Share

uplnek-pixabay-free-image

Nebo spíše tíha snů dnešních zítra zhmotněných. Tak nějak by se dala charakterizovat energie tohoto týdne. Po úlevě, kterou přinesl úplněk se zdá, že naše myšlení je jasné, že přesně víme, co chceme a ještě začátek týdne bude přát takové projasněné mysli, oslavě toho, co se nám podařilo si urovnat v hlavách i životech. Rozhodně tento čas využijte k čemukoliv podpůrnému. Rozjeďte své sny, udělejte první kroky k novým činnostem, vyházejte resty, pracovní, osobní, vztahové, řešte a dávejte tomu, co máte v hlavě fyzickou podobu.

Tomu všemu bude ještě přát i polovina týdne, i když tady se mohou začít energie dělit. Je to čas, když se to všechno, co se nám honilo hlavou minulý týden, vyřešilo se, a co si rozvíjíme v tomto týdnu, může  začít celkem hýbat kupředu. Někdy to mohou být i pohyby až nečekané, pobídky, náhlé vložení posledních dílků puzzle našich životů do rukou a ejhle, náhle je tu obraz, který si můžeme dát zarámovat!

Ale i když to mohou být splněné sny, může na nich ležet stín jejich těžkosti. Reality. Sny jsou něco  jiného než realita. „Dejte si pozor na to, co si přejete, mohlo by se to splnit“ – to je motto tohoto týdne a rovnou dvě karty až do konce týdne varují před propadem do jakéhosi pocitu, že to nezvládnu a tak to raději vzdám.

To je vyvedeno samozřejmě do extrému, protože pokud už budeme stát na té startovní čáře, kterou může začátek týdne celkem přesně nalajnovat, tak už to je opravdu prodchnuto něčím, co nám stojí za každé odřené koleno, které to na své cestě může přinést. Je to jen varování  – nelekejte se tíhy, kterou to s sebou může přinést. Ano, v knihách je teorie jednoduchá, v praxi je pak všechno obtížnější. Ale obě karty také nesou poselství, že to zvládnete. Je tam dostatek svalů, zkušeností, znalostí k tomu, abyste začatou práci dokončili, abyste svěřený úkol zvládli na jedničku. Jen si vyhrnout rukávy a pustit se do toho.

free image pixabayV tomto týdnu nás mohou brzdit právě vnitřní strachy, nedostatek sebevědomí a snad i nevíra  v to, že něco zvládnu. Je to také doba, která přináší jak rychlé události ve smyslu posunů kupředu, tak i zcela nové možnosti, které ještě neznáte. A zase se to může týkat něčeho, co vás potěší, ale vzápětí vás to vyděsí, protože „tohle si přece nezasloužím, na tohle nemám, tohle se přece vůbec nesluší, jak se tohle vůbec mohlo stát?“ Mohlo, protože jste si to možná přáli, možná vám to bylo dáno nevyžádaně, ale co tento týden začne, co vám prosákne do  života byť jen formou jakéhosi poselství, je tím, co vám v životě má zaujmout trvalé místo.

radost-pixabay-free-imageIdeální doba pro hledání sebe samých, pokud jste se ještě nenašli. Tento týden se bedlivěji rozhlížejte kolem sebe, měli byste někde najít pomocnou ruku nebo pomocnou informaci.  Neponižujte však své schopnosti a dovednosti – vy na to máte!

Skvělý týden pro ukončování projektů nebo události, životních záležitostí a skvělá doba pro načínaní nových. Vše s noblesou a grácií.

Skvělý týden i pro překonávání předsudků a strachů – budou útočit, ano, ale jen proto, abychom jim mohli dát na frak.

A v tom vám budu držet palce…

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se