Zima, chlad, brutalita – Milénium a Svědkyně ohně na CD

Detektivní romány severských autorů frčí. Hltají je čtenáři všech generací, a jakmile se objeví nějaký nový román, už se ženou do knihkupectví. Není divu, že se příběhy plné napětí a nečekaných zvratů objevily také na CD a ve filmovém zpracování.

Detektivky jako takové mám ráda. Upřednostňuji ty, které v sobě nesou nemalou dávku humoru a patří k přemýšlivějším. Nemusím se totiž prodírat informacemi forenzních vědců, abych se dopátrala viníka, raději pátrám s přemýšlivými detektivy, kteří zapojují mozek a z předložených důkazů modelují podobu zločinu a odhadují profil pachatele.

Severské detektivky v tomto ohledu podle mne patří k těm přemýšlivým. Vyšetřovatelé – ať už je to komisař policie či investigativní novinář – sledují stopy, zkoumají fakta, spojují je v celky a analyzují situace. Většinou si vše chtějí „osahat“ na místě činu, kde je „cosi praští přes nos“ a oni, jako dobře vycvičení psi, okamžitě začnou sledovat cestu k pachateli. Ale je také pravda, že hlavní protagonisté ze severu Evropy mi přijdou nějací smutní, jejich případy kruté a surové, přemrštěně násilnické, prostředí studené a nepřátelské. Tento rys se nacházel již v případech komisaře Becka autorů Maj Sjöwallové a Pera Wahlöö, které u nás vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech. A zůstal v nich dodnes.

Další, co je výjimečné u severských příběhů, je společenský přesah případů. Všechny romány důsledně popisují aktuální stav společnosti, ukazují na klady a zápory určité doby, odhalují politický systém a morální povědomí lidí. Nejde tedy jen o pouhé krimi případy, ale o skutečný román se vším všudy. A tak se dozvíme, jak je to třeba ve Švédsku s daněmi, jak vypadá péče o malé děti, co se děje s mladistvými delikventy, jak to je s drogově závislými a podobné danosti té které doby.

Třetí bod úspěchu vidím v tom, že knihy tohoto žánru u nás vycházejí ve velmi dobrých překladech. Nejde o žádné rychlovky, což čtenářům přináší obrovské potěšení. Tady opravdu máme pocit, že knihu napsal autor pro náš trh česky – žádné cizorodé prvky ve stylistice prostě neobjevíte. Což se u mnoha překladů z angličtiny říct nedá, ke smůle některých publikací a ke škodě jejich autorů.

Sáhla jsem po těchto detektivkách, přečetla je a i si poslechla audioknihy, které u nás vyšly. Například trilogie Milénium Stiega Larssona představuje víc jak padesát hodin poslechu. Napínavý příběh nám předčítá Martin Stránský, a nutno podotknout, že bravurně. V jeho podání si Lisbeth Salanderovou zamilujete mnohem dřív, než v knize. Tahle tajuplná, uzavřená a pronásledovaná dívka je opravdu často na pár facek. Je natolik otrávená vlastním životem (není se co divit), který jí upravili ostatní, že vlastně ani neumí přijímat pomoc, děkovat, ztratila empatii a chuť k přátelství. Velmi akční je v podání protagonisty novinář Mikael Blomkvist a vlastně celá redakce časopisu Milénium. Neskutečně protivní jsou pak agenti tajných služeb, kteří mávnutím ruky zničí osud jedné dívky, posléze ženy a nemají žádné výčitky, i těžkopádní policisté a vyšetřovatelé. Přesto, že vše dobře (dá-li se to tak nazvat) dopadne, jímá nás hrůza a děs, prožíváme pocit beznaděje – asi to chtěl autor do své trilogie vložit a přesně tak Martin Stránský jeho text předkládá. Milénium 1 – 3 (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda) zná snad každý fanoušek krimipříběhů, proto se nevěnuji podrobně obsahu, zdá se mi to zbytečné. Audiokniha knihu kopíruje od a do zet, nic neupravuje ani nekrátí. Trošku jiné je to samozřejmě ve filmovém zpracování, kde scenáristé museli proškrtat rozsáhlý příběh jednoho zničeného osudu. Z mého pohledu filmová verze je nejstudenější a nejpomalejší. Jako kdyby se ztratilo ono tempo a napětí, kterého je příběh dívky, jež chránila sebe a nenáviděla muže, co ubližují ženám, plný.

Keplerova Svědkyně ohně nese také typické znaky severské detektivky. Za pseudonymem Lars Kepler se skrývají manželé Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. Očekávala bych, že žena přinese trošku radostnější pohled na svět kolem nás. Mýlila jsem se – hlavní hrdina kriminálních románů, komisař Joona Linna je ještě smutnější, než vyšetřovatelé ostatních severských autorů. On totiž řeší brutální zločiny a jeho osud je poznamenán velmi tragickou událostí. Ta se nese jeho případy a vlastně se jí zabývá a snaží se ji objasnit ve všech svých případech.  V audoverzi kniha čítá přes patnáct hodin. Joona Linna nám hlasem Pavla Rimského vypráví o případu brutální dvojité vraždy v domově dívek s nepříliš radostnou minulostí. Případ, jehož počátek je hluboko v minulosti pachatele. Podmanivým hlasem nás spoutá a nenechá odejít, dokud „nedočtete“ (myšleno – nedoposlechnete). Opět přichází smutek, lítost, chlad a brutalita.

Příběh je mnohočetně rozvrstven do několika větví, z nichž autoři upletli děj. Žádnou z naznačených linií neopustí dřív, než je dotažena do konce, vše, čeho se dotknou, objasní – dříve či později. Jediným problémem je veliké množství postav, v nichž se posluchač zpočátku jen těžko orientuje. Tady patří veliký obdiv Pavlu Rimskému, který svým projevem velmi brzy nasměruje posluchače správným směrem a usnadní mu právě tuto orientaci.

Opět vynikající román, plný zajímavých informací o životě současného Švědska a napínavý příběh, překypující spoustou zajímavých a drsných motivů. Severští autoři vědí, jak zaujmout čtenáře. Zároveň přinesli nový pohled na žánr, kterému se říká detektivní. Nesou jej od sedmdesátých let a stále jej rozvíjejí. Nutno podotknout, že se jim jejich úsilí daří a že jejich pojetí je čtenářské obci velmi blízké.

Audioknihy vydavatelství Martin Pilař & Dragontatto.cz ve spolupráci s nakladatelstvím Host.

Fotografie – www.radioservis-as.cz

Jana Semelková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]