Praze trápené krutými vraždami, pogromy a samozřejmě morem. Možná to bude znít temně, ale myslím, že se mi to podařilo vyvážit i velkou dávkou černého humoru a ironie. I když pro děti to určitě nebude.

Knížka se jmenuje Vraždy ve znamení hvězdy a pokud se nic na poslední chvíli nepokazí, vyjde před Vánoci v nakladatelství Vyšehrad.

A pak je tu ještě jeden vysněný projekt, taky dobrodružná knížka pro děti, tentokrát z prostředí staré Persie. Pečlivě ho plánuji a připravuji už hodně dlouho, zatím se ale nenašel čas systematicky začít psát. Tak snad nyní…?

A vzpomenete si na Vaši nejoblíbenější knížku/knížky z dětských let?

Už v dětství jsem se prokousal docela velkým množstvím knih, protože jsem prakticky nic jiného nedělal a nic mě tak nebavilo. Nicméně nikdy nezapomenu na Hobita, mou vůbec první knížku, co jsem přečetl sám. A potom na všechny díly Letopisů Narnie, s nimiž jsem společně utíkal z reality do mnohem zajímavějšího, dobrodružnějšího a taky přehlednějšího světa.

Mimochodem právě Letopisy Narnie mě hodně inspirovaly i pro napsání Psa, kocoura a sirotka – je to na knížce myslím poznat. Vždycky jsem toužil stvořit podobně plastický svět a jeho hrdiny. Vlastně zase tak nějak utéct z každodennosti.

Děkuju za rozhovor

Těšíme se na Vaše odpovědi. Vyhrává e-mail v pořadí nejvyššího prvočísla.

Martina Boučková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]