Share
Soutěžíme s nakladatelstvím Metafora o dvě luxusní detektivky:
slib-a-smrtici-sliby

Těmto příběhům samozřejmě nemůžeme konkurovat, přesto jsme si pro soutěžící vymysleli jednoduchý detektivní úkol. Přečtěte si příběh dole a zkuste si tipnout pachatele. Odpověď napište do 28. 9. do půlnoci na e-mail admin@superrodina.cz a přihoďte ještě nějaký další návrh na detektivku z Metafory.
Po skončení soutěže nakladatelství Metafora odešle výhercům obratem jednu nebo druhou publikaci.

Podívejte se, o co soutěžíme, a pokračujte k soutěžnímu detektivnímu příběhu ze školního prostředí níže…
O co soutěžíme?

slib

ROBERT CRAIS, SLIB

Elvis Cole, Joe Pike, Scott James a legendární policejní pes Maggie tentokrát pohromadě. Na stopě teroristů…

Když si soukromého detektiva Elvise Colea najme žena znepokojená zmizením své sestry, zavede ho pátrání ke zdánlivě obyčejnému rodinnému domku. V normálních domech se však obvykle neskrývají vraždící zločinci s hromadou výbušnin…

Ulice je vzápětí plná policistů a mezi nimi i Scott James se svým legendárním policejním psem Maggie, fenkou německého ovčáka obdařenou výjimečnou inteligencí. A pouze Scottovi se podaří zahlédnout prchajícího vraha. Zabiják má ale jedno pravidlo: Nikdy nenechávej svědka naživu.

Elvis Cole se náhle zdá policii podezřelý a jeho parťák Joe Pike mu přispěchá na pomoc. Scott a Maggie uniknou o vlásek smrti. A cesty této čtveřice se protnou. Společně se pouštějí do boje proti obchodníkům se zbraněmi a gangům s vazbami na teroristy. Sledovat stopu lží v pavučině, kde skoro nikdo není tím, za koho se vydává, je ale nesmírně těžké. A smrtelně nebezpečné.

smrtici-slibyJ. D. ROBB, Smrtící sliby

Záhadný případ Evy Dallasové… nebezpečí číhá v minulosti.

Na počátku stojí krabice, adresovaná Evě. V ní najde zbraň, odznak, průkaz Amaryllis Coltraineové a vzkaz od vraha: MŮŽETE SI TY VĚCI NECHAT. MOŽNÁ CO NEVIDĚT POŠLU NĚKOMU JINÝMU VAŠE.

Coltraineová přišla do New Yorku z Atlanty, ale jako policistka sloužila už příliš dlouho, aby nevěděla, jak se v džungli velkoměsta ubránit. A přesto přišla o život. Někdo ji zabil její vlastní zbraní pár kroků od domova.

Pro Evu Dallasovou, poručíka Newyorské policie, to ale není jen další v řadě případů. Kromě toho, že zavražděná byla jednou z nich, policistkou, měla vážnou známost s Eviným kolegou a kamarádem patologem Morrisem. Plánovali spolu šťastnou budoucnost, ale tomu všemu učinil neznámý vrah konec.

Eva se se svou typickou tvrdohlavostí a vytrvalostí zakousne do případu. Pravda musí být odhalována po vrstvách, pěkně jedna po druhé. Vyptává se parťáků a informátorů zavražděné kolegyně, jejích sousedů, zkrátka každého, kdo by mohl do věci vnést jasno. Evin manžel, miliardář Roarke, jehož majetky se neomezují jen na naši planetu, se mezitím pustí do pátrání v Atlantě. Oba je čeká překvapení. Zdá se, že vražda má cosi společného s Amaryllisinou bolestnou, temnou minulostí.

Evu to samozřejmě nezastraší. Naopak! Musí ten případ vyřešit, ať to stojí, co stojí. Je to slib. Závazek.

Soutěžní detektivní příběh

O obědové přestávce je ve škole vždycky velký šrumec. První na oběd chodí nejmladší žáci a až teprve později starší, přičemž obědy se vydávají až do 14:00 hodin. Vše se řídí rozvrhem, a tak často vychází obědy pro sedmáky až deváťáky kolem třinácté až čtrnácté hodiny. Výjimečně mohou jít dříve, a to když třeba mají právě půlenou hodinu, jako třeba právě dnes 7.A. Polovina třídy má dílny, a tak ti, kteří nemají vyučování, odloží aktovky do šaten a vyráží na oběd stejně jako děti z prvního stupně. Pak se ale ještě musí vrátit na angličtinu. Nevýhoda je, že v ten den mají vlastně dvouhodinovou přestávku a vyučování se jim prakticky o to protáhne.

