Share

Michail Anafasjevič Bulgakov napsal svou nelítostně kritickou novelu Psí srdce v polovině dvacátých let minulého století. Opravdu si nebral servítky a nekompromisně komentoval dění ve společnosti, která se nacházela na počátku budování nového společenského řádu. V jeho příběhu se střetly dva naprosto odlišné světy, které představuje na straně jedné profesor, vědec a geniální experimentátor Preobraženskij, a na straně druhé představitel vítězného proletariátu, předseda domovního výboru soudruh Švonder.  Je nasnadě, že tito dva rozdílní občané nemohou mít stejný názor na život a vývoj společnosti.

Preobraženskij žije v osmipokojovém bytě, ve kterém má i ordinaci a operační sál, v němž provádí různé experimenty související s omlazováním organizmu. Švonder mu neskutečně závidí, rád by mu ukázal, zač je toho loket. Jenže uznávaný profesor je v oblibě vyšších kruhů, tedy zatím neprůstřelný. A v tomto okamžiku přistupuje profesor k provedení svého dosud největšího pokusu – hodlá voperovat lidské žlázy psovi, kterého si přivedl domů z jedné z procházek. Pojmenoval ho Baryk. Vyléčil mu neduhy a z toulavého psiska za pár dnů byl domácí mazlíček. Baryk je šťastný, má pocit, že se dostal do psího ráje. Už nestrádá, už nežebrá před vývařovnami, už neslídí na smetišti a nehledá něco k snědku, už mu není zima. Tento stav však netrvá dlouho, jednoho dne je uspán a profesor s doktorem Bormentalem, lékařovým asistentem, provedou velkolepý zákrok. Z Baryka se stane Barykov.

Vědcům se však jejich pokus poněkud vymkne z rukou. Z toulavého psiska se stává postupně člověk, ale lidské žlázy se spojí se psím srdcem v nejhorší možné variantě, vznikne další průměrný občan se všemi negativními vlastnostmi – hulvátstvím, závistí, nabubřelostí, nadutostí a omezeností. Profesor si tak nasadil do svého bytu úhlavního nepřítele, na jehož „polidšťování“ má největší vliv závistí se užírající Švonder. Ale i jemu se brzy dostane spravedlivé odplaty. Barykov totiž nezná kamaráda déle, než je potřeba, a tak se Švonder stává cílem jeho ataků. S tím se musí něco provést…

Je zřejmé, že Bulgakovova novela nemohla v dvacátých letech minulého století vyjít v tištěné podobě. To se zdařilo až v roce 1987 – tedy po více jak šedesáti letech. Přesto měla velký okruh čtenářů. Šířila se ilegálně zemí, přestože za její vlastnictví a znalost byly nemalé tresty.

Bulgakov si nebral servítky, nemilosrdně analyzoval stav, který v Rusku tehdy panoval a nastínil nepěkné perspektivy sovětské budoucnosti. Krutě ironickou novelu zinscenoval pro rozhlas režisér Pavel Linhart. Naprosto jedinečně a velmi barvitě. Roli Baryka svěřil Borisi Rösnerovi, který je jako hladový a bitý pes naprosto okouzlující. Dalo by se věřit, že někdy někde opravdu snad psem byl. Krásně se lísá a podbízí svým dobrodějům, přímo slyšíte, jak touží po pohlazení a je neustále připraven vděčně lízat ruku štědrého pána. Pak se však z poddajného až podbízivého psa stává monstrum. Postupně se přetaví v urážlivého hulváta první kategorie.

Vedle Borise Rösnera exceluje Ilja Racek jako profesor Preobraženskij. Jeho zpočátku noblesní a vyrovnaný pán se velmi brzy dostává do stavů hysterie, vzteku a bezmoci. Najednou se do jeho způsobů vnořují neurvalé výrazy a nelichotivé formulace. Jako kdyby pomalu ztrácel svůj nadhled, jako kdyby ho doba začalo přetvářet k obrazu svému.

Iljovi Rackovi skvěle sekunduje v těžkých chvílích František Němec jako doktor Bormental a drze mu oponuje Zdeněk Žák v roli soudruha Švondera.

Psí srdce je skvělá novela a díky dramatizaci Anny Smetanové také velmi zdařilá rozhlasová hra. Je podnětná, vzrušující a hlavně velmi inspirativní. Mnohé pravdy vyřčené M. A Bulgakovem před téměř devadesáti lety platí pořád. A nejsou to pravdy lichotivé…

Název: Psí srdce

Autor: Michail Afanasjevič Bulgakov

Hrají: Boris Rösner (Byryk/Barykov), Ilja Racek (profesor Preobraženskij), František Němec (doktor Bormental), Jan Kačer (Bulgakov), Eliška Vitanovská (Zina), Jiřina Třebická (Darja Petrovna), Zdeněk Žák (Švonder) a další

Stopáž: 3 hodiny 25 minut

Vydavatelství: Radioservis, 2012

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz

Jana Semelková