Share

Luboš Nečas je na českém trhu známým autorem životopisných knih slavných osobností. Mohli jste se setkat s jeho příběhem o Whitney Houston, v nakladatelství X. Y. Z. vydal také mj.  knihy o Marii Rosůlkové nebo Júliu Satinském.

Před krátkou dobou se na knižní trh dostala publikace o Martě Kubišové, která čtenáře provází životopisem ženy, jejíž kariéra zpěvačky byla násilně přerušena, ale která se vrátila a s úctou a pokorou na ni hledělo snad největší publikum v české historii. V hřmotném a přitom sametovém listopadu 1989 zazněla naživo zazpívaná Modlitba pro Martu z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Jakmile dozpívala, podívala se dolů. „Když jsem uviděla tu hlavu na hlavě, stáhlo se mi hrdlo a podlomila kolena.“ A dodává: „Moje maminka každý rok o listopadu pekla vánoční cukroví. Pamatuju se, jak mi takhle v tom devětaosmdesátém povídá: Tak tyhle vanilkový rohlíčky a ty polejvaný s oříškama jsou s mejma slzama. Pekla jsem a do toho jsi se najednou objevila v televizi, jak tam někde zpíváš, a já se rozbrečela.“

Na jedné straně se sice jedná o životopis Marty Kubišové, ale koncept je uvolněný: Marta Kubišová do něho vstupuje se svými názory a vyprávěním. Kniha na vás udělá dojem jakéhosi rozhovoru – i bez vyřčených otázek. Jsou to někdy vložené krátké odstavce, osobní vzpomínky pointy, souvislosti (právě tak jako sametová revoluce vyvolá v Martě vzpomínku na matčiny slzy a vánoční cukroví) – o její lásce ke zpěvu, ke zvířatům, o rodině a přátelích, o problémech, o Kačence…

Kniha, která hlavně vznikla v souvislosti se zpěvaččiným jubileem – k 70. narozeninám Marty Kubišové, je doplněna řadou fotografií, texty písní a příspěvky blízkých či známých osobností, které o Martě Kubišové vyprávěly a gratulovaly jí. Mezi prvními je její dcera, Kateřina Moravcová, jež mluví o své matce jako o „neuvěřitelně hodném člověkovi“, „rozdala by se pro druhé, někdy možná až příliš na úkor sebe sama. Jinak se mi moc na ní líbí, že si na nic nehraje, že má nadhled a také smysl pro humor.“

Dalším je bratr zpěvačky, Jan Kubiš, který od roku 1968 žije v Kanadě a jenž charakterizuje svou sestru jako „zatvrzelou vlastenku“. Václav Neckář se srdcem na dlani říká: „Marta je moje osudová žena… a tahle pravda, myslím, hovoří úplně za vše.“ Karel Gott hovoří o vyprodaném sále, o neustálém zájmu o její koncerty. „To o něčem svědčí. Stále je o Tebe zájem (…) A přiznám se, že Tvůj hlas je pro mne teď mnohem víc sexy než v dobách našich začátků (…)“. Hana Zagorová hovoří o Martě Kubišové jako o „báječné zpěvačce a statečném člověku“, „to je to první, co mi proletí hlavou, když se vysloví její jméno. (…) Bylo mi líto, že se právě takový člověk, jako je Marta, a není to tak dlouho, dostal do vleku událostí, které se mezi slušnými lidmi nedělají. Marta si rozhodně nezaslouží, aby ji kdokoliv tahal po soudech. Nejen z toho důvodu, že ona je zcela čistá duše, která by nikdy nikomu nedokázala byť jen zkřivit vlásek, ale i v rámci určité etiky, když si uvědomíme, že ona se svou Modlitbou nás vlastně pomyslně převedla do těch „lepších časů“. Ke gratulantům mimo jiné patřila také Chantal Pouillain: „Marta Kubišová? Čistota, krása, upřímnost, laskavost, zdvořilost, noblesní žena, která je za každou okolností svá. Je věrná, má své vlastní myšlenky, názory a nikdy se nezmění. Marta je velmi silný člověk, který si prožil nejen krásné dny, ale i určité peklo, ale vždy to brala tak, že je to zkrátka nedílná součást jejího života (…) A nesmím zapomenout říct, že Marta, a to je pro ženu hodně důležité, je krásná máma plná lásky a respektu.“ A u těch gratulantů a lidí, co řekli hezká slova o Martě Kubišové, bychom mohli dále pokračovat: naleznete zde mj. slova Marty Skarlandtové, Lindy Pajič (tisková mluvčí Divadla Ungelt), Karla Štolby, Michala Davida, Karla Černocha a dalších.

Jaké bylo dětství Marty Kubišové, jak prožívala svou pěveckou kariéru a zákaz zpívání, jak snášela těžká údobí, co přinesla revoluce a čas po ní?

Věděli jste také, že Marta Kubišová patří mezi ty vyvolené, kteří dostali francouzský Řád čestné legie, založený Napoleonem Bonaparte v roce 1802? Z české historie je jejich držitelem například T. G. Masaryk, Pavel Tigrid, Miloš Forman, Jan Sokol nebo Václav Havel. V říjnu 2012 toto vyznamenání obdržela také Marta Kubišová.

Z knížky budete mít hřejivý pocit: Marta Kubišová vypráví svůj příběh a pohled na různá témata s láskou a vstřícnou upřímností. V závěru jen dodává, že tato kniha je prý stoprocentně poslední, kterou s ní a o ní psal někdo jiný. Tolik touží napsat vlastní, popsat „svůj život tak, jak ho vnímám, vidím a cítím pouze a jen já sama. (…) Že bych to zvládla ke svým osmdesátinám? Pokusím se o to, a myslím, že to bude vážně velká legrace.“

Přeji příjemné čtení, vzpomínání, zpívání s přiloženými texty, přemítání a sebereflexe. V tomto čase vánočních svátků je právě knížka o naší milované Martě Kubišové rozhodně báječným doplňkem a hezky stráveným časem.