Zbytek sedmáků, 8.B a 8.A si musí počkat na oběd o půl jedné, ostatní osmáci a deváťáci mohou na jídlo až před čtrnáctou. Není divu, že proto kolem dvanácté už okupují automaty se sušenkami.

Je začátek školního roku a nic ještě není vyladěné. Zmatek v rozvrhu, zapomenutý tělocvik, spousta formalit rodičům k podpisu, peníze na zaplacení učebnic, kroužků, ani visací zámky ještě nejsou pověšené na všech skříňkách.
Šatní skříňky jsou vždy po dvou žácích, přičemž zámek na školní rok přinese jeden a podělí se s klíčkem. A když ten jeden zapomene, smůlu má i druhý.

Právě takhle se ráno pohádala Adéla s Klárou ze 7.A. Klára měla přinést nový zámek, ale prý zapomněla. Co naplat, tak to snad těch pár hodin vydrží a Klára snad zítra už nezapomene. Marcel zase dlouho hledal pravou pantofel; byla odkopnutá až o dvě uličky dozadu. Horší to bylo s Verčou: rozlilo se jí pití do batohu. Pěkný začátek 🙁 Jestli se jí zalepili učebnice, bude na konci roku pěkně platit!

Ke vší smůle cestou do jídelny spadl Kláře mobil na zem a displej se rozbil o dlažbu. Začala brečet.
„Nebul jak malá,” syčela Adéla. „Tak ti vaši pořídí nový, boha. Je to jen mobil.”
„Tak to asi sotva,” popotahovala Klára. „Naši mi novej nepořídí, prý nemaj peníze na rozdávání a táta mi nedá ani na tenisky, že prý stačí ty, co mám.”
„A třeba jo, vždyť teď nějak budeš mít narozky, ne?”
Na obědě s Klárou už nic nebylo, jen brečela, nechala jídlo a běžela domů. Adélu to otravovalo, a tak se rozhodla, že hodinu před angličtinou stráví raději někde venku na procházce. Kousek od školní budovy bylo daleko veseleji. Filip s Markem ze 7.C slavili: uspořádali si pořádný piknik jen pro sebe. Váleli se po trávě a kolem nich ležela spousta pytlíků brambůrek, křupek, lentilek, gumových medvídků, dvě lahve od coca coly a oba ještě lžící vydlabávali každý z vlastního kýble zmrzlinu Manhattan. V tomhle horku super.

A jde to, pomyslela si pro sebe Adéla, Filipova mamka dělá v technických službách, Marek žije jen s mámou a evidentně nedělají drahoty. Proč by si člověk nemohl koupit, co chce? Akorát jim bude asi blbě z tolika jídla. Nemají rozum si kupovat tolik věcí.

Když se vrátila zpátky do školy, v šatní skříňce Kláry taška nebyla. Buď s ní běžela domů, a ještě se nevrátila, nebo už je nahoře, řekla si pro sebe Adéla. Ale uvnitř cítila, že jí to je vlastně jedno. Popadla svůj batoh a vydala se nahoru na angličtinu.

Klára tam byla a zářila.

„Podívej,” ukázala na mobil. „Máma mi dala svůj a nechá si ten můj. Volat se z něho dá a rozbitý displej jí prý nevadí. Má ho skoro nový, je ještě v záruce. Dostala jsem ho k narozkám. Podívej, je úžasnej: jsou tam ještě máminy kontakty a nastavení, ale to si pak vymažu.”

„Tak vidíš, a jak to šlo rychle.” zasyčela Adéla. A trochu litovala, že Klára netrpěla alespoň o den déle. Přitom si vyndávala věci z tašky. Když otevřela penál, strašně jí píchlo u srdce. Měla tam schovanou tisícovku na učebnice angličtiny. Hlavně, že si večer musela vyslechnout přednášku o tom, aby si na ni dala pozor. Zrovna dnes se mají knížky platit. Kde jsou ty peníze? Kdo jí je sebral? Naštvaně se podívala na Kláru: „Kláro, ten mobil si fakt dostala od mámy?”

Kdo ukradl peníze, nebo si je Adéla zapomněla doma? Přijdete na to?

 
Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]