ROZHOVOR: Jiří Kuchař: Výhody života bez soli, anebo proč myslíte, že by to nešlo?

Je opravdu dobré omezit sůl? Diskuze na toto téma jsou různé. Necháme na chvíli stranou těžké důsledky na našem zdraví, pokud hodně solíme, a podíváme se na něco praktického. K rozhovoru jsem si přizvala jednoho z autorů, Jiřího Kuchaře a položím mu pár dobrých otázek.

Častou první náhražkou „soli“ může být dle první volby jakékoliv „ostré koření“. To je asi to první, co nás napadne při slovech „omezit sůl, nahradit sůl“. Ostré koření, bylinky nebo kombinace ovoce a masa. Otázka zněla, jestli přemíra ostrého koření nemůže také škodit?

Ing. Miroslav Légl uvádí ve své knize Vaříme bez soli na třicet náhrad a velká většina z nich není ostrá. Naopak, jsou to velmi příjemné a prospěšné léčivé byliny, například oregano nebo saturejka.

Určitě je také vhodné vyhýbat se přesoleným potravinám. Byl by třeba u nás také pravděpodobný experiment, který byl proveden ve Finsku, s tím, že vysokosolené potraviny byly viditelně označeny? Že by přesolené, přeslazené potraviny prostě byly rizikové jako například cigarety?

To je spíš otázka na ministra zdravotnictví. Ale když to jde u cigaret?

Giganti potravinářských řetězců nemají moc zájem na snižování slanosti výrobků, protože sůl je silně návyková a my se pro jejich výrobky budeme vracet.  Zkusme si ale teoreticky představit, že by nízkosolený trend byl nastolen. Jak by asi reagovali zákazníci?

Některým lidem by dalo práci si zvyknout na první týdny s omezeným příjmem soli, protože jim chutná a jejich mozek už si vytvořil závislost. Z mojí zkušenosti mohu říci, že to po čase jde velmi dobře.

Myslím si, že zrovna Češi jsou celkem závislí na soli. Nejen na dosolování pokrmů, ale spousta přesolených potravin (tyčinky, syrečky, chipsy) patří k národnímu koloritu. Co by mohlo být dostatečným motivem (kromě zdraví) ke změně těch nezatvrzelejších českých soličů?

Mám dojem, že zdraví je dostatečný motiv. A Češi jsou přitom v konzumaci soli opravdoví přeborníci.

Když si tedy škodlivost soli shrneme – co je na ní opravdu nejhorší ve vlivu na naše tělo?

Náš organismus nebyl geneticky, epigeneticky ani evolučně na konzumaci soli nastaven. Určitě ne na odhadovaných současných deset gramů denně. Stále se vedou spory, kolik soli vlastně potřebujeme. Nadbytek soli spojený s obrovským příjmem sodíku má vliv na významný detoxikační chemický proces v našem těle, tzv. sodno-draselnou pumpu. Z její narušené funkce se potom odvíjejí problémy se všemi důsledky, které popisujeme. Jsou jich desítky.

A co byste řekl odpůrcům této teorie, kteří říkají, že i „zvíře se chodí nalízat“? Že vypotíme sůl, tudíž ji musíme nějak dostat do těla zpět, že moč je slaná, že spoustu soli denně ztratíme, tudíž je třeba ji snad logicky do těla dostat!

Zvíře se chodí nalízat proto, že mu sůl myslivci do lesa přinesou. Nevím o žádném výzkumu nebo studii, která by prokázala prospěšnost tohoto druhu „dokrmování“. Eskymáci seškrabují a lízají svůj pot, protože kolem sebe mají málo zdrojů stopových prvků a vitaminů. To v Evropě nehrozí. V naší přirozené potravě je ovšem tolik sodíku, že lízat sůl nepotřebujeme. A pokud se hodně vypotíme, můžeme tělu sodík dodat z přirozených potravin a ještě mu prospějeme vitaminy a vlákninou. V knize Pozor, sůl! jich uvádíme dost.

Děkuji za podnětný rozhovor.

MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař společně napsali knihy Zdraví v ohrožení – Hořká pravda o sladkém cukru a její volné pokračování Tak chutná štěstí, bestsellery Svět přírodních antibiotik, Zdravé střevo a Tvoje strava je tvůj osud. Miroslav Légl je autorem průkopnických knih Vaříme bez soli a Mezinárodní kuchyně bez soli a jiné chemie. S jejich články a příspěvky se můžete pravidelně setkávat v měsíčníků Regenerace.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz

Foto: Eminent, ze křtu knihy

Renata Petříčková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]