Share

Nevím, jak je tomu u vás, ale já občas ráda shlédnu i dříve vydané tituly. Poté, co jsem dočetla Zloděje lidí Roberta Craise, dostala jsem „chuť“ na další romány, v nichž bych se mohla setkat s jeho soukromým očkem. Elvis Cole mi stoprocentně sedí. Je typickým představitelem detektivů „americké drsné školy“ – má slušnou vyřídilku, břitký jazyk, dokáže vždy vtipně a elegantně reagovat, umí se slušně ohánět pěstmi, rány dovede rozdávat i přijímat a dlouho po nakládačce nefňuká. I jeho málomluvný přítel Joe Pike, který se vždy včas objeví, aby mu jistil záda, je sympaťák. Navíc autor volí lákavá prostředí, v nichž se případy odehrávají.

Proto jsem nedávno otevřela román Temnota, který u nás vyšel už v roce 2009. Brilantně vypointovaný příběh, ve kterém detektiv Cole odhaluje, zda podivná sebevražda kdysi obviněného Lionela Byrda, není náhodou vraždou. Zamotaný případ! Zdá se totiž, že někdo chce cosi „zavánějícího“ zamést pod koberec, že kdosi vlivný tahá za nitky a odklání pátrání jiným směrem. Elvis Cole musí obhájit i sám sebe. Byl to totiž on, kdo Byrdovu nevinu svým šetřením potvrdil a zbavil ho obvinění. Tenkrát pracoval na zakázku pro významného losangeleského advokáta, který se ujal Byrdovy obhajoby.  Teď je Byrd mrtvý, údajně se zastřelil, přitom v rukách držel album plné snímků zavražděných žen. Zdá se, že se doznává ke svým hrůzným činům. Že by se detektiv před lety nechal napálit, že by pomohl svými důkazy osvobodit skutečného zločince?

Elvis Cole s přítelem Pikem jdou jako ohaři po starých stopách, odhalují nové indicie, jejich cíl je jediný: očistit Coleovo jméno. Pátrání je zavede hluboko do džungle politiky a korupce, do temnoty, z níž se může v roli zabijáka na světlo vynořit třeba i vážený člen městské rady.

Crais je mistrem vyprávění. Jeho drsně vtipný styl zvoní, ubíhá v kvapíkovém tempu, a než se člověk naděje, je u cíle. Najednou je mu líto, že to uteklo tak rychle. Tento pocit mívám i u Chandlerových románů. Proto Craisovy detektivky vítám. Jde o výtečnou odpočinkovou četbu.

Chen mi řekl, že se sejdeme pod mostem na Čtvrté ulici. Byla to vylidněná industriální část Los Angeles, kde řeku lemoval beton a skladiště, a nejproslulejší byla kartonovým sluncem pod mostem. O dvacet minut později jsem chvíli pozoroval bezdomovce, než přijel Chen ve služební dodávce. Byl vysoký, vychrtlý a sledovat, jak vystupuje z auta, bylo jako se dívat na rozvinující se otazník. Zkoumal okolní budovy, jako by hledal špehy, a pak se rozběhl k mému autu.

„Řekl bych, že je nejmíň deset tisíc míst, kde by bylo snadnější se sejít než tady,“ prohlásil jsem.

„A deset tisíc míst, kde by nás mohli spolu vidět. Jsem na cestě k vraždě sekyrou v El Monte.“

Strčil mi do klína hnědou obálku a vzápětí si ji vzal zase zpátky. V nadměrně velkých brýlích vypadal jako podezřívavý papoušek.

„Řekls někomu, žes mi volal?“

„Ovšemže ne. Někdo snad něco podotýkal?“

(strana 101)

 

Robert Crais se proslavil jako literární otec soukromého detektiva Elvise Colea a řadou úspěšných románů, v kterých tento hrdina vystupuje. Tento rodák z Louisiany s oblibou vypráví, jak se vlastně stal spisovatelem. Prý to má na svědomí brožované vydání Raymonda Chandlera, které v patnácti letech koupil z druhé ruky a přečetl jedním dechem. To zažehlo jeho celoživotní lásku k městu Los Angeles, k detektivkám a k psaní příběhů. Dalším vzorem mu byl údajně Ernest Hemingway.

Přesto jeho kariéra nezačala u knížek, ale u filmu. Pracoval v Hollywoodu na scénářích tak známých seriálů, jako jsou Cagneyová a Laceyová nebo Miami Vice. Za svou práci na seriálu Hill Street Blues (u nás známý jako Poldové z Hill Street) obdržel cenu Emmy. Později z filmového průmyslu odešel a zaměřil se na svůj sen stát se romanopiscem.

Dnes se jeho romány prodávají asi ve dvaačtyřiceti zemích světa, tři z jeho knih byly nominovány na Edgarovu cenu a v roce 2005 se stal držitelem ceny Ross macdonald Literary Award. Podle jeho románu Rukojmí vznikl úspěšný film, v němž hlavní roli hrál Bruce Wilis.

Žije v horách Santa Moniky s jednou manželkou, třemi kočkami a mnoha tisíci knih.

Robert Crais: Temnota

Metafora, 2009

překlad: Viktor Faktor

zdroj foto: Metafora

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]