Do města přijel revizor

Peníze a moc kazí charakter, říká stará moudrost. Co se však stane, když se k penězům a moci dostane někdo, navenek hloupý, přesto však vychytralý, jenž okamžitě pozná, kam se svět točí? O chytráctví, vypočítavosti i spravedlivém trestu již více než sto padesát let vypráví geniální fraška N. V. Gogola, legendární Revizor.

Do města přijede revizor až z Petěrburku a celá obec je tím patřičně zaskočena. Jak by taky ne, když jeden od druhého bere úplatky, šidí, kde se dá a sousedovi závidí i nos mezi očima. Když se v hostinci objeví podivný chlapík, který hojně utrácí a nemá ani vindru, drží si sluhu a navíc je do Petěrburku, všem je to jasné. To je on, obávaný revizor.

Nebyli bychom však v Rusku, kdyby se místní, vychytralý a o teplé místečko se bojící, hejtman (Milan Enčev) nepokusil milého Chlestakova opít, zkorumpovat a na závěr mu dát svou dceru. I když, ruku na srdce, obdobný příběh by se mohl udát kdekoliv a kdykoliv. Co my víme, jestli se zrovna teď někde neděje.

Nesmrtelná fraška Revizor o maloměšťáctví, korupci, závisti a dokonalé vychytralosti, která některé málem stojí život, se v polovině března dočkala nového zpracování Divadla Různých Jmen, pod taktovkou režiséra Lukáše Buriana. Sám režisér si v inscenaci velmi povedeně střihl roli poštmistra.

V titulní roli obávaného revizora, z něhož se vyklube jen neskutečný podvodníček, exceluje Jaroslav Šmíd. Je radost sledovat, jak si hraje s každou slabikou, nechává vyznít každý vtip a svým soustředěným výrazem dokazuje, že je stále v roli i ve chvílích, kdy vlastně není přímým účastníkem děje. Vynikající je rovněž souhra Šmída se sluhou Osipem v podání Otty Rošetzkého. Již jejich první výstup, v neskutečně malinkém hostinském pokojíčku, divádá utvrdí v tom, že zhlédne výbornou komedii.

Další perlou inscenace jsou všechny tři ženy na jevišti. Manipulativní podbízivost Stanislavy Jachnické v roli hejtmanovy ženy skvěle rezonuje se zájmem (skrytým zpočátku za absolutní nezájem) její dcery v podání Petry Horváthové. Mladá Marja zoufale touží dosáhnout přitažlivosti a sexappealu své matky, ale daří se jí to velmi pozvolna. Poslední do trojlístku ženských pozvat je soudkyně Anny Kulované. Kulovaná stvořila skvěle úlisnou státní úřednici, které není radno věřit ani pozdrav.

Povedeným inscenačním nápadem je spojení statkářů Dobčinského a Bobčinského v jediného občana s rozdvojením osobnosti. Představitel statkáře Michal Slaný se do své role tak vžil, že si ji ponechává i v okamžicích, kdy je pouhou součástí obrazu. Tato interpretace je také skvělou metaforou pro nadčasový názor, že obyčejný člověk je jen ovce a masa bez hluboké myšlenky.

Inscenace staví na síle slova a činu, herci hrají v jednoduché scéně a příjemných kostýmech. Jelikož budou s Revizorem hojně jezdit po republice, je toto pojetí rovněž velmi praktické.

„Člověk žije proto, aby trhal květy rozkoše“ a divák si nyní může utrhnout květ, jenž se urodil na divadelním stromě. Čím více se bourá, tím víc to vypadá, že se staví, říká jedna z postav Revizora. Vy se ale nemusíte bát, herci Divadla Různých Jmen na vás nechystají žádnou habaďůru, nýbrž vtipnou komedii, u níž se bavil i samotný car.

Poznámka: Psáno z druhé premiéry, proto se autorka vyjadřuje pouze k alternacím, jež zhlédla.

REVIZOR, N. V. Gogol
Uvádí Divadlo Různých Jmen
www.drj.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]